Jaké by to bylo, kdyby hlava státu nápaditě využila svého potenciálu. O tom je ironický fejeton Milana Daniela.
Generál prezident se zachmuřil. Odpudivá lidská bytost se hotoví k obsazení Grónska. Evropští rodáci se ho chystají bránit. Se zkušeností z NATO pomyslel na to, že by tam za Česko pověřil obranou hranatého Turka. Dvě mouchy jednou ranou, napadlo ho. Manželka mu však se znalostí nabytou na někdejších školeních objasnila situaci. Byv přiměřeně svému věku poučen, napadlo ho hnedle, jak do toho té bytosti hodit vidle.
Vzpomněl si totiž na chlapíka jménem Welzl, jehož pradědeček žil na dalekém Severu a bratřil se tam s Eskymáky. Tenhle Welzl, jemuž říkali Žižka, protože byl na jedno oko slepý, mu na rotě zamrzl, protože předpisů nedbal. Dobře si ho pamatoval, v kantýně si dával pivo s nanukem.
Najít ho byla pro věrného Foltýna hračka. Strategický odborník byl zrovna bez práce, a tak se úkolu ruče chopil.
Žižka Welzl žil na Hané, kde po pradědovi zdědil domek. Pracoval v Lošticích při výrobě proslulých tvarůžků, z jejichž vůně se mu už dělaly mžitky před očima. Nutně potřeboval pořádně vyvětrat. Nabídku na zvláštní operaci v Grónsku přijal s radostí.
Aby také ne. Za svých prázdninových pobytů sesblížil s tulenicí, se kterou měl roztomilá dvojčátka. Ta už dospěla do vojenského věku a český kontingent tak rázem mohl třikrát přečíslit ten britský, čítající jednoho muže.
Američané připluli ke Grónsku na letadlové lodi. Statečné lvy zkombinované s tuleni se chystali vypudit svou oblíbenou sonickou zbraní.
Přepočítali se. Lstivý Žižka Welzl takto ke svým tuleňům slavně promluvil: „Přátel se nelekéte, na počte nekókéte!“ Jeho příbuzní se svými příbuznými udělali zdánlivě nemožné. Na celém pobřeží rozmístili tisíce produktů loštické zbrojovky, jimiž invazní armádu zahnaly do ledového moře. Česká iniciativa slavila úspěch.
„To máš za to, že jsi mě nepozval na inauguraci“, smál se pod vousy spokojeně generál prezident.