USA tvrdí, že mohou námořní blokádu Íránu udržovat neomezeně dlouho, rostoucí náklady a strategický význam Hormuzu však vyvolávají otázku, která ze stran má větší výdrž.
Spojené státy tvrdí, že jejich námořnictvo dokáže udržovat blokádu íránských přístavů „neomezeně dlouho“. Teherán pak odmítá ustoupit a podmiňuje otevření strategického Hormuzského průlivu splněním vlastních požadavků. V sázce přitom není jen výsledek války mezi USA a Íránem, ale také stabilita dodávek energie a schopnost obou stran snášet ekonomické a vojenské náklady dlouhodobého konfliktu.
Do nekonečna?
Americký ministr obrany Pete Hegseth tento týden prohlásil, že Spojené státy mohou námořní blokádu Íránu udržovat „indefinitely“, tedy po neomezenou dobu. Podle něj bude americké námořnictvo jednoduše rotovat jednotlivé lodě a pokračovat v operaci. Washington současně připravuje další ekonomická opatření proti Teheránu. Jenže právě otázka dlouhodobé udržitelnosti je mnohem složitější než naznačuje Hegsethovo prohlášení. Nejviditelnějším symbolem problému je americká letadlová loď USS Abraham Lincoln.
Na moři je už více než 260 dní a její nasazení patří k nejdelším v moderní historii amerického námořnictva. Američtí zákonodárci mezitím upozornili na zprávy o problémech s dodávkami, vodou, hygienou, bezpečností i psychickým stavem posádky. Část těchto tvrzení americké ozbrojené síly odmítají. CENTCOM uvedlo, že informace o úmrtích členů posádky či sebevražedných tendencích byly nepravdivé a že jediný námořník, který 3. srpna spadl přes palubu, byl rychle zachráněn.
Dlouhodobé nasazení je riziko
Zároveň však není pochyb o tom, že dlouhodobé nasazení představuje pro složitý válečný systém značnou zátěž. Námořní expert Harlan Ullman upozorňuje, že jaderné letadlové lodě potřebují pravidelnou údržbu, kterou nelze kompletně provádět na moři. Čím déle zůstávají bez návštěvy přístavu, tím více se může snižovat jejich operační připravenost. Washington už proto připravuje vystřídání Abraham Lincoln jinou letadlovou lodí, USS George Washington. Ta podle aktuálních zpráv míří směrem k Blízkému východu.
Opravdu neomezeně?
To však zároveň ukazuje zásadní rozdíl mezi politickým tvrzením, že blokádu lze udržovat „neomezeně“, a praktickou realitou. Neomezeně může trvat samotná operace, nikoli jedna konkrétní loď nebo jedna posádka. Spojené státy musí zajistit rotaci plavidel, posádek, munice, zásobování i údržby. Americká strategie je založena na přesvědčení, že ekonomický tlak nakonec přiměje Teherán ke kompromisu. Blokáda zasahuje především íránský export ropy, který představuje klíčový zdroj příjmů země. Podle údajů citovaných v původní analýze Írán od zahájení americké blokády v dubnu přišel nejméně o šest miliard dolarů z ropných příjmů.
Ekonomické utrpení nerovná se kapitulace
Problém Washingtonu spočívá v tom, že ekonomické utrpení automaticky neznamená politickou kapitulaci. Íránský režim může být ochoten snášet vysoké hospodářské náklady, pokud se domnívá, že Spojené státy mají ještě vyšší politickou cenu za dlouhodobé pokračování války. A právě zde přichází na řadu Hormuz. Hormuzský průliv je jedním z nejdůležitějších energetických uzlů světa. Írán tvrdí, že jej nebude plně otevírat, dokud Spojené státy nezruší blokádu, nezmírní sankce a nesplní další požadavky. Provoz v průlivu proto zůstává výrazně omezený a podle Reuters se v posledních dnech doprava dále zpomalila. Ještě výrazněji situaci vyostřil Donald Trump.
Americký prezident 14. srpna prohlásil, že Spojené státy chtějí po porážce Íránu prohlásit Hormuzský průliv za americké území. Teherán tento záměr okamžitě odmítl. Takové prohlášení je důležité nejen jako diplomatická rétorika. Ukazuje, že spor se postupně posouvá od otázky samotné války k otázce, kdo bude mít kontrolu nad jednou z nejdůležitějších námořních tras světa. Írán přitom nemusí Spojené státy vojensky porazit. Může se pokusit učinit pokračování americké operace stále dražším. Analytici upozorňují například na možnost útoků na americké námořní síly nebo na využití regionálních spojenců k ohrožení energetické infrastruktury. V posledních dnech navíc došlo k dalším incidentům s obchodními loděmi. Reuters informoval o útocích na plavidla v Hormuzském průlivu a o dalším poklesu námořní dopravy.
Kdo z koho?
Kdo má větší výdrž? Odpověď není jednoznačná. Spojené státy mají obrovskou vojenskou a ekonomickou převahu. Disponují rozsáhlým námořnictvem a mohou jednotlivé lodě postupně střídat. Mají také schopnost dlouhodobě financovat vojenské operace v zahraničí. Írán však hraje jinou hru. Nemusí udržovat stejně nákladnou flotilu ani rozsáhlou expediční operaci. Stačí mu udržovat dostatečný tlak na dopravu, energetické trhy a americké spojence v regionu. Každý další měsíc konfliktu tak může znamenat další náklady nejen pro Teherán, ale i pro Washington a jeho partnery. Navíc se zatím nepodařilo dospět k trvalému politickému řešení. Írán podle aktuálních informací stále jedná s Ománem o podmínkách kolem Hormuzu, zároveň však Teherán odmítá potvrdit návrat k přímým jednáním se Spojenými státy. To naznačuje, že obě strany se stále snaží získat lepší vyjednávací pozici prostřednictvím tlaku na druhou stranu.
Je cena blokády přijatelná?
Americká blokáda může být technicky udržitelná podstatně déle, než vydrží jedna loď, jedna posádka nebo jedna konkrétní vojenská jednotka. Otázkou však není pouze to, zda ji Spojené státy dokážou fyzicky provozovat. Podstatné je, zda bude její cena dlouhodobě přijatelná. Pro Írán představuje blokáda hrozbu pro ekonomiku a státní příjmy. Pro Spojené státy znamená dlouhodobé nasazení námořních sil, riziko útoků a rostoucí tlak na vlastní vojenské kapacity. Pro okolní státy a světovou ekonomiku pak omezení provozu v Hormuzském průlivu znamená nejistotu kolem dodávek energií. Právě proto může být rozhodující nikoli otázka, kdo dokáže vydržet déle, ale kdo dříve dospěje k závěru, že pokračování konfliktu už nestojí za další náklady. Washington může mít silnější armádu. Teherán zase může mít větší ochotu snášet ekonomické ztráty a využívat geografickou výhodu průlivu. Pokud se nepodaří najít politické řešení, může se z původně zamýšleného nástroje nátlaku stát dlouhodobý test odolnosti obou zemí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.