Květa Pohlhammer Lauterbachová rozebrala, jak je to s některými dopady ruských sankcí a protisankcí v podání nejnovější rakouské zprávy WIFO.
Přesné údaje nikdo nemá. Avšak rakouský institut pro ekonomický výzkum WIFO uveřejnil nedávno studii o dopadu hospodářských sankcí vůči Rusku na jednotlivé země EU a na EU jako celek.
Studii lze akceptovat částečně, poněvadž se soustřeďuje na modelování ztrát pracovních míst a přidané hodnoty ve složitém propletenci odběratelsko-dodavatelských vztahů uvnitř EU, nepostihuje však všechny ztráty – zejména ztráty dlouhodobého charakteru jako např. podkopání důvěryhodnosti a serióznosti obchodního partnera.
V použitém ekonometrickém modelu nejsou také zohledněny ztráty, které byly způsobeny vnějšími faktory, tj. poklesem ceny ropy nebo devalvací rublu.
Vedle sankcí uvalených na vývoz do Ruska se negativně promítly protisankce z ruské strany. Navíc se dovoz zboží ze zemí EU do Ruska v důsledku oslabení rublu značně prodražil. To na druhé straně motivovalo ruskou stranu k přijetí opatření na podporu domácích výrobců, například co se týká zemědělské produkce.
Trochu odbočme: Tyto snahy by mohly být také inspirací pro českou vládu. Program obnovy potravinové soběstačnosti by měl být absolutně prvním, strategickým úkolem vlády po volbách 2017. Zdroje jsou: Nejenom v podobě přebytku státního rozpočtu. Je také mnoho černých děr, kam peníze utíkají a je zbytečné vyhazovat peníze na neziskovky podkopávající základy suverenity státu, stejně jako na stále nafukující se neproduktivní byrokratickou administrativu státu.
Vedlejší efekty vlastně také sankcí, ovšem méně viditelných, však v následujících číslech studie WIFO zahrnuty nejsou. Jak uvádí server DWN: škody způsobené politikou Bruselu se odhadují na dvojnásobek.
Největší ztráty dopadají na Německo, pro které pracuje řada firem v okolních zemích jako subdodavatelé. Ovšem vzhledem k velikosti německé ekonomiky a diverzifikaci zahraničního obchodu dopadají ztráty s ohledem na vazbu na německou ekonomiku zejména na Českou republiku (4,3 % z objemu) a Polsko (7,7 %) poměrně více. I Rakousko se značnou vazbou na Německo utrpělo menší ztráty než my.
Ještě horší je dopad do ztráty pracovních míst v zemích bývalého východního bloku.
Tento rozbor je na straně 8 studie a odhaduje ztrátu 400 tisíc pracovních míst v celé sedmadvacítce.
Německo ztratilo sice 97 tisíc pracovních míst, avšak Česká republika 29 tisíc, což je 7,3 % z celkového objemu ztráty. Ovšem nejhůře dopadlo Polsko v důsledku výpadku dodávek potravin – ztráty 78 tisíc pracovních míst, což představuje 19,6 % z celkové ztráty.
Závěr
Studie modeluje metodou ADAGIO dopady sankcí vůči Rusku a ukazuje, jak zranitelné jsou země bývalého východního bloku, které se od 90. let staly pouhým přívěskem zejména německé ekonomiky a zásobárnou levné pracovní síly. Zatímco přímé negativní dopady postihly především vývozce v důsledku výpadku poptávky (viz Polsko) existují nepřímé negativní efekty v důsledku výpadku poptávky subdodavatelů hlavních exportérů s vysokou přidanou hodnotou, kteří se podílejí svou prací na celé škále národního a mezinárodního řetězce tvorby přidané hodnoty.
A pokud dojde ke krizi, jsou dopady na země, které se ocitly v pozici neokolonie, jak píše ve své knize Jak jsme se stali kolonií Ilona Švihlíková, mnohem tvrdší než na země, které mají více diversifikovaný zahraniční obchod, mají určitý polštář v podobě rezerv a jsou mimochodem také soběstačné, co se týká zásobování potravinami.