Ilona Švihlíková shrnuje v souvislosti s parlamentními volbami svoje základní návrhy pro změnu hospodářského modelu ČR.
Předvolební čas je takové zvláštní období. Sama ho dobře poznám na tom, že najednou různé politické strany a formace hrozně stojí o to, aby vystoupila tam i onde a pohovořila o ekonomice. Po volbách je samozřejmě situace jiná a přesouvám se opět do své role nežádoucí, anti-establishmentové ekonomky.
Nu a pro takové akce (nejen) jsem měla připravenou přednášku o tom, co dělat dál v ekonomice ČR. (Česká ekonomika jaksi už moc použít nejde). Jak to tak bývá, zájem účastníků, „těch dole“ bývá, ale „nahoru“ to nedojde, nebo už se někdo postará, aby to zarazil.
Kampaň byla hodně mdlá a kdyby ČMKOS nerozjela svůj „Konec levné práce“, tak těžko říci, co by vlastně konkrétně z ČSSD vypadlo. O podstatě jevů a důležitých věcech se debatovalo dosti málo. Pokusím se tedy ukázat, co si představuji pod zásadním tématem, ke kterému by se další vláda měla postavit: jaká bude budoucnost ekonomiky (a tím i společnosti) ČR.
Nebudu opakovat to, co mám ve své knize Jak jsme se stali kolonií, jen shrnu pár bodů.
´ Vliv zahraničních firem: odliv zisků, nízká a střední přidaná hodnota, české dcery jako price-taker (příjemce ceny), přepracovací charakter ekonomiky
´ Míra návratnosti přímých zahraničních investic v ČR jedna z nejvyšších ve světovém srovnání. Celkově za ekonomiku 2. místo za Irskem (13 %)
´ Nízké mzdy v rozporu s uváděným hospodářským výkonem. Rozpor mezi mzdovou úrovní a ekonomickou (Německo) v PPS – 25 p.b.
´ Obrovský rozdíl mezi HDP a HND (a HDD)
´ Mzdová konvergence s Německem se zdá být zastavená/stagnující
´ Model závislé ekonomiky je neudržitelný, neumožňuje dlouhodobé zvyšování životní úrovně a mezd
Bylo by možné dodat další detaily, ale řekněme, že to stačí na základní orientaci. Představila jsem na svých vystoupeních následující možné strategie:
a) Modifikovat model založený na přímých zahraničních investicích (PZI). Takový mírný pokrok v mezích zákona… Ergo, změna investičních pobídek (říkám to roky, nikoliv konjunkturálně teď), a to buď směrem k vyšší přidané hodnotě, a/nebo tlak na firmy, aby ponechávaly více zisků zde na reinvestice. K tomu může být např. účast zaměstnanců v dozorčích radách, progresivní zdanění dividend…
b) Změnit model závislé ekonomiky. Obtížné, nikoliv nemožné. Nutná silná role státu a jeho manévrovací prostor v hospodářské politice. Základní tedy je si ten prostor ještě dále neomezovat (například zavedením eura, či přijetím Fiskálního kompaktu atd.). Zde jsem hovořila o dvou podvariantách.
a. Velký třesk. Tedy velké infrastrukturní projevy: elektrárny, infrastruktury, obnovení Podniku zahraničního obchodu. Problémy jsou ovšem patrné: zdroje, organizace, ale i role EU. Stačí se podívat na současnou situaci – stát se z mnoha strategických sektorů stáhnul (geologický průzkum), je problém s investicemi (viz státní rozpočet, nerealizují se investice).
b. Model à la ekonomická demokracie. Obecně vzato domácí struktury, ukotvení v lokální ekonomice s cílem jak zadržení vyšší hodnoty v ekonomice (jak velmi správně konstatoval i jeden z materiálů Úřadu vlády), ale i vyšší odolnost ekonomiky vůči krizi.
Co je model ekonomická demokracie?
Pod tento soubor může zahrnout družstva, podniky s participací zaměstnanců, občiny, části veřejného sektoru.
Družstva se stále potýkají se špatným „image“, i když jejich tradice u nás sahá do poloviny 19. století a první republika byla bez přehánění republikou družstevně-spolkovou. Kromě toho i pro ty, kteří kladou větší důraz na „hodnoty“, družstva představují zcela jinou demokratizační základnu, než koncentrace majetku v rukou horního jednoho procenta.
Dalším typem jsou podniky s participací zaměstnanců, mezi ty nejslabší formy patří účast zaměstnanců v dozorčích radách, americký systém ESOP (employee stock ownership plan, neboli to, že zaměstnanci vlastní akcie podniku), nebo „britský“ systém, kde se zaměstnanci podílejí na zisku firmy a méně na rozhodování. Tento typ slouží především k tomu, aby se hodnota zadržela ve firmě a nebylo možné nepřátelské převzetí zahraničím.
Jaké mají tyto struktury celkově výhody?
Jsou odolné vůči krizím, což mimo jiné vyplynulo i z výzkumu Evropského parlamentu, který zkoumal, jak se jednotlivé typy firem „popraly“ s následky Velké recese. Družstva a firmy s participací zaměstnanců dopadly nejlépe. Tyto podniky mají nižší míru nerovnosti, vykazují vyšší produktivitu (s tím operují nově hodně Britové). Pro ČR by to znamenalo nejen žádoucí změnu z hlediska vlastnictví, ale i velikosti (nevyvážená ekonomická koncentrace u několika velkých firem, což se projevuje i na exportu). Nu a nakonec pro levicové strany, pro jednu obzvláště, by měla svou roli hrát i tradice, kořeny hnutí.
Jednotlivé strategie nemusejí jít nutně proti sobě, do určité míry se mohou doplňovat.
Dopadlo to ovšem jako vždycky. I když to osloví „základnu“, tak „nahoru“ se to nikdy nedostane.