Kostas Tsivos píše o tom, proč byla očekáváná a historická návštěva tureckého prezidenta Recepa Erdogana v sousedním Řecku svým vyzněním nejednoznačná.
Návštěva tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Řecku, první návštěva hlavy tureckého státu v Athénách po 65 letech, zdaleka nenese název průlomová ani historická. Spíše byla doprovázena značnou nervozitou, nestabilitou a nepředvídatelností, znaky, které jsou ostatně příznačné i pro současnou tureckou zahraniční politiku.
Přitom cesta prezidenta Erdogana do Řecka v době, kdy se Turecko ocitlo v izolaci a je neustále kritizováno představiteli nejdůležitějších velmocí Západu, mohla být vnímána jako krok k obnovení dialogu a k ukázání přívětivé tváře Turecka sousední zemi, která je po osmileté krizi značně oslabena.
Turecký prezident bohužel nasadil konfrontační tón ještě před svým příletem do Athén a poněkolikáté v poslední době zpochybnil Lausannskou smlouvu z roku 1923. Je to smlouva, která stvrdila vítězství kemalistického Turecka nad Řeckem a dala zelenou do této doby nejmasovějšímu odsunu obyvatelstva. Na základě náboženského klíče se z Turecka do tehdejšího čtyřmilionového Řecka muselo vystěhovat přes milion křesťanů a z Řecka do Turecka přes půl milionu muslimů. Z této povinné výměny byly vyňaty dvě skupiny obyvatel: ortodoxní obyvatelstvo Istanbulu (Konstantinopole) a ostrovů Imbros a Tenedos a muslimské obyvatelstvo Západní Thrákie. Tyto dvě skupiny obyvatel byly v tehdejší době přibližně stejně velké: zahrnovaly asi sedmdesát tisíc příslušníků. Mezitím v Řecku tato muslimská menšina zdvojnásobila svůj počet a dnes čítá přes 130 tisíc obyvatel, naopak v Istanbulu po sérii krvavých pogromů, které se odehrály v padesátých a šedesátých letech, zůstaly pouze dva tisíce křesťanů.
Požadavek na revizi Lausannské smlouvy se nevztahuje jen na dnešní řecko-tureckou hranici. Upravuje též turecké hranice s dalšími zeměmi na Blízkém východě. Vznesení tohoto požadavku by značně zkomplikovalo situaci v již tak nestabilní a křehké oblasti východního Středomoří, proto byl nekompromisně odmítnut, a to v přímém přenosu při společném interview ústy řeckého prezidenta Prokopise Pavlopoulose a premiéra Alexise Tsiprase. S nepochopením, ať již vyjádřeným přímo nebo nepřímou diplomatickou řečí, se setkal turecký požadavek i ze strany Spojených států, Berlína a Bruselu. Po těchto reakcích samotný Erdogan v závěru své návštěvy ve městě Komotini, kde převažuje muslimské obyvatelstvo, změnil slovník a nově tvrdil, že jeho země nepožaduje revizi, ale pouze „aktualizaci výkladu“ Lausannské smlouvy. Jeho ústy poprvé turecký představitel přiznal, že součástí muslimské menšiny v Thrákii nejsou jen etničtí Turci, jak doposud tvrdila turecká diplomacie, ale též Pomaci (slovanští muslimové) a muslimští Romové. Ty všechny vyzval k poslušnosti k Řecku a vyloučil jakoukoliv změnu hranic.
Turecký prezident nenašel u svých řeckých partnerů porozumění, ani co se týče požadavku na okamžité vydání příslušníků turecké armády, kteří po loňském pokusu o puč v Turecku utekli do Řecka. Řecký premiér Tsipras před kamerami poučil tureckého prezidenta, že v demokratických zemích o záležitostech poskytování azylu rozhodují nezávislé justiční orgány a jakékoliv zásahy odjinud jsou nepřijatelné.
Řečtí diplomaté, ale i zkušení pozorovatelé řecko-tureckých vztahů jsou značně zmateni z náhlých změn postojů a prohlášení tureckého prezidenta (otázka rusko-tureckých vztahů představuje další příklad v tomto směru) a těžko se dá učinit nějaký jednoznačný závěr ohledně hodnocení jeho návštěvy v Řecku. Zůstává prozatím neznámé, na čem konkrétně se dohodli představitelé Athén a Ankary v tolik kritizované smlouvě o kontrole migračních vln a výměně migrantů mezi oběma zeměmi. Někteří experti ji označují za „mrtvou dohodu“, jelikož Turecko již delší dobu odmítnuté žadatele o azyl prakticky nepřijímá zpět.
Z této návštěvy bohužel nevyšel žádný pozitivní signál v otázce snížení obrovského přezbrojování obou zemí ani v otázce masivních vojenských manévrů, které často vyprovokují nebezpečné „virtuální“ střety vojenských letounů nad Egejskými ostrovy. Případná dohoda v tomto směru by velice významným způsobem ušetřila státní výdaje obou zemí, jelikož jak Řecko, tak i Turecko se tradičně řadí mezi desítku největších kupců zbrojních systémů na světě.
Ilustrační obrázek: Autor – By kremlin.ru, CC BY 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57025097