Přečetli jsme: Jaké šance jsou, že výsledky německých voleb něco zásadně změní v rámci fungování eurozóny? Co se stane s Macronovými reformními návrhy po očekávaných volbách?
Ekonomický komentátor Wolfgang Münchau napsal v článku pro Financial Times o tom, že podpora Merkelové pro Macronovy reformy eurozóny je menší, než se zdá
Münchau na začátku svého článku paroduje čekání na Godota:
Estragon: Pojďme.
Vladimir: Nemůžeme.
Estragon: Proč ne?
Vladimir: Čekáme na německé volby.
Německé volby, uvádí Münchau, jsou Godotem roku 2017. Těžko najdeme v Evropě nějakou politikou debatu, který by neskončila odkazem na datum 24. září. Jakmile bude po volbách, vše bude snazší. Nyní jsou ve vládě dvě největší strany, obě jsou proevropské, mají 80 % křesel ve Spolkovém sněmu, mají většinu ke změně ústavy. Ať už věříte jakémukoliv výzkumu, jejich podíl hlasů se dramaticky sníží. Jeden z možných výsledků, domnívá se Münchau dále, je, že současná koalice křesťanských demokratů a sociálních demokratů se vrátí k moci, ale s menší většinou. Nebo je možné, že CDU/CSU vytvoří koalici s liberály FDP, nebo s nimi a se Zelenými.
FDP chce snížit půjčovací kapacitu Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), záchranného deštníku eurozóny a v dlouhém období ho nechat doběhnout. A také chce, aby Řecko odešlo z eurozóny. Takže co by to mělo být snazší, ptá se Münchau.
Nic moc se nezmění
Pravda o německých volbách je taková – nic moc se nezmění.
Řecko neobdrželo úlevu duhu, protože německý politický systém jako takový odmítá jakékoliv transfery. Rovněž je zde německá interpretace práva EU, že úleva dluhu je nelegální. Není zde jediný možný výsledek voleb, který by současnou pozici změkčil, ale jsou zde možnosti, které by vedly ještě ke zostření pozice. A totéž platí pro reformu eurozóny.
Když byl Emmanuel Macron zvolen prezidentem, slíbil, že agenda reforma eurozóny bude zásadní, a to po německých volbách.
Münchau říká, že chápe, proč se chce nejprve soustředit na domácí politiku, ale německé hlasování je opět zcela irelevantní. Problém přeci nikdy nebyl, že by Německo nechtělo reformy, ale ten typ reforem, který chce: přísnější fiskální cíle, striktní implementace, minimum výjimek, pokuty za nedodržování a vnější intervence do politik zemí, které cíle nedodržují.
Berlín si chce vynutit pravidla eurozóny „no bailout“ (tj. žádná záchrana ze státních peněz) pomocí mechanismu restrukturalizace suverénního dluhu. To by znamenalo, že břemeno přizpůsobení bude u držitelů dluhopisů, což jsou často domácí banky a pojišťovny států eurozóny.
Reforma eurozóny?
Kancléřka Merkelová vyjádřila podporu pro funkci evropského ministra financí. Tím ona myslí předsedu euroskupiny ministrů financí eurozóny na plný úvazek, místo toho na poloviční úvazek, kterého máme teď. Což není tak velká změna.
Macron ovšem ještě neřekl, co skutečně chce. Jeho poradci ustoupili z rané podpory společných dluhových instrumentů. A to je klíčové téma, ne snad proto, že by eurozóna měla mít více dluhu, ale protože robustní monetární unie bude potřebovat v dlouhém období společné bezpečné aktivum, aby mohla fungovat. A německé vládní dluhopisy jsou nedostatečnou náhradou. Nejsou ani společným nástrojem, ani nejsou dostatečně dostupné. Po nákupech aktiv Evropskou centrální bankou jich nezbývá dost. A jejich zásoba bude klesat, jelikož Německo má fiskální přebytky.
A když vyřadíme společný dluh, pak tu bude jen hyperaktivní PR, které bude skrývat, že ekonomická unie není hotová. Ani by mě nepřekvapilo, píše potom Münchau, kdyby Francie a Německo část svých domácích výdajů daly do společného investičního fondu a nazvaly to rozpočet eurozóny. Už se nemůžu dočkat, sžíravě poznamenává autor.
Euroskupina a „upgradeovaný“ předseda to budou mít na starosti. A nezvolené ESM se přemění na měnový fond, který bude uvalovat podmínky (conditionality) za jakoukoliv finanční pomoc. A nebude se zodpovídat Evropskému parlamentu, protože je to mezivládní instituce mimo smlouvy EU.
Wolfgang Schäuble chce, aby ESM distribuoval úlevu při katastrofách, ale dávejte si pozor na německého ministra financí, který by nosil dárky: ESM se stane de facto fiskálním úřadem jakékoliv země, která bude brát ty peníze.
Možná, že Macron něco z toho dokáže „uhladit.“ Jenže podle Münchauova čtení celé situace primární návrh jeho agendy pro eurozónu není spravit suboptimální monetární unii, ale posílit francouzsko-německé partnerství. A dohoda bude důležitější než obsah. Očekávám, že svou dohodu dostane – a s německou agendou.
Nebo, jak řekl Estragon: „Nic se nestane. Nikdo nepřijde, nikdo neodejde.“
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.