Nastupující digitální věk mění způsoby kompilování a využívání informací.
Koronavirové karantény se stanou momentem přechodu od analogového věku k věku digitálnímu, míní Wolfgang Münchau pro Financial Times (13/07/20: 19). Digitálnímu nikoliv v technologickém smyslu, ale ve smyslu měnícího se způsobu využívání a kompilace informací.
Mobilní telefony se nyní staly primárním zdrojem veřejných zpravodajských informací, vědci je využívají ke stopování koronaviru. Dalším polem pro aplikování „velkých dat“ je ekonomická analýza. Pokud jde mobily použít ke stopování infekce nebo placení nákupů, lze jimi sledovat i spotřebu. Ukáže se pak, že kvalita dat ze skutečného života neodpovídá dosavadním průzkumům a dotazníkům. Jeden německý expert před časem tvrdil, že dotazníky týkající se ekonomické důvěry jsou ovlivňovány tím, co respondenti četli v novinách. Nedalo se to ověřit, ale znělo to celkem logicky. Indikátory důvěry buď potvrdí, co už víme, nebo – v případě, že to nepotvrdí – se nejspíš mýlí. Většinou se skládají z jen málo kvalitního datového „šumu“. I tak se na ně lidé spoléhají, protože nic lepšího zatím není k dispozici, ale nebude to tak navždy. Digitální revoluce přišla po etapách: napřed to byl digitální hardware a internet, potom internetové služby a nyní nastupují velká data a umělá inteligence.
Velká data neznamenají velký počet dat, znamenají spojení dat a algoritmů. V budoucnu to umožní přesnější ekonomickou analýzu, domnívá se Münchau. Technologické společnosti nyní poskytují fotografické vybavení, ale brzy by mohly být poskytovateli ekonomického zpravodajství. K vysvětlení nejasných dat pak již nebudou potřeba ekonomičtí analytici. Münchau podezírá velká data, že jejich algoritmy rychle překonají ekonomické prognostiky.
Způsob, jakým dnes měříme inflaci, představuje zastaralou statistickou praxi. Stojí typicky na nákupním košíku, který pochází z dob průmyslových pracovníků se srovnatelnými mzdami a spotřebními vzorci. Proč by lidé nemohli sami určit svoji inflaci postavenou na tom, co sami konzumují? Došlo by tak k podrytí nezávislosti a moci moderních centrálních bank, která stojí na peněžním monopolu státu a na analogových metrikách, jakými jsou prognózy inflace.
Společnost bude potřebovat, aby v krizích jednaly centrální banky podobně jako letos. Každodenní život se bude lišit a možná, že hlavními zaměstnanci centrálních bank už nebudou ekonomové, stanou se jimi analytici dat.
Münchau si nemyslí, že by se tato extrémní vize týkala bezprostřední budoucnosti, ale nejde o prognózu „mimo mísu“. Politika a vládní instituce se sice neadaptují na technologickou změnu tak rychle jako spotřebitelé, nicméně i ony se adaptují.
Přechod od analogického k digitálnímu světu změní i moc. Drony by mohly mít větší dopad než dosavadní technické inovace ve vojenství. Velká data povedou k odlišným typům prací ve vládě a ve zdravotní péči. I populisté přijmou digitální věk, někteří se zlým úmyslem.
Někteří pociťují nostalgii po starých dobrých časech západního multilaterálního kapitalismu – když se lídři skupiny G7 sešli u krbu nebo samozvané elity ve švýcarském horském resortu. Přechod od analogu k digitálnímu věku bude znamenat řadu změn, bude mít vítěze a poražené. Náznaky je možné sledovat už dnes na relativních změnách cen akcií u společností staré a nové ekonomiky. A právě tento přechod (a nikoliv agregovaný makroekonomický dopad) bude trvalým dědictvím pandemie, píše Münchau v závěru.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.