Bude sultanát nové zákony šaría prosazovat v praxi, nebo bude dál soudit podle paralelně platného britského zvykového práva?
Brunej, jeden z nejmenších států světa a jedna z posledních absolutních monarchií, čelí nyní globální kritice za zavedení kontroverzního trestního práva šaría, jehož součástí jsou drastické tresty jako amputace končetin, ukamenování k smrti či bičování. Jak je to s novým zákonem šaría v Bruneji zjišťoval pro Asia Times Nile Bowie.
Ropný sultanát s méně než půl milionem obyvatel je první zemí v jihovýchodní Asii, která přijala islámské trestní právo. Jde o odraz regionálního obratu k více konzervativní interpretaci islámu.
Změny v zákonech země se začaly v první fázi zavádět v roce 2014. Tehdy šlo o tresty a pokuty za tzv. tazir zločiny, tedy za nemravné chování, mimomanželské těhotenství a nechození na páteční modlitby.
V nynější fázi se zavádějí další prvky islámského práva v souladu s Koránem, například veřejné bičování za potrat, amputace za krádež a trest smrti za celou řadu zločinů – patří sem například znásilnění, nevěra, sodomie nebo urážka proroka Mohameda.
V reakci na nové zákony se ve světě objevily obavy, že se dotknou místní komunity LGBT. Došlo nejen k veřejné kritice, ale i k výzvám bojkotovat luxusní hotely, které patří brunejskému suverénnímu fondu. Kritiku vyslovily nejen hollywoodské celebrity, ale také země jako Spojené státy, Německo, Austrálie a další.
Hledání rovnováhy a identita
Brunejský sultán Hassanal Bolkiah, který zemi vládne už 51 let, tlaku odolal a ve svém vyjádření sdělil, že Brunej jako „suverénní islámský a zcela nezávislý stát“ bude prosazovat právo, které kriminalizuje a odstrašuje jednání proti učení islámu. Sultán ale ve vyjádření nepoužil ani jednou slovo šaría.
Podle Dominika Müllera, odborníka z Ústavu Maxe Plancka pro sociální antropologii, sultán vedle plnění povinností islámského panovníka také vyrovnává zájmy lidí se zájmy náboženské byrokracie, která po něčem takovém vždy volala. Nový zákon má symbolickou a legitimizační úlohu. V Bruneji platí britské zvykové právo paralelně s právem šaría, které bylo doposud omezeno na rodinné právo a platilo pouze pro muslimy. Nyní bude platit pro kohokoliv.
Tresty například za sexuální vztah mimo manželství, anální sexuální styk mezi muži či mezi ženou a mužem nebo za pití a kouření před soumrakem v době ramadánu budou platit pro všechny, také pro brunejskou nemuslimskou, hlavně čínskou, menšinu. V Bruneji je 78,8 % muslimů a 21,2 % nemuslimů jiného etnického původu. Obyvatelé Bruneje nový zákon podporují a považují ho za projev náboženské a národní identity. Někteří jsou z mezinárodního ohlasu nových zákonů nešťastní a mají pocit, že problém je v západním tisku špatně chápán a interpretován. Podle Müllerova mínění je ale veřejný prostor monopolizován islámským diskurzem státu, takže tu není moc prostoru pro disentní názory.
Brunej, bývalý protektorát Velké Británie, je od roku 1984 samostatným státem, vládne mu absolutisticky sultán, politické strany jsou zakázány. Stát poskytuje svým občanům početné výhody: nulové daně, dotované bydlení a lékařskou péči a vzdělání zdarma. Náboženská byrokracie má v zemi, hned vedle královské rodiny, výsadní postavení, vysvětlil deníku Müller.
Ohrožení hospodářské diverzifikace země?
Další analytici varovali, že nové zákony mohou poškodit snahy země o diverzifikaci hospodářství závislého na prodeji ropy. Podle odhadů budou brunejské zdroje ropy do dvaceti let vyčerpány, což staví sultanát před otázku nalezení nových zdrojů ekonomické prosperity. Šaría zákony mohou odradit potenciální zájemce o usídlení v Bruneji, a navíc odlákají ze země ty turisty, kteří sem například jezdí kvůli ekoturistice.
Podle Müllera se zákon bude v praxi využívat jenom omezeně, stejně jako v prvním období od roku 2014. Mnoho případů se v praxi projednávalo podle běžného zákoníku, přestože se na ně právo šaría vztahovalo. Ovšem sultán se aplikaci šaríi zcela vyhnout nemůže, protože v minulosti její zavedení opakovaně obhajoval. Je ale možné, míní Müller, že se bude snažit věci brát pomalu, starý zákoník se může stále využívat. Zavedení práva šaría, které se ale vlastně nebude důsledně implementovat, nezní moc logicky, důvod spočívá právě v jeho symbolické a ospravedlňující funkci.
Šaría navíc vyžaduje velmi silnou důkazní stranu procesu – například ukamenování musí být podloženo svědectvím čtyř zbožných svědků, což tento trest činí velmi vzácným.
Phil Robertson z Human Rights Watch to ale vidí poněkud jinak než Müller. Podle něj se nakonec může stát, že na někoho bude zákon šaría aplikován a dojde k tragédii. V souběhu islámského a zvykového práva budou vznikat případy a docházet k žalobám, varoval.
Müller je toho názoru, že je možné, že se v Bruneji budou snažit o realizaci zákona šaría v některých případech: „Osobně si myslím, že nikdo nebude v Bruneji ukamenován k smrti, a doufám, že mám pravdu. Ale můžu se mýlit.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.