Fragmentovaný parlament teď uvede do pohybu novou kulturní válku o národní identitu, která zemi mezinárodně oslabí.
Novým premiérem Španělska se stal Pedro Sánchez. Je ale otázka, na jak dlouho, píše José Ignacio Torreblanca o nové vládě ve Španělsku. Sánchez sice dokázal zformovat vládní koalici, první od roku 1978, kdy skončila Frankova diktatura, ale v parlamentu má pouze 155 hlasů své socialistické strany (PSOE) a strany Podemos. Musí se tak dál opírat o hlasy celkem osmi jiných stran zastoupených v 350 členném parlamentu. Tato situace dodává Sánchezově vládnutí prvek nestability, píše Torreblanca.
Tím však problémy nové vlády ani premiéra nekončí. Aby získal většinovou podporu, musel se Sánchez domluvit s dvěma „toxickými stranami“, hodnotí Torreblanca. Jednak s Esquerra Republicana de Catalunya (ERC), což je levicová katalánská separatistická strana, a také s baskickou EH Bildu, politickou odnoží teroristické organizace ETA.
Podporu katalánské ERC si Sánchez zajistil tím, že se tato strana, díky příslibu nového dialogu s katalánskými separatisty a eventuálně i konzultací s katalánským lidem, zdržela hlasování.
Sánchezovy kroky vůči ERC a podepsaný dokument o spolupráci s ní ale způsobily politickou bouři a někteří socialističtí politici dokonce tvrdí, že premiér „prodal“ ústavu z roku 1978.
Torreblanca k tomu píše: ukazuje se, že Sánchez je slabší než v dubnu 2019, tedy po prvních předčasných volbách roku 2019. Tehdy nedokázal sestavit koaliční vládu s Podemos. Ale jeho představa, že v dalších volbách v listopadu Podemos rozdrtí, byla mylná. Kromě toho se ukazuje, že přijaté riziko dalších voleb se obrátilo proti Sánchézovi. Ve volební kampani sliboval, že bude bránit ústavu a bojovat proti separatismu. Nyní ztratil důvěryhodnost a odhalil svoji slabost, píše autor dál v reakci na Sánchezův obrat v katalánské věci.
Politické turbulence se neomezí jenom na parlamentní sestavování vlády. Projeví se i jako kulturní válka, která se ve Španělsku liší od ostatní Evropy, kde se většinou týká témat evropské integrace, migrace, práv homosexuálů, práva na potrat atp. Ve Španělsku jde o témata národní identity, ústavy, monarchie či dědictví režimu generála Franca. V těchto otázkách dochází ve španělské politice k polarizaci, institucionální slabosti a mediálním zkreslením, navíc veřejnému mínění dominují rozzlobení lídři na sociálních médiích.
Fragmentovaný parlament teď ve Španělsku uvede do pohybu kulturní válku o národní identitu. Promítne se to i do zahraniční politiky země a problém katalánského separatismu bude stát zemi hodně energie. Vedle toho se dá očekávat, že v této vládě dojde ke sporům mezi Podemos a socialisty ohledně některých zahraničněpolitických témat, což pravděpodobně oslabí mezinárodní důvěryhodnost španělské vlády. Sánchez se bude snažit o návrat Španělska na mezinárodní scénu, ale bude se přitom potýkat s nestabilitou doma.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.