Pokrok ve světě, ať v oblasti příjmů či věku dožití, s sebou přináší nové problémy. Jak zvládnout masovou urbanizaci? Šíření virů? Zranitelnost finančního systému? Ekologické problémy?
Martin Wolf píše pro Financial Times o tom, že udržet mírové vztahy v období, kdy se mění poměry v relativní síle, je těžké.
Lidstvo učinilo pokrok, začíná optimisticky Wolf. Nejde jen o příjmy, ale také o prodlouženou délku života. Jenže, jak to tak bývá, pokrok s sebou přináší i problémy.
Například klesla globální porodnost, dnes je na 2,4 dětech. V Číně i v Brazílii je dokonce pod úrovní sloužící k obnově populace. Je to jen subsaharská Afrika, kde přetrvává vysoká porodnost.
Je to nejen proto, že vzdělaní a bohatší lidé chtějí méně dětí, dalším důvodem je to, že děti přežívají, klesla tedy dětská úmrtnost. Vzrostla globální délka dožití, dnes se pohybuje kolem 72 let. V Číně je to 76 let, na téhle úrovni bylo Japonsko v roce 1977. V Indii 69 let, dokonce i v Nigérii je to nyní 53 let místo 37 jako v roce 1960.
A co extrémní chudoba? Tu měří Světová banka, hranice je na 1,90 dolarů za den, v paritě roku 2011. V roce 1980 žilo v této extrémní chudobě asi 40 % lidí, ale v roce 2013 to bylo jen 11 %. V samotné Číně se tato chudoba snížila drasticky: z 67 % v roce 1990 na pouhé 1 % v roce 2014.
A jsou tu i další dimenze pokroku, jako je vzdělání žen, dodávky pitné vody, dokonce i šíření demokracie.
Nelze ale zapomínat, že pokrok vytváří nové otázky, jako například, jak zvládnout masovou urbanizaci. Další je, že viry se šíří velmi rychle. A stále bojujeme se zranitelností finančního systému. Ale největší rizika jsou environmentální katastrofa a globální konflikt, píše Wolf.
Singapurský expert na mezinárodní vztahy říká ve zkratce toto: Západ nejdříve vyhrál, pak prohrál a nyní se musí přizpůsobit.
Vítězství spočívalo ve vědě a technologii, prohra v tom, že více zemí se naučilo vědu a technologie využívat. Západ prohrává, což znamená, že dominance jedné osminy populace končí. Západ se musí přizpůsobit, nemá žádnou jinou alternativu. Takže Západ, a především se to týká USA, se musí naučit méně intervenovat a vměšovat se a více kooperovat. USA nemohou řídit svět. Musí přestat se svým arogantním a hloupým intervencionismem.
Zachovat mír, když se mění mocenské vztahy, je velice těžké. A stejně těžké je spravovat globální veřejné statky. Jak lidstvo bohatne, jeho vliv na životní prostředí zesiluje. Stačí se podívat na emise skleníkových plynů. Ale také oceány zažívají zhoršení prostředí i kvůli nadměrnému výlovu. A bohatí lidé si ale často myslí, že řešením je, že miliardy v chudších zemích rezignují na lepší život. To není jen nemorální, říká Wolf, je to neproveditelné.
Svět je lepší místo, než byl. Na globální úrovni je dokonce i méně nerovný, než byl před čtyřmi desítkami let. Ale mocné země, i když jejich moc relativně klesá, nechtějí své pozice změnit. I když populace některých těchto zemí mají velký vztek, pro mír je potřeba kooperace.
Chytrý způsob, jak toho dosáhnout, je dodržovat multilaterální systém a dohody a povzbudit Čínu, aby to dělala také. Tedy přesný opak toho, co dnes dělají USA.
Dostali jsme se daleko, bilancuje Wolf. Ale pokrok se může zastavit, vůbec nemusí nastat. Na závěr se Wolf řečnicky ptá, zda je on sám optimista, že svět výzvu zvládne? Odpovídá si NE.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.