V žádné demokracii na světě nemají dělnické profese ve vrcholné politice zastoupení odpovídající jejich podílu na pracovní síle.
V roce 2026 bude podle analýzy zastoupení dělnické třídy v americkém Kongresu opět velmi slabé, ukazuje analýza agentury Bloomberg. Z 919 kandidátů hlavních stran do Sněmovny reprezentantů a Senátu mělo při vstupu do politiky jen sedm dělnickou profesi, což je méně než 1 %, přestože dělnické profese tvoří přibližně polovinu americké pracovní síly.
Dělnicí jsou většina, ale v politice chybí
Tato čísla vycházejí z předběžné analýzy profesních životopisů na volebních webech všech demokratických a republikánských kandidátů; zkoumány byly manuální profese, služby i administrativní práce. Podle autorů analýzy se výsledky po konečném sečtení pravděpodobně výrazně nezmění, protože zbývá už jen Louisana.
Nejde o novou situaci. Podíl amerických zákonodárců z dělnických profesí nepřekročil přibližně dvě procenta v žádném zasedání Kongresu minimálně od začátku 20. století. Nejde přitom jen o americký jev, protože v žádné demokracii světa nemají dělnické profese ve vrcholné politice zastoupení odpovídající jejich podílu na pracovní síle.
Malé zastoupení má důsledky
Malé zastoupení dělnické třídy má praktické důsledky. Politici z dělnických profesí totiž bývají více prosazující zájmy pracujících, podporují silnější ochranu na pracovišti, štědřejší sociální síť a přísnější regulaci podnikání. Když v politice chybí dělníci, veřejná politika se odklání od jejich potřeb směrem k zájmům bohatších profesionálů.
Podle textu neexistuje jednoduché vysvětlení, proč se dělnická třída dostává do politiky tak málo. Neexistuje žádný důkaz, že by lidé z této skupiny byli méně schopní, méně ochotní kandidovat nebo méně podporovaní voliči. Ani nízká míra odborové organizovanosti nebo systémy financování kampaní nevysvětlují rozdíl úplně, protože i země s vyšší odborovostí, jako Dánsko a Švédsko, nebo se štědřejším veřejným financováním kampaní, jako Německo, mají jen o několik procentních bodů více dělnických zákonodárců.
Dělnických profesí je v politice málo obecně
Data ze 97 demokracií z let 2015 až 2017 ukazují, že dělnické profese tvoří v průměru 70 procent pracovní síly, ale mezi zákonodárci mají jen asi dvouprocentní zastoupení. Pouze Dánsko, Japonsko, Švédsko a Uruguay měly dvouciferné zastoupení, a to díky historickým vazbám mezi odbory a politickými stranami, případně krátkému volebnímu cyklu; ani tam však podíl nepřekročil 16 procent.
Hlavní překážkou podle článku je, že dělničtí kandidáti jen zřídka vůbec kandidují. Kandidatura je vždy osobně náročná a lidé z dělnických profesí méně často mohou nést její břemeno, protože si nemohou vzít volno, nemohou si dovolit neplacenou práci na plný úvazek v kampani a obávají se o bezpečnost a soukromí. Straničtí lídři si toho jsou vědomi a při vyhledávání a podpoře kandidátů často upřednostňují profesionály, kteří mají snazší podmínky pro kandidaturu.
Jak posílit zastoupení dělníků?
Pokud chtějí reformátoři dosáhnout skutečného zastoupení dělnické třídy, měli by podle textu vytvářet programy na nábor a podporu dělnických kandidátů. V New Jersey například odborová centrála AFL-CIO provozuje od 90. let školu pro kandidáty z řad pracujících, jejíž absolventi mají 75procentní úspěšnost ve volbách; mezi nimi je i bývalý předseda senátní většiny Stephen Sweeney, který spolunavrhl zákon o placené rodinné dovolené z roku 2008.
Dalším nápadem je zavést politická stipendia, která by dělnickým kandidátům pomohla platit účty během kampaně, podobně jako fellowship programy pro profesionály.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.