Přízraky minulosti: USA dnes opakují chyby Británie, která díky nim přišla o postavení světové velmoci

Konflikt s Íránem vykazuje podobné strukturální rysy jako suezská krize v roce 1956. Skončí stejně?

Analytik novin Asia Times Leon Hadar tvrdí, že americko‑izraelské útoky na Írán z 28. února 2026 opakují strategické chyby Velké Británie během Suezské krize roku 1956.

Autor zdůrazňuje, že těsně před zahájením operace došlo k průlomu v nepřímých jaderných jednáních mezi USA a Íránem, kdy Teherán souhlasil s neskladováním obohaceného uranu a plnou verifikací IAEA. Tento diplomatický posun byl podle textu zničen bombardováním ještě předtím, než mohl být formalizován.

Stejně jako v roce 1956 jsou podle autora i nyní oficiální důvody pro válku proměnlivé a rozporné: od prevence údajné bezprostřední hrozby přes zničení íránských raketových kapacit až po zajištění zdrojů či změnu režimu. Tato mnohost motivací je interpretována jako známka strategické nejasnosti. Hadar ale rovněž upozorňuje na roli Saúdské Arábie a Izraele, které měly amerického prezidenta opakovaně nabádat k útoku, což autor přirovnává k tajné dohodě v Sèvres během Suezské krize.

USA po sedmdesáti letech v roli Británie

Nejzásadnější paralela však podle Hadarova článku spočívá v tom, že zatímco v roce 1956 Spojené státy sehrály roli zdrženlivé velmoci, která donutila své spojence ustoupit, v roce 2026 se samy staly aktérem riskantního dobrodružství. Írán odpověděl údery v devíti zemích regionu, zasáhl americké základny i energetickou infrastrukturu a konflikt nadále eskaluje. Trumpova popularita mezitím klesla a globální ceny energií i potravin rostou.

Analytik Asia Times potom v textu připomíná, že Suezská krize skončila rychlým diplomatickým ponížením Velké Británie a urychlila konec jejího impéria. Varuje, že současná válka nese stejné strukturální rysy: byla zahájena navzdory existujícím diplomatickým alternativám, opírá se o proměnlivé pretexty a předpokládá nereálné výsledky, například rychlý kolaps íránského režimu.

Otázkou podle autora je, zda Spojené státy dokážou včas rozpoznat, že se ocitly v pasti vlastní konstrukce, protože tentokrát už neexistuje žádná vnější moc, která by je přinutila ustoupit.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.