Británie a EU mají do konce června dohodnout přechodné období odchodu z EU, což Johnsonovi umožní vytáhnout v kontextu nezvládnuté pandemie osvědčenou kartu.
Politickým zaměřením měl být letošní rok pro britského premiéra Borise Johnsona rokem Brexitu, místo toho se stal rokem „smrti“, píše Paul Mason pro Social Europe.
Přesněji řečeno, 50 tisíc (a víc) mrtvých je podle Masona důsledkem arogance a nekompetence Johnsonovy vlády tváří tvář epidemii COVID-19. Světová média už reakce britské vlády postavila na pranýř, píše dále Mason a vypočítává problémy: pozdní karanténa, nedostatek osobního ochranného materiálu a testů, neoznámená strategie ochrany nemocnic, přenesení epidemie do domovů důchodců a teď zmatené pokusy o uvolnění.
Premiér má ale naději v dalším střetu s Evropskou unií a nové šanci na „no deal“ Brexit. Oficiálně Británie plánuje zůstat členem jednotného trhu do 31. prosince. Stále živá je ale otázka prodloužení doby přechodu, která by mohla vyvolat „no deal“ scénář. Dohoda o přechodné době se má sjednat do 30. června, ale zatím to na ni nevypadá.
Vláda během minulého týdne přesunula úředníky zpátky do oddělení pro „exit“, ze kterého byli odvoláni, aby se věnovali pandemii. Nyní mají zvýšit tempo příprav na „no deal“ výsledek. Elektorát, který hlasoval pro Bexit, zatím poskytl Johsonovi určitou míru tolerance s ohledem na jeho výkon během pandemie a razí názor „přestaňte politizovat, podpořte vládu“. Proti pokusům o otevření škol a veřejné dopravy se teď postavily odbory, což vyvolává známé prvky kulturní války. Odbory jsou prý sobecké, odpůrci rušení opatření chtějí ničit ekonomiku…
Nefunguje to. Johsonova podpora se propadla ze 72 % na konci března na 42 %. Podle nového průzkumu YouGov už nespokojenost s prací vlády převýšila nad spokojeností.
Je to živná půda pro oživení no deal scénáře, píše Mason. Britský vyjednavač David Frost už zaútočil na Michela Barniera, který zastupuje EU, z ideologické pozice. Mason je toho názoru, že stejně jako na podzim 2019 se jedná o kalkulovaný krok zaměřený na dosažení lepší dohody s EU a také na další roznícení politické polarizace, která přivedla Johnsona k moci.
Mason vysvětluje celý postup: uvolnit karanténu, využít pravicový tisk k očernění Labouristické strany za poškození ekonomiky, a pokud jsou proti, znectít i další oponenty. Dále: naznačit, že levice se snaží sabotovat Brexit voláním po prodloužení přechodného období. Nakonec: konfrontace na půdě červnového summitu EU, kde bude hrozit no deal scénář, což povede k další krizi mezi Británií a EU – a na konci bude dohoda příznivá pro Británii.
Johnson ale bude čelit mnoha těžkostem. V případě otevření škol a konfliktu s odbory rozhodují o otevření škol místní komunity, nikoliv vláda, a mnohé z nich jsou na straně svých pracovníků. Labouristická strana pod vedením Keira Starmera odmítla žádat odklad přechodné doby, dala pouze najevo, že datum 31. prosince se nyní nejeví reálné. Kromě toho se ekonomika Británie ocitá ve volném pádu, což může znamenat, že nebude dost politické energie pro konfrontaci s EU. Podle Masona ale bude tento scénář pro Johnsona velkým lákadlem.
Mason si také myslí, že nejen Velká Británie směřuje k rozhodujícímu momentu. Očekává se, že světový trh se v letošním roce propadne o třetinu, a v případě, že diskuze v USA bude i nadále nepřátelská vůči Číně, je zde perspektiva listopadového Trumpova znovuzvolení. Prosinec a leden by mohl být ve znamení brexitové krize, což by Británii mohlo dostat v rámci obchodního aranžmá s USA do pozice „deregulovaného ráje pro americký predátorský kapitál“. Souhra těchto dvou „pokud“ by umožnila nově uspořádat globální systém. Podle Masona by ovšem Británie v deglobalizujícím se světě měla hledat svoje místo nikoliv v bloku kolem Washingtonu, ale spolupracovat s EU a Bruselem. Roky 1929-34 ukázaly, že upadající imperiální velmoci dělají v časech krize špatná rozhodnutí.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.