Jan Schneider komentuje diplomatický úspěch českého velvyslanectví v Damašku a výroky poslance za KDU-ČSL Ivana Gabala o tom, jak česká diplomacie ospravedlňuje syrskou vládu.
Česká zahraniční služba, jmenovitě v médiích uvedená velvyslankyně ČR v Damašku Eva Filipi a vedoucí zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček (a jistě mnozí další, někteří z nich zřejmě z dobrých důvodů nejmenovaní, jimž však patří složit stejný hold), prokázali skutečně výsostný diplomatický um.
Podařilo se jim z humanitárních důvodů vyreklamovat ze syrského vězení 54letého Poláka Leszka Panka, dopravili ho do Bejrútu a předali tamnímu polskému velvyslanci.
Podivínský Polák Panek byl před více jak rokem postřelen, protože zřejmě udělal příliš rychlý pohyb, když byl požádán o pas, a následně byl zajat, když už byl postřelen, a pak byl údajně souzen za „aktivity související s terorismem“, protože si syrští vojáci asi nedovedli jinak vysvětlit jeho varovné kázání před blížící se nukleární apokalypsou, a letáky nabádající k návratu k učení Ježíše Krista.
Poláci sice zmizení Panka zaznamenali, ale to bylo všechno, co mohli dělat, protože zrušili v Damašku své velvyslanectví. Požádali proto o pomoc českou zahraniční službu, která jako jediná ze zemí EU i NATO má v Damašku velvyslanectví.
Není divu, že na fungování českého velvyslanectví v Damašku je hrdý prezident i vláda. Excelentní výkon velvyslankyně Evy Filipi byl také důvodem, proč se musela exekutiva (ráda) vypořádat se zákonným věkovým omezením výkonu funkce.
Závažným argumentem pro udržení syrského velvyslanectví byla (už od doby ministra zahraničí Karla Schwarzenberga) a je (za ministra Lubomíra Zaorálka) skutečnost, že poskytuje diplomatický servis mnoha zemím, od členů EU až po USA. „Spojené státy oceňují klíčovou úlohu, kterou Česká republika hraje jako naše diplomatické zastoupení v Sýrii,“ zní aktuální oficiální komuniké amerického velvyslanectví v Praze.
Kazisvět Gabal
Podle Ivana Gabala (poslanec za KDU-ČSL, ač nečlen) je ale existence českého velvyslanectví špatně, protože „legitimizuje“ syrskou vládu.
Je smutné, že přesto, že Gabalova žena je diplomatka, Gabal zřejmě z diplomacie nepochopil vůbec nic, anebo pochopil, ale převážil v něm válečný štváč (což je jistě velmi příhodný projev politika reprezentujícího křesťanskou stranu).
Gabal nepochopil, že syrskou vládu není třeba legitimizovat, protože je legitimní (tedy pokud se Gabal nedomnívá, že legitimitu získává vláda pučem, nebo revolucí, nejlépe nějakou pěkně vybarvenou).
Gabal nepochopil, že diplomacie se vede – a má význam! – zejména mezi státy, které si nejsou příliš nakloněny. Gabalovi by to mělo dojít už z toho titulu, že se léta motá v prostředí zpravodajských služeb, a měl tedy dost času na to se dovtípit, že zpravodajské služby navazují na činnost diplomatů tam, kde je mezi státy už tak „horko“, že zrušily diplomatická zastoupení. Proto udržet nějakou formu kontaktu je conditio sine qua non.
Gabalovo chápání světa je ale zřejmě odvozeno od něčeho zcela odporujícího křesťanskému charakteru lidové strany, k níž se nachomýtl. Není založeno na snižování napětí, ukončování konfliktů a budování důvěry. Je mnohem blíže válečnému štvaní a vývozu různých politických ideologií, ať to stojí co to stojí.
Jinak by totiž nemohl – naprosto scestně, jak poslední kauza dokazuje! – argumentovat, že naše zastoupení v Damašku – „nemá výsledky ani v humanitární oblasti, je nesmírně nákladné, prostředky na něj bychom mohli použít na podporu uprchlíků v utečeneckých táborech, a tím, že tam stále jako už skoro jediní zůstáváme a vůči Asadovi se nevymezujeme, legitimizujeme jeho válečné zločiny“.
Časopis Respekt, opíraje se o své diplomatické zdroje, uvedl, že – „z pohledu Američanů je asi nejdůležitější schopnost české velvyslankyně Filipi pomáhat na místě občanům USA v kritických situacích“. Filipi měla údajně pomoci několika americkým novinářům a zpravodajcům, kteří byli Asadovými lidmi či dalšími skupinami uvězněni, nebo načas zmizeli. A stejně tak občanům Polska, Švédska, Británie a Nizozemska.“
Zaťatý a zaslepený Gabal však dogmaticky nelítostně – pozor, teď už i protiamericky! – trvá na tom, že ani případná pomoc Američanům existenci velvyslanectví nemůže obhájit, protože zvěrstva a porušování mezinárodního práva v Sýrii už nabyly rozměru apokalypsy.
Dlužno dodat, že jestli tomu tak opravdu je, pak díky Gabalovi a jemu podobným.