Jak je to s referendem? V rámci současné diskuze o přímé demokracii, instituci lidového hlasování a ve snaze o hledání různých pohledů a názorů na tento problém nabízíme další text Petra Žantovského k této problematice.
Referendum (z latinského referendus, což znamená „věc, o níž má být podána zpráva“), česky také všelidové hlasování; je to rozhodnutí všech občanů nebo i všech obyvatel v otázkách zákonodárných nebo výkonných. Jde o jednu z forem přímé demokracie.
Článek 21 naší ústavní Listiny základních práv a svobod říká: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“ Česká ústava referendum předpokládá ve svém čl. 2 odst. 2, který zní: „Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“ Zůstává tedy přímo na ústavním zákonu, zda zavede referendum obecně, nebo jen pro daný konkrétní případ, pro který bude vydán. V období od půli 90. let dodneška proběhlo nejméně 5 vážných legislativních pokusů obecné referendum uzákonit, leč vždy neúspěšně. Pro referendum o přistoupení Česka k Evropské unii byl vydán speciální ad hoc ústavní zákon č. 515/2002 Sb.
Referendum, stejně jako přímá volba hlavy státu, patří v nejnovějších dějinách naší země k nejvíce zneužívaným pojmům. Tím zneužitím myslím účelové využití sledující nějaký partikulární politický zájem. Když připomenu jen některé historické okamžiky, kdy se slovo referendum objevovalo ve veřejném diskursu s větší než obvyklou frekvencí, pak musím začít samozřejmě událostmi kolem dělení Československa, jehož základy byly položeny už v roce 1991 a naplnilo se o více než rok později.
Tehdy se z čelních politiků jednoznačně pro referendum vyslovoval soustavně jen prezident Václav Havel. Ve svém projevu k výročí listopadu, 17. 11. 1991, řekl: „Rozhodl jsem se, že v nadcházejících dnech předložím Federálnímu shromáždění návrh novely ústavního zákona o referendu. Požádám, aby do zákona byla vrácena klauzule, která v mém původním návrhu byla a kterou z něho Federální shromáždění vypustilo, umožňující prezidentovi vyhlásit referendum z vlastního rozhodnutí, pakliže se proti tomu nevysloví federální vláda.“ (1)
Tentýž Václav Havel před volbami 12. 5. 1992 v České televizi řekl: „Jsem a od počátku jsem byl pro to, aby naši občané měli možnost vyslovit se v referendu, zda chtějí i nadále společný stát či zda dávají přednost rozdělení.“(2)
Referendum se tehdy nekonalo ne proto, že by to nějaká politická síla výslovně zablokovala, nýbrž proto, že základní navržená otázka referenda zněla takto: chce jedna či druhá z obou republik odejít z federace? Politické řešení rozhodu bylo jiné. Federace společným politickým rozhodnutím zanikla. Nebo tedy k čemu referendum vypisovat. Když od té doby pravidelně při různých výročích slýcháme volání po tom, že se tehdy mělo referendum vypsat, je to jen účelový pokřik v té době poražených politických sil, neopírající se o historickou a právní realitu.
Václav Havel později své bezvýhradné nadšení pro obecné referendum modifikoval, a to vždy v souvislosti s konkrétní politickou agendou. Když se ho tehdejší redaktor Práva, pozdější ministr kultury Pavel Dostál, v rozhovoru pro tento deník 18. 11. 1995 zeptal – v souvislosti se změnou jeho někdejšího postoje k souběžné likvidaci vojenských paktů – varšavského i severoatlantického, vymlouval se Havel na americké domluvy a změněnou situaci. A když mu Dostál předhodil otázku referenda, odpověděl Havel jasně: „Nemyslím si, že občanská společnost stojí a padá zrovna s referendem.“(3)
Tento účelový postoj potvrdil i po mnoha letech, v bilančním rozhovoru pro Českou televizi 12. 3. 2009. Na margo případného plebiscitu o vstupu země do NATO řekl doslova: „Kdyby tehdy bývalo referendum, neprošlo by to.“(4) A k tehdy diskutované otázce umístění amerického radaru na našem ú¨zemí se tamtéž vyjádřil slovy: „Radar bude nebo nebude. V každém případě toto je skutečný test naší loajality ke spojencům…. My bychom byli rádi, kdyby to tu umístili, protože by to bylo posílení naší obrany.“(5)
Zde – na příkladě první polistopadové hlavy státu, je jasně vidět, jak se s fenoménem referenda politicky pracovalo. Když se hodilo jako argument či beranidlo, byl vyjadřován souhlas. Když to naopak bránilo nějakým – vesměs zahraničním geopolitickým zájmům, byl postoj opačný. V dnes téměř neznámém dokumentu – dopisu studentů pražských vysokých škol adresovanému Václavu Havlovi dne 15.11.2007 se píše: „24. listopadu 1989 jste prohlásil: ,Olof Palme, (…) , řekl krásnou větu: ‚ Demokracie znamená, že vláda spravuje zemi podle svobodně vyjádřených přání obyvatel.‘ Přesně to chceme my.´ Již v roce 1995 jste však vystoupil proti pořádání referenda o vstupu do NATO, později totéž opakoval u plebiscitu o Evropské ústavě a nejpozději v otázce americké radarové základny.“(6) Co dodat?
Zajímavé je, když už jsme si vybrali za příklad účelového nakládání s ústavními instituty Václava Havla, zmínit jeho postoje k přímé volbě hlavy státu, což je svého druhu také plebiscit, jak jsme ostatně viděli jak v roce 2013, tak letos. Mimochodem docela zajímavě českou podobu plebiscitu o hlavě státu prognózoval už novinář Miloš Čermák v Reflexu 4. 10. 2001 v článku Referendum „Havel versus Klaus“(7)kde spekulativně odhaduje, jak by vypadala přímá volba prezidenta, kdyby ve finále stáli tito dva odvěcí ideoví rivalové. Čermákovy vize se naplnily o roky později, byť v jiném personálním obsazení v hlavních rolích.
Sám Havel se na téma přímé volby rozhovořil asi nejdůkladněji v článku v MF Dnes 30. ledna 2002, necelý rok před koncem svého, podtrhněme vždy parlamentem vygenerovaného mandátu. Napsal tehdy: „Čím déle zastávám svou funkci, čím blíž je definitivní konec mého pobytu v ní a čím víc hovorů na to téma vedu s různými zahraničními politiky, tím větším příznivcem přímé volby prezidenta se stávám. Uvědomuji si totiž stále naléhavěji, že v situaci, kdy v podstatě všechny ústavní, státní, veřejnoprávní či samosprávné funkce jsou ať už přímo či nepřímo – produktem soutěže politických stran ve volbách do zastupitelských sborů, bylo by pro politickou stabilitu v zemi nesmírně důležité, aby aspoň jedna z nejvyšších funkcí měla přímý, tedy zastupiteli nezprostředkovaný mandát od občanů, a díky tomu i poněkud jiný typ legitimity než ostatní. ,Jinakost´ či jiná síla prezidentova mandátu by byly očividné a mohly by být i jakous takous zárukou, že v případě politických krizí, řádných či předčasných voleb, pádů vlády atd. nebude prezident jednat zaujatě, tedy závisle na nějaké straně či stranách, případně že nebude dokonce nastalou vichřicí sám automaticky smeten, ale že bude moci naopak daleko věrohodněji konat to, co je jedním z hlavních důvodů jeho existence, totiž překlenovat střídání vlád a řešit případné krize.“(8)
Havel se pak vyslovil pro přímou volbu prezidenta ještě mnohokrát, například v České televizi v pořadu OVM 7.5.2006 (9). V téže době prohlásil: „Přímá volba prezidenta všude, kde existuje, obohacuje systém vah a protivah a do značné míry prezidenta emancipuje, totiž odděluje ho od politických subjektů, z nichž vzešel nebo které ho podpořily. Což může být jen k dobru věci.“(10)
A ještě 2. ledna 2011 Havel řekl: „Já jsem přítelem přímé volby prezidenta už léta hlavně proto, že v době, kdy jsem byl v prezidentské funkci, tak jsem pozoroval, jak je důležité pro politický život, když je tam rozmanitost legitimity. Přímo zvolený prezident má jiný typ legitimity než parlament, vláda a všechno, co je od nich odvozeno.“ (11)
V průběhu letošní prezidentské volby hlavy státu prohlásil Ladislav Špaček, jeden z Havlových nejbližších spolupracovníků, zajímavou větu: „Kdyby přímá volba byla zavedena hned z počátku existence České republiky, tak by nikdy nebyl českým prezidentem zvolen Václav Havel, protože ten by v takové aréně a v takovém zápase nikdy nemohl uspět.“(12) Mínil samozřejmě systém, kdy se z volby prezidenta stala veřejná show, provázená televizními duely. Jenomže to znamená, že buď Špaček, nebo sám Havel vůbec netušili, o čem jde řeč. Přímá volba prezidenta, po níž tak volal nejen Havel, ale na přelomu první a druhé dekády našeho století většina politické reprezentace, je přece všude v zemích, kde existuje, provázena právě takovým průběhem. Už od dob Kennedyho jde velmi časté méně o to, jak hodnotné myšlenky nabízíte, nýbrž jak přesvědčivě je podáváte. Právě proto, že jde o plebiscit, tedy hlas všeho lidu, ne zákulisní intriku, která stála za všemi prezidentskými volbami Václava Havla.
A ještě dovolte jeden citát z někdejšího Havlova okolí. Jeho bývalý mluvčí Michael Žantovský se dopustil rovněž poněkud sebevražedného výroku, cituji: „Slabinou referenda je skutečnost, že problémy redukuje na odpovědi ano či ne.“(13) To snad ani nepotřebuje komentáře. Lze si snad mezi dvěma možnostmi vybrat tu třetí? Možná, ale nikoli v demokracii.
Z reakcí většiny těch, kdo nejvíce prosazovali přímou volbu prezidenta, ať už to byla nalevo sociální demokracie, či napravo ODS, lidovci a TOP 09, je zřejmé, že by rádi vrátili svá slova zpět. Někdejší politici, třeba lidovec Pithart, to vyjádřili velmi přesně: „Největší chybou Senátu byla přímá volba prezidenta.“ (14) Shodně se vyjádřil Miroslav Kalousek, Pavel Bělobrádek a mnozí další, nalevo i napravo od pomyslného politického středu. (15) Byly však i aktivní pokusy změnit chod dějin. Bohuslav Sobotka už po prvním Zemanově zvolení veřejně mluvil o možnosti změnit Ústavu zpět k parlamentní volbě prezidenta. Jiří Dienstbier pro změnu navrhoval aspoň významné omezení kompetencí hlavy státu. Bylo by zajímavé vědět, zda by stejný návrh, který, dodejme, nakonec neprošel, navrhoval v případě, že by tím prezidentem byl on, jako Zemanův protikandidát. (16)
Co jsem chtěl na této sbírce citátů dokumentovat? Že se v naší zemi velice často zachází s posvátnými fenomény, na kterých by měla stát demokratická společnosti, značně voluntaristicky a svévolně. Mnohdy jen podle účelu daného chvilkovou situací. Referendum a přímá volba ústavního činitele patří k nejelementárnějším pilířům určitého, velice konkrétního pojetí demokracie, a společnost a jí zvolení zástupci v parlamentu by s nimi měli zacházet s nejvyšší opatrností.
Nakonec jsem si nechal citát publicisty Boba Kartouse z Britských listů. Obvykle se s tímto pánem neshodnu ani na tom, jaký je právě den a jaké je počasí. Nicméně jeho následující slova bych skoro navrhl tesat do kamene: „Obecně se o referendu v ČR v intelektuálních kruzích soudí spíše to, že by nemělo být připuštěno jako prostředek politického rozhodování. Jako příklad slouží takovým názorům přímá volba prezidenta a poukaz na to, jak zhoubné dopady takový krok měl (či může mít). Jde o generalizaci, která nemusí nutně platit. V jednotlivých případech celostátního referenda nemusí zdaleka platit hypotéza o nutně záporných dopadech na politický vývoj v ČR. Aplikováno na otázku setrvání v EU, referendum může významně napomoci rozptýlit politický smog, v němž se nyní česká společnost ocitá.“ (17)
(Příspěvek byl přednesen na konferenci Kdo se bojí referenda? 8.3.2018 v ČSVTS v Praze)
Poznámky:
1) http://vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=271_projevy.html&typ=HTML
2) http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=259_projevy.html&typ=HTML
3) http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=rozhovory&val=735_rozhovory.html&typ=HTML
4) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1417332-byla-silna-kava-rika-o-vstupu-do-nato-vaclav-havel
5) tamtéž
7) http://www.reflex.cz/clanek/stary-reflex-reflex-cz-ankety/27618/referendum-havel-versus-klaus.html
8) http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=clanky&val=40_clanky.html&typ=HTML
9) https://www.novinky.cz/domaci/84722-havlovi-se-zamlouvaji-zeleni-a-prima-volba-prezidenta.html
10) https://domaci.ihned.cz/c1-65464560-deset-citatu-vaclava-havla-co-si-myslel-o-putinovi-evropske-unii-visegradu-nebo-zavedeni-referenda
11) https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/havel-opet-podporil-primou-volbu-prezidenta_201101021340_lrafaelova
13) https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Srdce-Evropy-z-ni-nemuze-vystoupit-vzkazuje-Michael-Zantovsky-Pak-prozradil-co-by-na-referendum-rikal-Vaclav-Havel-441809
14) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1983886-senat-si-urezal-vetev-na-ktere-sedel-kdyz-se-zbavil-volby-prezidenta-mysli-si-pithart
16) http://www.ceska-justice.cz/2015/02/jiri-dienstbier-zmeny-ustavy-nedelame-kvuli-zemanovi/
17) https://blisty.cz/art/89145-referendum-o-setrvani-v-eu-by-situaci-prospelo.html