Ilona Švihlíková komentuje včerejší projednávání nejdůležitějšího zákona roku, zákona o státním rozpočtu. O čem vypovídalo?
Poslouchat online třetí čtení státního rozpočtu, nejdůležitějšího zákonu, chce mít pevné nervy. Nejprve je potřeba přežít to, že se sice má rozebírat návrh rozpočtu, ale místo toho se opět pozornost poslanců věnuje situaci na D1.
Následuje defilé poslanců, které je možno rozdělit na dvě skupiny: ta první si hraje na makroekonomy, ta druhá se „jen“ snaží přerozdělit určité částky na vybranou oblast.
Jedna věc se musí Miroslavu Kalouskovi nechat – umí vymyslet slogan tak, aby ho novináři mohli rovnou dát do titulku. Jeho výrok o tom, že kdyby přišel konec světa příští rok, byl by rozpočet Babišovy vlády dobrý, jistě zaujal.
Kalousek nadhodil linii, které se držela velká část vystupujících. Rozpočet je plýtvavý, schodek v recesi je neobhajitelný. V případě poslance Kalouska bezesporu nepřekvapí, že především kritizoval opatření jako je sleva na dopravu a obědy pro děti – ty zdá se leží v žaludku téměř celé opozici. Bývalý (zaplaťbůh) ministr financí také již vidí recesi. Inu, to je téma, se kterým on má velkolepé zkušenosti, druhý propad v letech 2012-2013 je vizitkou jeho stupidní škrtací politiky. Ve svém projevu nezapomněl varovat, že recese dopadne na ty nejslabší. I to je oblast, kde je expertíza našeho vyhlášeného liberálního demokrata nepřekonatelná.
Velice střízlivě hovořil předseda SPD Tomio Okamura, který se věnoval tématu zajetí státu. Téma stále velmi důležité, protože vyjadřuje vliv zájmových skupin, které si stát parcelují a dobývají z něj rentu. Jenže o tom a ani o nálezech NKÚ se moc nehovořilo, hlavní pohoršení vzbuzovaly obědy zdarma pro školní děti. (s fiskálním dopadem 6 mld. Kč, přičemž plánované výdaje státního rozpočtu na příští rok jsou přes 1,5 bilionu Kč).
Zástupce STAN si dělal starost o rezervy na horší časy a o schodek 40 mld., který je prý v časech konjunktury neakceptovatelný. O deficitu jsem psala už zde.
Kalousek si nemusí dělat starost o své nástupce, neboť právě poslanec STAN se projevil jako dobrý žák v kategorii „rozděl a panuj“, když navrhoval, aby se sebraly peníze na obědy dětem a pak prý bude dost na učitele.
Poté, co se poslanci střídali u mikrofonu jako apoštolové na orloji, se ukázala jedna tendence. Nikdo z opozičních poslanců neopomenul kritizovat vládu za její „rozhazování“, aby pak jedním dechem po vládě žádaly významné navýšení prostředků pro různé oblasti: sociální péče (která očividně leží na srdci KDU-ČSL), boj proti kůrovci, platy učitelů či podpora památek. Očividně se v Poslanecké sněmovně zjevil duch Václava Havla, aby tam rozehrál další absurdní divadlo.
Moje odolnost byla testována vystoupením poslankyně ODS Jany Černochové, která plamenně hovořila o nutnosti navýšit výdaje na zbrojení. Zřejmě ji v hlavě utkvěla kapitola z ekonomie týkající se hranice produkčních možností, neboť si vybrala srovnání „máslo X zbraně.“ Čtenář může dvakrát hádat, co by si vybrala daná poslankyně. Černochovou trápí „socialistické rozhazování“ i to, že na obraně se prý nejvíce škrtá, když udeří krize. Je potřeba vydávat víc, a nejen nečinně přešlapovat! Černochová překonala sama sebe, když se zasnila nad tím, že kdyby se sebraly peníze na jízdné pro seniory, jak by se tím vylepšil rozpočet obrany. Kromě toho, že podle poslankyně zbožňující fotečky se samopalem v ruce, nám NATO přináší prosperitu (člověk by řekl, že přináší bezesporu prosperitu vojensko-průmyslovému komplexu), jsme se dočkali i doporučení: navýšení zbrojních výdajů se má financovat tím, že odebereme příspěvek UNESCO, které je protiizraelské, což bychom dle Černochové neměli tolerovat.
Úlevu ovšem nepřinesli ani Piráti. Svým způsobem právě naopak. Kombinace mladické arogance a poučování, které chvílemi působilo až nechtěně směšně, bylo spojeno s neznalostí makroekonomie, s technokratickým přístupem k problematice a s pozoruhodnou úctou vůči autoritě Národní rozpočtové rady.
Citovat Národní rozpočtovou radu, která se naprosto zesměšnila svými extrapolacemi na padesát let dopředu (viz naše dva články k tomuto tématu zde a zde), to skutečně svědčí o tom, že Piráti nejsou žádný anti-establishment. Představují spíš takové liberální měšťáské hošíky, kteří si myslí, že rozklikáváním rozpočtu zmizí zásadní společenské rozpory, které se odrážejí především v podobě daňové soustavy. Tvrdit, že ČR nemá růst daný vlastní dynamikou a že je růst dán jen zahraničním, je katastrofální neznalost základních makroekonomických faktů (dynamika spotřeby není nic špatného, vyspělé země mají největší komponentu HDP spotřebu domácností, v případě ČR je naopak ve srovnání dosti nízká).
Upřímně musím přiznat, že mě později začala bolet hlava, protože poslouchat tolik hodin takové množství demagogie, nesmyslů, či vyslovených lží je skutečně vyčerpávající.
Několik závěrečných poznámek:
To, jaká pozornost se věnuje opatření s fiskálním dopadem 6 mld. – obědy pro děti, zatímco se juchá nad zbrojními výdaji ve výši desítek miliard, dobře ukazuje, jaké jsou priority velké části Poslanecké sněmovny.
Hysterie kolem recese (Kalouskovi se recese blíží již tři roky, když předtím neviděl dopady Velké recese, největší systémové poruchy od roku 1929 a tvrdil, že nás se žádná krize nedotkne) ukazuje, že recese má být další příležitostí, jak utáhnout šrouby a škrtat a škrtat – ovšem zejména privatizovat státní služby. Některé skupiny už se nemohou dočkat a jejich političtí zástupci to také dávají najevo.
Saldo rozpočtu není zlaté tele, okolo kterého se točí celá ekonomika. Není to cíl sám o sobě (to je bohužel rozšíření chorého německého přístupu „fiskální disciplíny“, který vede ke katastrofálnímu podseknutí domácí poptávky v eurozóně).
Fiskální jestřábi, kteří hledají jakoukoliv záminku ke kritice „rozhazovačnému státu“ (ještě aby tak občané měli něco z daní, které platí!), vůbec nevzali v úvahu vývoj veřejných rozpočtů, který patří k nejlepším v Evropě (saldo sektoru vládních institucí je přebytkové, jen tak mimochodem). Státní dluh v ČR patří k nejnižším v Evropě – viz zde.
To, na co stát vydává peníze z daní, je normální předmět politického boje. A je to ona linie levice-pravice. Není divu, že Piráti, kteří předstírají, že levice-pravice neexistuje, se uchylují k technokracii, aby „nemuseli ukázat barvu“, protože by se jim strana obsahující vše od pravicových libertariánů po anarchokomunisty taky mohla rozpadnout. Společenské konflikty, které vyjadřují priority na straně výdajů a také složení daňového mixu, jsou přirozené a zdravé.
Daňový mix ČR je intenzivně nevyvážený, nemá dostatečné progresivní prvky, má směšné majetkové daně, největší zátěž nesou ti nejchudší přes DPH jako degresivní daň a zaměstnanci (položka sociálního zabezpečení je celkově největší z příjmů). Kdo má takovou péči o to, že i bohaté děti budou mít obědy zdarma (to se přímo otevírá komunistické peklo!), pak může začít prosazovat progresivní zdanění a majetkové daně. Protože ti chudí si obědy pro svoje děti věru dávno zaplatili.