Ekonom Vladimír Kolman píše o tom, jaké důsledky a příčiny má zvýšení úrokových sazeb ČNB. Kdo na tomto kroku prodělá a kdo naopak vydělá?
Zhruba po třech čtvrtletích sáhla bankovní rada ČNB s počátkem nového roku opět po svém hlavním měnově politickém nástroji – dvoutýdenní REPO sazbě a na svém zasedání 6. února 2020 ji zvýšila o 0,25 % na 2,25 % p. a. Hlavním motivem k tomuto kroku byl neuspokojivý inflační vývoj po celý loňský rok, kdy se index spotřebitelských cen pohyboval setrvale nad horním tolerančním pásmem 2 % a ke konci roku 2019 hbitě šplhal k úrovni 3 %. Bohužel, růst cen má podle nové prognózy pokračovat i v prvních měsících roku 2020 a v dubnu se dokonce předpokládá, že dosáhne úrovně 3,7 %. Poté se ceny „snad“ začnou zase snižovat.
Tento vývoj pochopitelně nemohl nechat Českou národní banku v klidu a donutil ji použít svůj nejdůležitější měnově politický instrument. Při svém rozhodování ale neměla bankovní rada ČNB zrovna lehkou pozici. V Eurozóně, která je naším nejdůležitější obchodním partnerem, klesá již dva roky tempo růstu hrubého domácího produktu a tento trend má podle prognózy pokračovat ještě po celé první pololetí 2020, kdy se bude pohybovat růst v Eurozóně jenom kolem hubených tří čtvrtin procenta. To se samozřejmě nepříznivě odrazí na exportních možnostech české ekonomiky.
Zvýšenou úrokovou sazbu ČNB komerční banky přirozeně postupně přenesou do svých klientských úrokových sazeb, které účtují za své úvěry. Zdražení úvěrů tak rovněž přispěje k ochlazení hospodářského růstu v České republice. Růst dvoutýdenní REPO sazby se také ihned projevil ve zpevnění kurzu koruny, který jak se zdá, se pevně usadil pod úrovní 25 korun za euro. Po sílení koruny tudíž neulehčí život exportérům, což bude pro českou ekonomiku dalším úderem.
Vedení ČNB tak muselo volit, jestli oslabit ekonomický růst, nebo zasáhnout proti růstu cen. A vzhledem k tomu, že primárním cílem centrální banky je cenová stability, bylo rozhodnuto zvýšit primární úrokovou sazbu. Nicméně, rozhodování bankovní rady nebylo zjevně jednoznačné. Ve prospěch zvýšení sazby hlasovali 4 členové, proti byli tři. To jen dokládá, v jak složité situaci se Česká národní banka ocitla.
Mimo jiné lze i očekávat, že ČNB bude obviňována také z toho, že ztěžuje výstavbu tolik chybějících nových bytů, poněvadž hypotéční úvěry mají na úvěrovém portfoliu bank největší podíl. A jejich zdražení ztíží zejména mladým lidem přístup k bydlení. V této souvislosti je ale nutno poznamenat, že úkolem centrální banky je ze zákona finanční a měnová stabilita, a nikoliv zajišťování dostatečného počtu bytů.
Jak už to často bývá, každé zlo je pro něco (nebo v tomto případě pro někoho) dobré. Jediným beneficientem zvýšení základní úrokové sazby budou komerční banky. V první řadě se jim zvýší úrokové příjmy z poskytnutých úvěrů. Vzhledem k přebytku depozit, kterými české banky disponují, nemají zapotřebí zvyšovat úrokové sazby z klientských vkladů, a pokud ano, tak více méně jenom symbolicky. Růst úrokových příjmů proto bude znamenat pro místní banky přímé zvýšení zisku.
Kromě růstu příjmů z úrokového rozpětí od klientů se ale komerční banky mohou těšit i na štědrý příspěvek k zisku od centrální banky. Ta totiž úročí depozita, která si u ní banky ukládají právě zmíněnou dvoutýdenní REPO sazbou. A poněvadž objem bankovních úložek v ČNB byl ke konci ledna 2.823 miliard korun, lze očekávat, že úrokový příjem bank z těchto úložek vzroste za rok 2020 z cca 56 miliard na 63 miliard korun. Lze tedy očekávat, že loňský již tak vysoký zisk bankovní soustavy bude letos významně překonán. Poněvadž banky na těchto příjmech nemají žádnou zásluhu, bylo by žádoucí odčerpat alespoň část jejich zisků zvláštní daní. Ministerstvo financí ale zatím ke škodě státního rozpočtu žádnou iniciativu neprojevuje.