Aktuálně: Nizozemsko navrhuje, aby soukromí investoři museli přijmout povinné odpisy dluhu. Návrh ale bude mít dost odpůrců.
Země bude čelit opozici kvůli požadavku o „sdílení břemene“ v krizích, napsaly o nizozemském návrhu noviny Financial Times.
Nizozemsko chce, aby soukromí investoři v budoucnosti u záchranných programů eurozóny museli akceptovat povinné odpisy dluhu. Je jasné, že tato pozice vyvolává rozpory ohledně další integrace eurozóny. Nizozemský ministr financí uvedl, že uvalení tzv. „haircut“ (snížení dluhu) u soukromých investorů ja zásadní proto, aby daňoví poplatníci eurozóny neplatili za záchranu vlád, které se dostanou do bankrotu. Tím by se prý měla uvalit i větší tržní disciplína na vysoce zadlužené ekonomiky.
Jednotlivci a firmy, které drží dluhopisy dané země, prostě musejí zaplatit část účtu, řekl nizozemský ministr financí. Je to podle něj fér, když už se někdo ptá obyvatel zemí, aby nesli břemeno.
Řecko je zatím jediným členem eurozóny, které absolvovalo haircut soukromého sektoru, jeho restrukturalizace dluhu byla největší v dějinách. Existují také plány na celkový mechanismus restrukturalizace suverénního dluhu.
Požadavek je navíc zakotven i v nizozemské koaliční dohodě z minulého roku. Jenže představa, že by investoři měli nést ztráty z dluhu eurozóny, tedy z dluhopisů, které jsou považovány za velice bezpečné finanční aktivum, děsí některé členské státy eurozóny. Například francouzský ministr financí řekl, že automatické mechanismy odpisu dluhu jsou „červená linie“ pro Paříž, protože by vyvolaly na trhu chaos a dále posílily euroskeptické populisty.
Itálie, která je třetí největší ekonomikou eurozóny, je také proti těmto plánům. Itálie má největší poměr dluhu k HDP v eurozóně po Řecku a její bankovní systém je spojen s italskou vládou – drží velké množství dluhopisů. Ale nizozemský ministr financí řekl, že již nyní existuje „podstatná skupina“ zemí eurozóny, která je připravena akceptovat to, že snížení dluhů musí být součástí fungování měnové unie. V tomto táboře jsou i Rakousko a Finsko.
Možný kompromis by mohl znamenat, že eurozóny bude mít systém, který automaticky nepovede k tomu, že investoři utrpí ztráty, když bude země potřebovat záchranný balíček, ale místo toho vyvolá rozhovory mezi eurozónou a věřiteli. Návrhy ohledně restrukturalizace dluhu jsou součástí širší diskuse o tom, jak by vlády měly posílit obranyschopnost eurozóny a podpořit hlubší integraci. Začít se má s projektem bankovní unie.
Nizozemský ministr financí řekl, že odepsáni dluhu bude třetím prvkem v procesu snížení rizika ve finančním systému eurozóny. Vlády nejprve musí rozhodnout, jak adekvátně sníží špatné úvěry, které drží banky eurozóny, než se rozhodne o schématu pojištění vkladů pro celou eurozónu. Pak budou na řadě plány o odmazání dluhu.
I když se v Německu bude měnit ministerstvo financí – od CDU by mělo přejít k SPD – existuje celková shoda, že nějaká restrukturalizace dluhu je nutná. Bundesbanka uvažuje o plánu, v němž, když se země rozhodne pro záchranu z eurozóny, musí mít automatické tříleté prodloužení splatnosti dluhopisů, aby se zabránilo tomu, že ze záchranných fondů bude splácet svou obsluhu dluhu.