Vladimír Kolman píše o okolnostech a hlavně důsledcích zvýšení hlavní úrokové sazby ČNB. Co to znamená pro hypotéky, pro likviditu českých bank, jejich úrokovou politiku a pro českou národní měnu?
Podle všeobecného očekávání zvýšila bankovní rada ČNB na svém prvním letošním měnovém zasedání 1. února svou hlavní úrokovou sazbu – dvoutýdenní REPO sazbu – o dalších čtvrt procentního bodu na celkových 0.75 % p. a. Hlavním důvodem pro tento krok byly pokračující inflační tlaky vyplývající z příznivého ekonomického vývoje v zemi a s tím souvisejícím napětím na trhu práce a rychlým růstem mezd. Tento stav vytlačoval růst spotřebitelských cen ke konci roku 2017 na 2,5 %, což je v polovině horní hranice tolerančního pásma inflačního cíle stanoveného na 2 %. Centrální banka tak oprávněně použila svůj hlavní měnově politický nástroj. Podle vyjádření jak členů bankovní rady, tak i analytiků, lze letos očekávat ještě jedno další zvýšení, zřejmě opět o čtvrt procentního bodu.
V návaznosti na zvýšení hlavní sazby ČNB je nutno položit si otázku, co bude tento krok pro jednotlivé zainteresované subjekty české ekonomiky znamenat. V oblasti úvěrové lze jako vždy očekávat svižný přenos zvýšení sazby ČNB do komerčních úrokových sazeb, zejména co se týče spotřebních i hypotéčních úvěrů. Přes veškeré ujišťování o vysoce konkurenčním trhu se banky jako jeden muž rády schovají za banku centrální a veřejnosti své zdražení odůvodní jejím krokem. Je to poněkud pokrytecké, protože obchodní banky čerpají zdroje od ČNB velmi výjimečně.
Hypotéky a likvidita bank
Na druhé straně ale přece jenom může růst sazeb z hypotéčních úvěrů alespoň částečně ochladit další růst cen nemovitostí, zejména bytů. V této oblasti se ale ČNB zatím spoléhá vůči obchodním bankám spíše na administrativní nástroje. Jedná se zejména o ukazatele vztahu mezi hodnotou nemovitosti a objemem dluhové služby na straně jedné a vlastními zdroji dlužníka a jeho příjmy na straně druhé. Závaznost těchto ukazatelů by ČNB ráda prosadila zákonnou formou. V minulém volebním období se jí to nepodařilo, lze ale očekávat, že v brzké době podnikne v parlamentu další pokus.
Naproti tomu, co se týče úročení depozit (o běžných účtech ani nemluvě), zde nelze rozhodně očekávat, že by banky v důsledku zvýšení úrokové sazby ČNB jakkoliv změnily dnes již letitou praxi symbolických úrokových sazeb pohybujících se jen pár desetinek nad nulou. V zásadě je totiž k tomuto kroku nic nenutí. Díky intervencím centrální banky jsou banky komerční přecpány likviditou. K 20. lednu měly české banky uloženo v ČNB 2.633 miliard volných korun a za těchto okolností opravdu další peníze od našich vkladatelů nijak zvlášť nepotřebují. To názorně dokládá skutečnost, že celkový objem komerčních úvěrů poskytnutých bankami ke konci roku 2017 představoval téměř stejnou sumu – 2,5 tisíc miliard korun.
Nicméně, zdrojová struktura výše uvedené likvidity bank má z časového hlediska k optimu daleko. Svým vkladatelům dluží banky v České republice téměř 3,8 tisíc miliard korun a z toho jsou téměř 3 tisíce miliard zůstatky na platebních účtech (tedy kdykoliv odvolatelné) a dalších 500 miliard má splatnost do jednoho roku. Naproti tomu kratší, než roční splatnost má pouze 260 miliard korun klientských úvěrů, zatímco delší splatnost než 5 let mají úvěry v hodnotě přes 2 tisíce miliard korun.
Z toho vyplývá pro zdejší banky potenciálně nezanedbatelné likviditní riziko. Banky by proto měly přesunout významnou část svých pasiv alespoň do střednědobých splatností. To ale znamená zainteresovat vkladatele zajímavými úrokovými sazbami na tvorbě takových depozit. A v tomto směru by měl vyvíjet patřičný tlak také regulátor.
Posílení koruny
Další oblastí, kde se zvýšená úroková sazba projevila, je zpevňování kurzu koruny vůči euru. Trh anticipoval růst úrokových sazeb předem a koruna začala posilovat již před měnovým zasedáním bankovní rady. Jestliže v pondělí 22. ledna byl kurz 25,400 korun za euro, za týden 29. ledna byl již 25,265 a den po rozhodnutí bankovní rady, tedy 2. února koruna zpevnila až na 25,190. Na trhu panuje všeobecné mínění, že kurz koruny bude posilovat i nadále. Podle názoru některých analytiků zpevní koruna pod hranici 25 Kč za euro ještě v průběhu druhého pololetí.
Zpevňování koruny samozřejmě nebude příjemné pro exportéry, jejichž tržby se po přepočtu ze zahraničních měn do korun pevnějším kurzem sníží. Poněvadž je ale velká většina exportérů současně i nezanedbatelnými dovozci, budou jim tyto ztráty kompenzovány alespoň částečně levnějším dovozem. Pevnější kurz bude také výrobce tlačit na zefektivňování výroby a zvyšování konkurenceschopnosti nikoliv nízkou cenou, ale zvyšováním technické úrovně produkce.
Ztráty ale utrpí také sama Česká národní banka, která se na rozdíl od firem nemůže proti důsledkům kurzového pohybu zajistit. Vzhledem k tomu, že většinu ze svých více než 100 miliard eur v devizových rezervách nakupovala v kurzu vyšším než 27 Kč za euro, přináší jí každá koruna zpevnění kurzu ztrátu kolem 100 miliard korun. K 20. lednu měla ČNB ve své bilanci ztrátu 243 miliard korun a ta se bude nepochybně dále zvětšovat.
Co se týče ztráty ČNB, k té začne stále více přispívat i samotný růst její vlastní REPO sazby. Za tuto sazbu totiž vyplácí centrální banka úrok komerčním bankám za peníze, které si u ní ukládají. Vzhledem k objemu těchto prostředků ve výši přes 2,6 tisíc miliard korun lze očekávat při současné sazbě 0,75 % p. a. dodatečný náklad kolem 20 miliard korun ročně. Pokud dojde v tomto roce ještě k dalšímu zvýšení REPO sazby, o čemž se hovoří, ztráta dále vzroste.
Více než dvojí zvýšení hlavní úrokové sazby ČNB není v tomto roce pravděpodobné. Očekávané pokračující posílení kurzu koruny bude mít poměrně značný protiinflační efekt, protože bude docházet ke zlevňování dovozů. Tím by tedy neměla vznikat potřeba dalšího razantnějšího růstu REPO sazby. Kromě toho, ČNB musí respektovat i měnové podmínky v Eurozóně, jakožto pro nás dominantního ekonomického prostoru. Evropská centrální banka totiž drží stále své úrokové sazby v záporném teritoriu a zatím není pravděpodobné, že by v roce 2018 přistoupila k zásadnější změně. Pokračující růst úrokových sazeb v České republice by zvýšil úrokové rozpětí vůči Eurozóně a mohl by iniciovat další nežádoucí příliv spekulativního kapitálu, který by mohl peněžní stabilitu v České republice rozkolísat.
Poznámka: Numerické údaje zde uvedené vycházejí ze statistik České národní banky