Okupanti či ochránci hodnot?

Ivo Šebestík píše ve své glose o tom, že v politice se s významy žongluje víc než v surrealistickém básnictví. 

V politice se žongluje s významy slov mnohem více než v surrealistickém básnictví. Poláci se chystají přivítat na svém území vojáky cizího státu. No, když si někdo přeje nechat se obsadit z jiného důvodu, než že byl dříve poražen ve válce či anektován, je to věc vkusu. Proti gustu žádný dišputát.

Když Moskva v srpnu 1968 obsadila Československo, vydávala okupační vojska za strážce socialismu, tedy západní hranice svého prostoru. Hlídání Čechů, aby nevyvedli něco nepřístojného, považovala za vcelku marginální úkol. Politici, kteří Sověty pozvali do země, pokřtili okupační vojska coby bratrskou pomoc. No, uplynulo pár desetiletí a Poláci stejně tak nemají – alespoň v této chvíli – v úmyslu pojmenovat cizí armádu jako okupační, neboť i oni pro ni nalezli eufemistické pojmy typu ochránců demokracie a svobody před nepopiratelnou ruskou hrozbou.

Když se na oba případy podíváme blíž, vidíme docela zřetelně, že se jedná o úplně analogické příklady, kdy si některá velmoc na cizím území střeží svoje impérium jako oblast vlastního zájmu. Rozdíl je asi pouze v tom, že Moskva na konci šedesátých let 20. století docela realisticky předpokládala, že se reformní Československo může stát první kostkou, jež spustí dominový efekt vedoucí k rozpadu sovětského impéria ve střední a východní Evropě. Takže Československo obsadila, aby zde a případně na území Německé demokratické republiky mohla čelit očekávanému útoku ze Západu.

Naproti tomu dislokace amerických vojáků na polském území má jinou příčinu. Polsko, které je členským státem NATO a pěstuje nadstandardní vztahy se Spojenými státy, cítí velikou historickou šanci urvat zpátky svůj starší vliv na územích donedávna ovládaných Ruskem, především na Ukrajině a v Bělorusku. Polská stopa na Ukrajině a v Bělorusku je více než patrná a patří k rozhodujícím příčinám sporů či dokonce konfliktů, které v těchto zemích směřují vůči Rusku. Na Ukrajině úspěšně, v Bělorusku mnohem méně úspěšně. Spojeným státům, kterým polská snaha vytlačit Rusko z Evropy vyhovuje, se polské území hodí jako prostor pro přiblížení svého vojenského arzenálu blíž k Moskvě, tedy k srdci ruského státu.

Z americké strany je to spíše hra, která v případě, že se zahraniční politiky nezmocní kruhy schopné válku s Ruskem skutečně vyvolat, zůstane jen v rovině vzájemného vyhrožování. Jako když se dvě tlupy prehistorických před-lidí střetnou na dvou březích řeky a na sebe povykují, cení zuby a hrozí klacky přes vodní hladinu, aniž by se některá z tlup skutečně chystala řeku přebrodit, dobře si vědoma toho, že ji čeká krveprolití.

Pro Poláky se ale takto naskýtá prostor vrátit svůj vliv alespoň na Ukrajinu (ideálně i do Běloruska) a takto se pomstít Rusku za celou sérii prohraných válek, které samozřejmě všechny vyvolalo jedině Rusko. Polsko bylo vždy – a to je třeba si zapamatovat! – jen nevinnou obětí. Jak také jinak, že? Polsko je takto připraveno také přinést pravoslavnou část Ukrajiny (alespoň kousek) Vatikánu v balíčku převázaném růžovou stuhou a obdržet za to třeba drahocennou skříňku s relikviemi některého svatého, kterého nechal Nero sežrat v aréně lvy.

A tak jsme opět svědky pozoruhodné kombinace frašky s tragédií. Polsko se chce vrátit svým vlivem na východ a pomstít se Rusku, Ukrajina krvácí málem už z posledních zbytků krve, Bělorusko se střídavě otřásá a znovu s ruskou pomocí konsoliduje, no a Američané po střední Evropě rozsévají semena nenávistí, na nichž stojí a s nimiž i padají americké ekonomické zájmy. A někde se tomu říká obrana svobody, demokracie a našich hodnot, zatímco jinde má týž proces název okupace a bezohledného prosazování vlastních sobeckých zájmů. A v tomto zmatení hodnot i pojmů si má česká diplomacie najít svoje místo? Pochopitelně, že by mohla zaujmout pozici nestranného a neangažovaného pozorovatele s kapesníkem k utírání krokodýlích slz v ruce. Ale tohle není asi dáno, neboť jsou přece ohroženy naše hodnoty, svoboda, demokracie! Nebo snad o tyto hodnoty vůbec nejde? Račte si, prosím, vybrat.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.