Miroslav Tejkl píše o tom, jak si dal časopis Respekt argumentačně gól do vlastní branky.
Respekt čtu od doby, kdy šlo o „prostý“ Informační servis Občanského fóra.
Jako levičák jsem si celkem zvykl na to, že jde o nikoli neutrální, ale ideologicky vcelku jasně profilovaný časopis, který je na prakticky opačné straně než já, který – jak se říká – dává už řadu let jasně najevo, kde ideově stojí. Že jde o pozici jakéhosi názorového mixu schwarzenbergovské „TOP 09“, silně proevropského moderního pravicového, možná liberálního konzervativismu, promigrační politiky a tyrkysově-pravicového odstínu „zelené“ enviromentální polohy.
Národní stát a vlastenectví – samozřejmě implicitně, z kontextu článků – redakce víceméně považuje za historicky reakční fenomény, které patří kamsi na smetiště dějin.
Ve svém speciálu nazvaném „Průvodce nejistým světem“ ale redakce uveřejnila článek s nizozemským sociologem Ruudem Koopmansem, který strhává „sluníčkářské“ iluze o mírumilovném islámu na základě skutečných argumentů, nikoli na základě emocionální averze a strachu.
No a pak je ve stejném speciálu článek, který je apoteózou velkých měst a jejich role.
Autor článku zjevně chtěl postavit své argumenty do služeb proti zastaralému národnímu státu, a velká města s národně smíšeným obyvatelstvem vyzvedává jako něco, co má budoucnost.
Ve skutečnosti ale všechny tyto argumenty jsou gólem do vlastní ideologické branky.
Kouzlem nechtěného je sama chvála městských států v historii – řeckých, středověkých i novodobých.
Respekt tím chválí něco, co bylo protipólem obrovských říší – trvání Dubrovníku, San Marina nebo Benátek daleko přesahovalo trvání křehkých a sebeexpanzívnějších říší ve stejné době.
Nevysloveným závěrem z logiky zmíněného článku je ve skutečnosti to, že národní stát není možná ideální, ale je robustnější než říše s tím, že městské státy a menší lokality a komunity mohou být nadějnou formou i v budoucnosti, pokud budou uzlovým centrem sdílení se světem, který bude ale podobnou myriádou měst a komunit – ale ne říší a překombinovaných územních monster …
Respekt ve skutečnosti svou apoteózou velkých měst nedal gól národním státům – ale křehkým, nestabilním říším, eurozónám atd. atd. atd.