Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner připomíná 90. výročí narození Martina Luthera Kinga.

Tento týden začal tady v Americe dnem pracovního klidu. Jak každoročně se třetí lednové pondělí – Den M. L. Kinga – stalo příležitostí k hlubšímu zamyšlení nad jeho filozofickými a teologickými principy, a zároveň nad morálním a ideologickým „stavem unie“.

Reformní ideály tohoto baptistického kazatele, narozeného před devadesáti lety v Atlantě, iniciátora hnutí za občanská práva a nositele Nobelovy ceny míru (1964) se v mnohém rozcházejí s každodenní realitou. Kdyby King nezemřel ve věku nedožitých 40 let násilnou smrtí,  dnešní Amerika by ho v mnohém rozčarovala. Co se stalo s jeho vizí rasově a etnicky harmonické  společnosti? Proč se prohlubuje hospodářská nerovnost? Jaké jsou příčiny a důsledky voličské pasivity?

Thomas Jefferson, poučený Johnem Lockem a dalšími evropskými osvícenci, to vepsal do Deklarace americké nezávislosti už před bezmála 250 lety: Vlády odvozují svoje pravomoci ze souhlasu těch, jimž vládnou. Vzdor tomu zůstává jedním z nejpalčivějších problémů dnešní Ameriky faktické omezování voličských práv menšin a mládeže. Není náhoda, že se Barack Obama při odchodu z Bílého domu zavázal aktivně angažovat právě v tomto směru.

Měly by být volby povinné?

Už Abraham Lincoln prohlásil, že „volby patří lidu; pokud se někteří rozhodnou obrátit se k volebnímu žáru zády, popálí si zadnici, a budou pak muset na těch spáleninách dřepět až do příštích voleb“. Voličská pasivita je pro Spojené státy už po desetiletí charakteristická. Posledních prezidentských voleb se např. zúčastnilo necelých 56 procent oprávněných občanů.

Na otázku, zda by měla být účast na federálních volbách povinná, jako je tomu plně nebo částečně v Belgii, Austrálii, Mexiku, Řecku nebo Švýcarsku, odpověděl Obama kladně. Soudí, že by to oslabilo vliv peněz v politice: „Nevoliči jsou povětšinou mladí lidé, osoby s podprůměrným příjmem, emigranti a menšiny… Zkrátka ti, kteří jsou často trnem v oku republikánům“.

Deštníková alegorie Ruth Bader Ginsburgové

Reformní hnutí z 50. a 60. let minulého století, iniciované a vedené právě Martinem L. Kingem, vedlo mj. k přijetí nových  federálních zákonů, zajišťujících občanská práva nejen Afroameričanům, ale i dalším menšinám. Jedním z nich by Zákon o volebních právech, podepsaný prezidentem Johnsonem v roce 1965. Statut obsahoval „zvláštní ustanovení“, jež platilo pouze pro několik jižanských států neblaze proslulých rasovou diskriminací: Jakákoli úprava tamního volebního pořádku vyžadovala předběžný souhlas washingtonského ministerstva spravedlnosti a federálního soudu. Tím se mělo předcházet k pokusům o diskriminaci.

Tato ochrana voličských práv se uplatňovala po více než čtyři desetiletí. V roce 2013 však Nejvyšší soud USA v případu Shelby County versus Holder prohlásil tato preventivní opatření za zastaralá, a proto neústavní. Předseda soudu John Roberts zdůvodnil rozhodnutí těsné většiny tvrzením, že původní zákon z roku 1965 byl sice velice účinný „při předcházení rasové diskriminace a prosazování celonárodního volebního procesu“, nicméně fakta „nedokládají průkazné případy převládající, flagrantní, všestranné nebo nekontrolovatelné diskriminace, jak se projevovala v minulosti“.

V nesouhlasném stanovisku soudní menšiny, formulovaném liberálně orientovanou Ruth Bader Ginsburgovou, se pravilo, že „odbourání preventivních opatření lze přirovnat k odhození deštníku uprostřed bouře s odůvodněním, že osoba pod deštníkem je v tu chvíli suchá“.

Jak se dalo předvídat, v průběhu pěti let po přijetí tohoto soudního rozhodnutí republikáni v jižních státech prosadili uzavření zhruba tisíce volebních středisek, ztížili korespondenční volby a zpřísnili registrační požadavky pro identifikaci voličů – to vše pod záminkou prevence prakticky neexistujících volebních podvodů. Dodejme, že v uplynulých osmi letech přijalo třiadvacet států různá byrokratická opatření ztěžující volební účast.

Notorický nezájem přiliš mnoha amerických občanů o účast na volbách má ovšem řadu dalších příčin. Nicméně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu USA průkazně oslabilo sílu volebního zákona z poloviny 60. let, o jehož přijetí se tolik zasloužil právě Martin L. King.

x     x    x

Pondělní oslavy Dne Martina L. Kinga se staly příležitostí k rekapitulaci jeho odkazu. A nejen toho: Demokratická senátorka Kamala Harrisová (*1964) oficiálně oznámila zahájení své prezidentské kampaně. Zvolila si k tomu Howardovu univerzitu – historicky afroamerickou školu, kde v 80. letech studovala. Současně informovala, že v pátek odstartuje setkání s potenciálními voliči v Jižní Karolíně, státu s převahou afroamerických voličů-demokratů. Na četných pondělních shromážděních připomínajících Kingovo výročí promluvili i další demokraté, kteří uvažují o prezidentské kandidatuře – Elizabeth Warrenová, Kirsten Gillibrandová, Joe Biden, Bernie Sanders, Michael Bloomberg, Cory Booker a další.

Postscriptum: Prezident Donald Trump se v pondělí omezil na neohlášené tříminutové zastavení u washingtonského Kingova památníku, následované odesláním jednovětého tweetu.

Ilustrační foto: Autor -Minnesota Historical Society – https://www.flickr.com/photos/minnesotahistoricalsociety/5355384180/sizes/o/in/photostream/, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19183908