Přečetli jsme: V jakém kontextu působí v současném Rusku džihádismus a jak souvisí s vnitřní migrací a rozpadem tradičních vesnických komunit? Jakou roli hraje prolínaní státu a kriminality především v ruských regionech?
Vítězství nad IS v Sýrii a v Iráku neřeší otázku osudu desítek tisíc muslimů, kteří se přidali k této válce a stovek tisíc mladých, kteří s IS sympatizují. V době, kdy IS končí svojí existenci, jeho zastánci v Barceloně, v Turku a v západosibiřské Surgutě pokračují v nesmyslném vraždění. Je tu tedy důvod se snažit pochopit dva jevy, napsal pro noviny Vědomosti ruský sociolog Denis Sokolov.
První spočívá v tom, že terorismus a místní války se staly proxy-instituty, prostřednictvím kterých se chtě nechtě reguluje veřejné mínění, mainstreamové politologické expertízy ale i migrační politika a strategie světové bezpečnosti.
Druhý jev se týká toho, jak se džihádismus stal ideologií protestu nespokojených muslimů, novým povstáním mas (parafráze Ortegy y Gasseta) a nástrojem boje regionálních elit i organizovaného zločinu proti demokratickému přechodu.
Radikalizace a ruský Dagestán
Soudě podle poznatků Olivera Roye jsou dnešní džihádisté především představiteli druhé generace migrantů. Sokolov píše, že jeho vlastní studium případů v Rusku, konkrétně v Dagestánu, odkud se z místních vesnic rekrutovalo 2000 lidí do IS, takovou tezi o něco zpřesňuje.
V Dagestánu se život v místních vesnicích (nazývaných džamaat) stal díky industrializaci a globalizaci nesmyslným. Asi milion dagestánských vesničanů odešel z vesnice do dagestánských měst v průběhu posledních 15 let. A dalších asi 500 tisíc odešlo do jiných měst po celém Rusku, na 200 tisíc z nich žije na západní Sibiři. Ti, kdo zůstávají na vesnici nebo na okrajích měst se pomocí smartphonů připojují do transnacionálních sítí migrantů a do globálních agendy.
Pak už není tak důležité, jestli Artur Gadžijev, který je podezřelým z napadení v západosibiřské Surgutě, pochází z moskevských Chimki, z Děrbentu či z dagestánské vesnice. Podobně není důležité, kde vyrostli Marokánci z Turku nebo z Barcelony.
Za džihádem se do Sýrie vypravuje velká část mladých muslimů z měst, kam přišli jejich rodiče za prací, například z Moskvy, Machačkaly, Petrohradu, Tjumenu atp. Ale ne méně než 40 lidí se tam vydalo přímo z dagestánských vesnic, píše dále Sokolov.
Tato místa – vesničky, okraje měst a městečka se stala vyhnanci dějin – život v nich nedává smysl ve srovnání s tím, co je k vidění v televizi, na internetu a sociálních sítích. K čemu je život v nějaké horské vesnici, plný dřiny a zastaralého hospodaření se shakespearskými vášněmi jako jsou volby imáma? Nebo život na kriminálním okraji Machačkaly s jejími pouličními „autoritami“, které se sházejí někdy v laciných kavárnách nebo sportovních sálech?
Svět se stal menší a mladí lidé jsou nyní ochotní jít bojovat možná víc než v minulosti. Každým rokem celosvětově přibývá městům asi 100 milionů obyvatel, větší část z nich tvoří přistěhovalci.
Většina z nich ale nejsou ve městech úspěšní. První pokolení je obětí kolektivní reputace – jestli jste Dagestánec, je pravděpodobné, že v Rusku nemáte šanci pracovat na policii nebo se stát šéfem ropné společnosti – budou vás podezírat z korupce a z nepotismu. Jistě že některým se vede dobře a jsou úspěšní, ale jde o menšinu, jednotlivé výjimky, které uspějí ve světě tvrdé konkurence.
Prorazit skleněný strop
Většina migrantů v Rusku ale čelí problémům a nevýhodám. Jsou to hry podle cizích pravidel, které právě migranty znevýhodňují, i když nejde o otevřenou či formální diskriminaci. Čelí tak tomu, co Sokolov nazývá jako „skleněný strop“. A právě IS je krvavým nástroj, jak tento strop rozbít.
Není už třeba začínat od nuly, stačí si pomoci automatem v boji, kde mají být všichni nevěřící podřízeni muslimům. Myšlenky a praxe, které IS prosazuje, jsou vně běžné konkurence ve smyslu ideologie pro nové povstání mas.
Radikálních lidí je vždycky přebytek. Do Sýrie přišlo menší množství bojovníků než těch, co si to přáli. Mnozí se usadili v Turecku, ještě vetší množství se tam nemohlo nebo nedokázalo dostat. S IS se nemohou srovnávat vesnické konflikty či regionální projekty jako je „Imarat Kavkaz“.
IS byl vytvořen v době, kdy probíhala válka a kdy nebylo možné vytvořit konkurenční projekt vně války. Organizovaná válka jakéhokoliv typu, včetně té virtuální, se neobejde bez zradikalizovaných mas, které se zavlečou do jejího násilí.
Podobně není válek bez peněz, a proto je také organizované násilí ohraničeno jen investicemi do něj, a to ze strany politických, kriminálních nebo ekonomických elit. Tyto elity buď prohrávají konkurenční boj na regionální či globální úrovni, nebo se z nějaké příčiny nemohou omezit rámci právního pole.
Pokud se podíváme na boj s terorismem na ruském severním Kavkazu, píše Sokolov, potom je tu ještě skutečnost, že je to proxy-válka ruských tajných služeb proti právním omezením jejich jednání.
Sokolov tak upozorňuje na propojení mezi politickými elitami, bezpečnostními orgány a byznysem i kriminalitou, zvláště pak v kontextu regionu jako je severní Kavkaz. A píše o tom, že v posledních 25 letech se v rámcích jednoho politického systému kontrolovaly vesnické konflikty rodového typu a regionální politické konflikty i ozbrojené skupiny z podsvětí, které jsou součástí mezinárodních teroristických sítí
Kontrola tu má trochu jiný smysl, je to v tomto případě fyzická přítomnost vládních lidí v různých typech hospodářské činnosti, včetně organizované kriminality. Organizovaný zločin se sám podílí na státě, míní Sokolov.
Organizovaný zločin a stát
Peníze pomohly zformování nové silové (tj. bezpečnostní) aristokracie, která se integrovala do globálního trhu násilí a utvořila systému kontroly nad organizovanou kriminalitou i migračními toky a teroristickými sítěmi (zatímco s nimi bojovaly), i odiózními regionálními lídry a vedením DLR/LLR, tím že naverbovaly ty nejspolehlivější válečníky a kriminální krále.
Ani politické elity a ani kontra-elity, včetně radikálních kazatelů, válečníků a kriminálních bossů nejsou zainteresovány ve změně statu quo.
Představa silného demokratického státu je pro ně, píše Sokolov dále, spojená s myšlenkou sebevraždy nebo předčasného důchodu.
Navzdory mínění kritiků jsou kroky putinské elity diktovány zdravým rozumem. Přesně tak a přesně takovým způsobem se mohli tito lidé udržet u moci v okolnostech, které vznikly. A riziko nespočívá natolik v radikalizaci mládeže v rámcích islámské či jiné ideologie, ale v další vynucené multiplikaci takové hybridní, státně-kriminální sítě.
Prevence růstu terorismu a lokálních ozbrojených konfliktů vyžaduje na prvním místě nikoliv od-radikalizování nebo bezpečnostní neutralizaci extrémistické ideologie, ale proměnu politických elit, míní na konci svého článku autor. A má to být proměna také muslimských elit do společných investorů do modernizace politických institucí. Ale tento úkol si v Rusku zatím nikdo nestanovil.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Александр Попов – http://russos.livejournal.com/921936.html, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35516716 ) (hlavní město Dagestánu Machačkala)