Přečetli jsme: Proč je načase donutit velký byznys do produktivních investic a vytváření pracovních míst? Jak je to s rentou a jejím dobýváním v současné globální ekonomice?
Stephanie Blankenburg a Richard Kozul -Wright, ekonomové UNCTAD, píší o tom, jak důležitou roli hraje v současném ekonomickém systému renta a co proti této patologii dělat.
V posledních několika desetiletích, píší autoři, největší korporace světa stále více vytahovaly zisky z ekonomiky, místo aby je tvořily díky inovacím. Obrátit tento trend bude klíčové pro budoucí růst a sociální kohezi. Ale nebude to snadné.
Od finanční krize roku 2008 politici i mezinárodní instituce vyjadřovaly obavy ohledně rozšiřující se příjmové nerovnosti a následných politických dopadech. Častěji problém přiřazovali k exogenním faktorům jako globální obchod a nové technologie.
Politici se zaměřili na obchod a nové technologie, ale jeden z faktorů, který způsobuje nerovnost, jim ušel. A sice zakořeněné dobývání renty, které vyplývá z tržní koncentrace, zvýšené síly korporací a z regulatorního „zajetí.“
Renta, široce definována, je prostě příjem odvozený pouze z vlastnictví a kontroly určitého aktiva, spíše než z inovativního podnikatelského rozmístění ekonomických zdrojů. Když britský ekonom John Maynard Keynes psal o „eutanázii rentiéra“ ve své knize z roku 1936 Všeobecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, odkazoval na finanční třídu, která neměla jiný účel než využívat vzácný kapitál pro svůj vlastní prospěch. Ale za poslední tři desetiletí se finanční rentiéři začali mstít. Přes soukromou tvorbu úvěru a finanční alchymii, shromáždili obrovské zisky, které jsou velmi neodpovídající vzhledem ke společenskému přínosu jejich aktivit.
Nefinanční korporace – samostatná třída rentiérů
Navíc, v našem světě hyperglobalizace, velké nefinanční korporace se objevily jako samostatná třída rentiérů. Vzhledem ke své tržní síle a zdatnosti v lobbingu, se nyní také zapojují do aktivit dobývání renty, které dříve patřily mezi výsostné obory finančního průmyslu. A výsledkem je, že velké nefinanční firmy se staly trvalým zdrojem rostoucí příjmové nerovnosti.
Nefinanční korporace se do dobývání renty zapojily několika kanály. Systematicky zneužívají zákony na ochranu duševního vlastnictví, aby dosáhly tržní dominance, spíše než aby ochránily skutečné inovace. Vyplundrovaly zdroje veřejného sektoru přes velké privatizační programy a tím, že si zajistily veřejné dotace, které je jen málokdy nutí k tomu, aby z nich měli prospěch daňoví poplatníci. A také se zapojily do rozsáhlé tržní manipulace tím, že hromadí dluh, používají zpětný odkup akcií, aby navýšily dál odměny pro vysoký management a tak dále.
Je to tedy řada možností, jak dobývat rentu a laxní požadavky na informace od korporací navíc znemožňují odhad šíře problému. Většina současného výzkumu se koncentruje na americkou ekonomiku, kde určité studie změřily nárůst tržní síly dominantní firem přes prudký trend v cenách přirážkou. Jiné studie zkoumaly roli šíření informačních technologií v akumulaci „nadměrného bohatství.“
UNTAD se ovšem podíval dále za americkou ekonomiku a spolehl se přitom na novou databázi pro veřejně obchodovatelné firmy v 56 vyspělých a rozvojových zemích. Autoři použili tato data, abychom odhadli, v jakém rozsahu zisky těchto velkých nefinančních firem převyšují typické roční zisky sektoru od roku 1995. Nadměrné zisky, jak zjistili, rostly v posledních dvou desetiletích, od 4 % celkových zisků v letech 1995-2000 na 23 % v letech 2009-2015. Pro sto horních firem se podíl zvýšil průměrně z 16 % na 40 %.
Tato stejná databáze, založená na údajích z mnoha zemí, potvrzuje, že tržní koncentrace v posledních dvou dekádách značně vzrostla, především u té stovky největších firem. Ve skutečnosti velké vnitro-firemní disparity se staly klíčovým znakem věku firemního dobývání renty. V roce 2015, top 100 firem mělo dohromady tržní kapitalizaci která byla 7000 vyšší než u dolních 2000 firem. Před dvaceti lety byl ten rozdíl jen 31.
A zaměstnanost?
Aby to bylo ještě horší, tento trend se netýká zaměstnanosti. V letech 1995-2015 top 100 firem navýšilo svou tržní kapitalizaci čtyřikrát, ale podíl zaměstnanosti se ani nezdvojnásobil. To znamená, že tržní koncentrace a dobývání renty se navzájem posilují. A výsledkem je tržní prostředí „vítěz bere nejvíc“, které silně znevýhodňuje start-upy, podnikatelské inovace a trvalé vytváření kvalitních pracovních míst.
Například takové rozšíření široké patentového ochrany přes bilaterální, multilaterální obchodní dohody či investiční dohody. Je to rozšíření na nové aktivity, které nikdy předtím nebyly brány jako oblasti technologie inovace, jako jsou finanční a obchodní metody. A výsledkem je, že technologičtí giganti, dosáhly tzv. regulatorního zajetí, což jim dovoluje omezovat svobodu projevu, když to zrovna slouží jejich zájmům, expandovat do ne-high-tech trhů a vůbec utvářet globálních agendu politik, jako je finanční inkluze či e-commerce.
Ještě není pozdě zabrzdit trend vůči rentiérskému kapitalismu. Ty „endogenní“ faktory, které přispívají k širokému regulatorního zajetí a korporátní rentě mohou být řešeny – silnější proti-trustovou legislativou, politikami k posílení organizaci práce, revizí existujících obchodních dohod, lepším monitoringem (na mezinárodní úrovni) transferových cen a vyhýbání se daním. Některé politiky už těmito směry jdou. Ale úspěch bude potřebovat koncentrovanější snahy. Je načase donutit velký byznys zpět do produktivních investic a vytváření pracovních míst.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.