Jan Zeman píše o některých nelogičnostech protikoronavirových opatření v Česku a o obecnějších problémech boje s pandemií.
Koronavirová pandemie v České republice má od loňského podzimu (na rozdíl od loňského jara) vysloveně tragický průběh. V rozhodujícím ukazateli, počtu zemřelých s koronavirem na milion obyvatel, je Česko druhé nejhorší na světě: k 6. dubnu vykazuje 2 533 zemřelých na milion obyvatel, absolutně pak 27 169 zemřelých s koronavirem (aktuální údaje zde). Pozitivní test, resp. infekce byla prokázána u 1,55 milionu občanů. Lze důvodně předpokládat, že skutečnost je ještě horší, protože ne vše se podaří podchytit (sledování šíření koronaviru se v Česku zhroutilo v půlce loňského září) a ne všichni přeživší nemoc Covid-19 nezemřou na její následky později. Je ale také pravda, že statistika koronaviru u chudých států světa je ještě mnohem méně věrohodná než ta naše, popřípadě prakticky chybí. Všechny uváděné údaje je třeba brát s určitou rezervou a také s vědomím, že se často i dost rychle mění.
K 6. dubnu 2021 pomyslný peloton počtu zemřelých s koronavirem na milion obyvatel vede maličký Gibraltar s 2791 zemřelými, třetí je maličké San Marino (2472), čtvrté je Maďarsko (2292, navzdory rychlému očkování více vakcínami). Pro zajímavost: Švédsko má 1330 zemřelých, Rakousko (1052), Německo (924). Naopak nejméně zemřelých na milion obyvatel ze států s věrohodnou statistikou mají Vietnam a Tchajwan (0,4), Čína (3), Nový Zéland (5), Hongkong (27), Jižní Korea (34), Austrálie (35), Kuba (39), Japonsko (73), v Evropě pak Norsko (124). Bělorusko má 243 zemřelých s koronavirem na milion obyvatel. Údaj Běloruska je zajímavý zvláště proto, že spolu se Švédskem jako jediní v Evropě provádí politiku „nulové karantény, resp. „promořování“ obyvatelstva koronavirem. Výsledky tyto státy mají zcela rozdílné. Ano, mnohé o zákeřném koronaviru stále nevíme.
Je veřejným tajemstvím, že základem úspěchu zemí východní Asie, dále Nového Zélandu a Austrálie jsou tvrdé karantény a to jak rozsahem opatření, tak nekompromisním vymáháním. Tu se v našich zemích podařilo prosadit jen loni na jaře, kdy z vpádu nové neznámé choroby zavládlo zděšení, strach a tím i ochota karanténu dodržovat. Relativně malé dopady jarní karantény v počtu obětí koronaviru za vydatné pomoci hromadných sdělovacích prostředků hlavního proudu, nesmiřitelné opozice, senátní většiny, justiční mafie ad. vytvořily ovzduší bezstarostnosti, které umožnilo rozjet drtivou podzimní vlnu pandemie koronaviru v Česku. Hlavní chybou vlády Andreje Babiše byla opožděnost, nedůslednost zavádění karanténních opatření a chaotičnost. Zatáhnutí za záchrannou brzdu v říjnu 2020 přišlo pozdě (ohled na podzimní krajské a senátní volby vyšel zatraceně draho), navíc v prosinci 2020 došlo k trestuhodnému částečnému uvolnění karantény na základě špatně štěkajícího varovného systému PES. Ten padá již plně na hlavu stávajícího ministra zdravotnictví pana Blatného. To založilo tzv. třetí vlnu pandemie. Prudké šíření koronavirové infekce si vynutilo vzápětí opět zpřísnit karanténní opatření. Nestalo se tak ale hned. Vláda brala ohled na vánoce. Podobně to dopadlo s dílčím uvolněním letos v únoru.
Tragická byla „poprava“ ministra zdravotnictví Romana Prymuly, zřejmě jediného člověka, který byl schopen v Česku energicky bojovat s pandemií. Proto také tolik nenávisti na jeho osobu od počátku a dosud neobjasněné pozadí osudné schůzky ve vyšehradské restauraci. I zde Babiš z populismu selhal. Měl Prymulovi delikt prominout.
Ochota významné části obyvatelstva respektovat karanténu je od podzimu nízká, což průběh pandemie významně zhoršuje a prodlužuje. Zdá se, že inspirací se pro mnohé stala nechvalná ruská ruleta. Párkrát to vyjde a pak nastane průšvih, který sem tam stojí i lidský život. Vážnou komplikací jsou od prosince 2020 i některé mutace koronaviru, zejména britská, později též jihoafrická a brazilská.
Výše uvedené je vcelku známé. Říká tristní skutečnost, že v takové situaci by měla i sebelepší vláda značně omezené možnosti účinně bojovat s pandemií, a to i kdyby se nedopouštěla řady chyb a nelogičností v karanténě a mnohem důsledněji ji vymáhala.
Méně jasnou otázkou je, jak ke koronavirové pandemii přispívají chaotická opatření státu.
Kontroverzní prvky v karanténě
Ano, mnohá opatření českého státu v boji s koronavirem připomínají rozhodování radních pověstného českého Kocourkova. I proto se nejednou míjí účinkem.
Za současné situace je asi největší šancí zdolat koronavirus rychlým očkováním obyvatel. O možnost rychlého očkování nás ale Evropská komise svou kolosální neschopností připravila a i nadále připravuje. Místo abychom s ohledem na váznutí dodávek vakcín od západních firem nakupovali vakcíny nezápadní, tj. ruské a čínské, ministři Blatný a Petříček a šéfka Státního úřadu pro kontrolu léčiv je odmítají s tím, že je dosud neschválil příslušný orgán Evropské unie. Přitom tento orgán jejich registraci zjevně sabotuje. Zjevně kope za zájmy západních farmaceutických firem a vysoký počet obětí koronaviru z řad občanů EU včetně občanů ČR je mu lhostejný. Tito politici by měli být neprodleně odvoláni, jak správně žádá prezident Miloš Zeman, KSČM ad. Ani nelichotivé stříbrné postavení ČR v počtu zemřelých s koronavirem na milión obyvatel (2533) v Evropě i ve světě rusofobům, sinofóbům a jiným bojovníkům za svobodné šíření smrtícího viru nevadí. 27 169 zemřelých občanů ČR s koronavirem k 6. dubnu 2021 zřejmě nestojí za řeč.
Ministr zdravotnictví a šéfka SÚKL odmítají i některé léky, které podle zkušeností lékařů v nemocnicích při léčení pacientů s Covidem-19 pomáhají. Jeden takový lék byl dokonce vyřazen z povolených léků. I když tyto léky mají i vedlejší negativní účinky na léčené, podstatné je, že jim pomáhají zachraňovat životy. Takový přístup šéfů zdravotnictví je postaru řečeno „na prokurátora“. Ministr zdravotnictví za pandemie nemůže stávkovat „prací přesně podle předpisů,“ které s touto pandemií nepočítaly, případně tyto předpisy ještě víc křivit.
Podivně se chová i Sněmovna. Po té, co vzdá hold svému s koronavirem zemřelému kolegovi poslanci Jiřímu Votrubovi, dovolí poslancům Volnému a Bojkovi nenosit ve Sněmovně respirátor s tím, že se kolem nich postaví plexisklo. Zřejmě ještě málo poslanců a pracovníků Sněmovny koronavirus chytilo, i když by mohl nejen Jirka Dolejš vyprávět. A pak, příklady táhnou. Zvláště těch nahoře a ty špatné.
Těžké je chtít kázeň po těch dole, když ji nemají ti nahoře. Papalášských manýrů je v Česku trochu moc. V sousedním Polsku zatím byla jediná. Náhodně projíždějící novináři si 6. února 2021 všimli začínajícího požáru uzavřeného hotelu Malinový Zdroj v Malopolsku. Zastavili se, připravili své foťáky a kamery. Nafotili po té všechny prchající z hořícího hotelu včetně soudkyně Ústavního soudu „krásné paní Kristýny“. Jediná velká ryba v Polsku, chycená při zjevném porušování karantény.
Že se trpí demonstrace proti karanténě, konané navíc při nedodržování povoleného počtu, rozestupů a povinnosti nosit respirátory, je trestuhodné. Je to prý daň za zastrašenost státu a za blížící se sněmovní volby. Poctivý se nejen spravedlnosti, ale také zastání, málokdy dovolá a dobře to vědí i policisté. Prokopským údolím jezdí autem denně, ale nestává se, že by proti rozsáhlému ignorování karantény zasáhli, byť deliktů bývá hodně. Dělo se tak i v době předkoronavirové, byť tehdy obětí byla hlavně tamní státem zvlášť chráněná příroda. Různí také ochránci lidských práv dovedou i ochránce zákona skandalizovat účinně, o sociálních sítích nemluvě.
Známe trestný čin šíření infekční nemoci, jednak úmyslné šíření, jednak z nedbalosti. Přestože jsou média plná případů hrubého porušování zásad karantény a velká část případů je reálná, zatím média nepřinesla jediný případ, že by byl někdo v této souvislosti trestně stíhán, natož odsouzen. Strach, lenost nebo přímá policejní a justiční mafie v praxi? Nevím. Prý policie asi 60 případů vyšetřuje.
Ostudná je výjimka z karanténních opatření pro sportovce. Vrcholový sport přináší republice bezpočet korupčních a zdravotních afér, počínaje hazardem se zdravím vrcholových sportovců. Na rozdíl od občanů nesportovců nemusí sportovci nosit respirátor, mohou bez něj běhat i po chodnících, funět, kašlat a ohrožovat pěší, podobně cyklisté. Ano, pěší jsou podle platných nařízení povinni nosit i v přírodě respirátor (pokud v jejich okolí nikdo není, tak zjevně zbytečně), zatímco běhající „sportovci“, cyklisté a jezdci na koních ho nemusí nosit ani na chodnících plných chodců. Po vyhlášení karantény jich výrazně přibylo. Že se jich velká část chodcům tradičně nevyhýbá a nejednou je i šikanuje, škoda mluvit.
Ano, největšími škůdci jsou lobbisté za cestovní ruch, v čele s nechvalným panem Prouzou. Výsledkem je prodlužování pandemie, růst počtu infikovaných, nemocných a zemřelých, a skutečnost, že beztak enormní ztráty cestovního ruchu dále zbytečně rostou.
Jedna z podmínek zastavení šíření koronaviru je zásadní omezení mobility občanů. Tragické je, pokud stát neuzavře státní hranice (až na pár výjimek typu služebních cest a návštěvy osob blízkých). Že nám naši turisté legálně vozí jihoafrickou mutaci ze Zanzibaru a čeští turisté a kupující pro změnu donedávna šířili koronavirus v sousedním Polsku (polský zákaz přišel pozdě), je trestuhodné.
Pak jsou pokusy omezit mobilitu uvnitř ČR (za nejproblematičtější se uvádí asi právem zákaz cestování mezi okresy s výjimkou cest do práce, na úřady a k lékaři) zjevně nevěrohodné. Omezení vnitřní mobility ale není příliš platné, pokud se dá snadno obejít (napsat si čestné prohlášení na některou z řady těžko kontrolovatelných výjimek dovede každý, mnozí navíc policií hlídané úseky silnic objíždí) a pokud se občané houfují v místě bydliště či kdekoliv jinde, včetně nechvalného houfování se pod sjezdovkami v horách či u výdejních okének hospod, o množství nelegálních party nemluvě. Přitom územní omezení mobility hranicemi okresů je pro některé občany necitlivé až nepřijatelné.
Významnou nelogičností je nezavření většiny průmyslu z ekonomických důvodů. Jak už psala Ilona Švihlíková, Jan Klán a další, jsme reálně polokolonií – montovnou západního kapitálu a toto postavení vláda Andreje Babiše a tzv. demokratická opozice důsledně respektuje. Přitom nejen mnozí podnikatelé, ale také mnozí pracovníci, zejména agenturní zahraniční dělníci, pracující v polonevolnických podmínkách, na onemocnění nejen koronavirem kašlou (své zdravotní problémy nehlásí a chodí i nemocní do práce, kde dnes i koronavirus dál šíří), což podle některých bylo hlavní příčinou nedávného těžkého zasažení okresu Tachov koronavirem. Národohospodáři samozřejmě vědí, že polovičatá opatření proti pandemii ji protahují a v úhrnu i velice prodražují.
Směšné jsou postihy za nelegální provozování podniků, které podle vládních nařízení mají být zavřené. Kontroly jsou zjevně nedostatečné, pokuty padají jen občas a v symbolické výši. Jejich podstatné zvýšení brzdí Senát. Někdy úřady provinivším se odejmou i podnikatelské oprávnění, ale dotyčný si vzápětí opatří nové, v nejhorším případě na úřadu sousedního města. Přitom různé nelegální party v úředně zavřených hospodách, klubech ad. jsou významným zdrojem šíření koronaviru a také demoralizace společnosti.
Velké pokrytectví kvete kolem dětí školou povinných. Není pochyb o tom, že děti a mládež vážně trpí zavřením škol a školek a že pro jejich rodiče není snadné o ně v takové situaci pečovat. Ale po 31 letech intenzivní devastace úrovně školství a vzdělanosti českého národa, tvrdit, že je tak ohrožena vzdělanost národa, je mimo realitu. Ryba smrdí od hlavy a karanténa pouze vzdělanost doráží. Další významné zmírnění nároků na školáky a studenty ministerstvo školství chystá. Takže je třeba se bát, ale především našeho ministerstva školství.
Velkým problémem je i záměr, aby se občané a dokonce i školáci sami testovali. Předně, jednoduché testy mají vysokou chybovost a je otázka, zda nepřináší víc škod než užitku. Nevím. V každém případě představa, že si žáci sami provedou takové jednoduché vyšetření, hrozí malérem, že tak učiní nekvalifikovaně a že výsledky budou z tohoto důvodu zavádějící. Argument, že je jen málo nákazy zjištěno ve školách, je nepřesvědčivý, neboť významná část nakažených neví, kde k nákaze přišla. Nelze zapomínat, že tzv. bezpříznakový průběh infekce koronavirem je častý. Nelze ale na něj spoléhat ani náhodou.
Důsledky svobody bez odpovědnosti
Jistě, nekonzistence vládních protikoronavirových opatření a neschopnost takové nelogičnosti rychle odstraňovat je velký problém. Je tu ale ještě problém závažnější.
ČR těžce trpí za svou neodpovědnou jednatřicetiletou polistopadovou výchovu ke svobodě bez odpovědnosti, za svobodu pohybu bez omezení, což znají nejen ochránci přírody, jimž někteří občané plení zvlášť chráněná území před očima bez skrupulí, za svobodu hazardovat se svými zdravím a života i zdravím a životy druhých. Kam vede nechvalná Havlova teze, že po svržení vlády komunistů nám žádné nebezpečí nehrozí, tragicky ukázala již povodeň v červenci 1997, kdy mnozí ani nevěděli, že se před povodní utíká (do kopce).
Když ve středověku za morových či jiných epidemií město včas zavřelo brány a dva měsíce je neotevřelo, bez větších ztrát přežilo. Tu a tam museli někoho bez soudu zapíchnout, neboť ignorace karantény hrozila katastrofou pro všechny. Pokud tak město neučinilo a mor či jiná nebezpečná infekční nemoc do něho vnikla, zemřela na něj krátce na to polovina, tři čtvrtiny nebo také všechno obyvatelstvo. To jsou zákonitosti řádění epidemií. Nesouvisí s demokratickým či nedemokratickým režimem. Snad jen tím, že autoritativní způsob vlády dává snadnější možnost prosadit nezbytnou karanténu, ale i to může selhat, pokud občané zůstanou ve velkém neukáznění a autoritativní režim zvolí buď špatná opatření, nebo je dostatečně nevymáhá.
Rychle přibývající počet osob středního, ale také nízkého věku ležících v nemocnicích s Covidem-19 by měli vzít na vědomí zvláště mladí, kteří jsou zřejmě od počátku hlavním šiřitelem smrtícího viru. Také oni mohou na kapačkách skončit a také s koronavirem předčasně zemřít. Některé nové šířící se mutace jsou nejen podstatně infekčnější, ale také podstatně více ničí zdraví postižených než původní koronavirus.