Přečetli jsme: Jaká je budoucnost práce globálně? Jaké jsou trendy budoucnosti a jaká rizika přinášejí? Jakou roli bude hrát ekologie a jakou migrace? !Argument přináší analýzu Světové organizace práce, která se trendům budoucnosti věnuje do hloubky.
ILO. Mezinárodní organizace práce (ILO) přináší soupis hlavních budoucích trendů. ILO patří k organizacím, které dlouhodobě sledují svět práce, věnují se tématu klesající síly práce ve srovnání s kapitálem, rostoucí nerovnosti i odborové organizovanosti. Analýzy ILO patří k tomu nejlepšímu, co je možné v této oblasti najít.
1) Jen málo zemí kombinuje environmentální udržitelnost a slušná pracovní místa
Od 70. let 20. století lidstvo využívá více zdrojů a vytváří více odpadů – více než může být absorbováno. A výsledkem je mimo jiné kolaps rybolovných oblastí, degradace půdy, znečištění vody a vzduchu, ztráta biodiverzity a klimatická změna.
Hlavním problémem budoucnosti práce je to, že téměř všechny země, které jsou udržitelné z hlediska ekologie, vykazují vysokou míru pracující chudoby. Dřívější rozvojové modely ukazují, že dostat tyto lidi z chudoby vyžaduje nárůst ekologické stopy. Jenže to nakonec vyústí v degradaci životního prostředí, která také zničí pracovní místa a příjmy, a jejich dopad bude silný na určité skupiny (původní obyvatelé, chudí). V některých případech může environmentální degradace také zhoršit genderovou nerovnost.
Budoucnost práce i společnost tedy musí zahrnovat ekologicky udržitelný rozvoj. Podpora ekonomického růstu a slušné práce může být dosažena zároveň – a ne na úkor životního prostředí a surovinové základy, která podporu ekonomickou aktivitu a živobytí. Cíle udržitelného rozvoje tuto agendu obsahují a ukazují, že slušná práce ve střednědobém a dlouhodobém období je možná jen v kontextu ekologické udržitelnosti.
2) Migrace v budoucnosti zesílí
Vzhledem k vyhlídce života v chudobě se snaží velká část světové populace poohlédnout po lepších životních možnostech. Podíl populace, která je ochotná k trvalému odchodu je nejvyšší v Africe a Latinské Americe. Navíc ochota k migraci je obzvláště akutní u mladých: mladí jsou v průměru ochotni k trvalému odchodu v řádu 10procentních bodů více než dospělí. Je zde řada faktorů, které migraci ovlivňují (humanitární důvody, ozbrojené konflikty, přírodní katastrofy) a pracovní trhy a hledání slušné práce hrají zásadní roli.
3) Nové technologie mění svět práce
Nové technologie a výrobní prostředky spolu s přáním zlepšit rovnováhu mezi osobním životem a prací, vedly k rozvoji nových forem práce – např. práce na dálku a mobilní práce (ICT). Ve vzorku 15 zemí se ukazuje, že vysoké použití moderních informačních a komunikačních technologií je spojeno s vyšší úrovní pracovní autonomie, bez ohledu na místo práce. Jenže na druhou stranu jsou tyto formy práce, včetně práce na dálku spojeny s vyššími úrovněmi pracovní intenzity.
Moderní technologie zlepšují rovnováhu mezi osobním životem a prací díky sníženému času na dojíždění a také zvýšené autonomii jednotlivce si sám organizovat pracovní čas. Jenže zároveň tyto technologie vedou k delší pracovní době, zvýšené nejasnosti mezi placenou prací a osobním časem, který nutí lidi, aby byly stále na příjmu – což je vše spjato s vyšší úrovní stresu. Zdá se, že všechny tyto nové formy práce se v éře digitalizace zintenzivní, a regulace pracovní doby budou muset tuto novou realitu odrážet tak, aby ovládly příležitosti, které moderní technologie nabízejí, ale také zároveň řešily i možná rizika pro dobrý život.
4) Lidé si stále více myslí, že tvrdá práce se nevyplatí
Přístup ke slušné práce je zásadním strukturálním prvkem sociálního smíru. Utváří práva a odpovědnost pracujících a zaměstnavatelů, podporuje sociální mobilitu a na oplátku dodává spravedlivou distribuci zdrojů a moci ve společnosti. Ovšem data z průzkumu ukazují, že lidé jsou pesimisté ohledně toho, že se dá dostat dopředou tvrdou prací – a ve většině regionů jsou více pesimističtí, než byli před desetiletím. Pesimismus je obzvláště silný v Evropě a Střední Asii, kde více než jedna čtvrtina jednotlivců z průzkumu uvedla, že tvrdou prací se kupředu nedostanou.
To, že mnoho lidí se domnívá, že tvrdá práce jim nepomůže zlepšit jejich situaci je velice znepokojivé. Takovéto názory mohou odradit od individuálních investic do vzdělávání a školení – s negativními následky pro dotyčné – a může to dále pobízet k migraci kvalifikovaných pracovníků, což má zase velké dopady na produkční kapacity země i jejich cesty rozvoje.
5) Vyřešit příjmovou nerovnost je klíčové téma
Jedna z největších výzev budoucnosti práce bude snížení příjmové nerovnosti. Příjmová nerovnost, měřená Gini koeficientem, zůstává extrémně vysoká v řadě vyspělých i rozvíjejících se zemí. Například v Latinské Americe a Karibiku zůstává všudypřítomná s koeficientem blízko 50. Vysoké příjmové rozdíly brzdí snahy vymýtit chudoby v Africe, části Asie a Pacifiku, kde podstatné ekonomické zisky posledního desetiletí byly rozděleny velmi nerovnoměrně. Ve regionech s vyšším příjmem jako Severní Americe, Evropa a Střední Asii jsou hodnoty příjmové nerovnosti blízko historickým rekordům a neukazují známky snížení.
Vysoká úroveň příjmové nerovnosti má neblahé dopady na sociální smír a podkopává sociální soudržnost a dobré fungování demokratických společností. Navíc, vysoká příjmová nerovnost je jednou z hlavních příčin slabé agregátní poptávky posledních let, což přináší riziko sebe-posilujícího cyklu nízké produktivity a ekonomické stagnace. Adekvátní politická reakce zahrnuje zajištění, že sociální smír bude zahrnovat nejzranitelnější skupiny ve společnosti a vtáhne i aktéry, kteří fungují nad národními hranicemi. Obzvláštní pozornost je třeba věnovat spravedlivější distribuci zdrojů ve společnosti.
6) Globální hodnotové řetězce a jejich pracovní místa se zdaleka netýkají jen zpracovatelského průmyslu
Během posledních několika dekád se zaměstnanost na základě tzv. globálních řetězců rozrostla v reakci na nové formy práce a spolu s rozšíření výrobní fragmentace po celém světě. Důležitým aspektem tohoto vývoje je vzestup tzv. službové složky zpracovatelského průmyslu. Ta se objevuje, když řetězce netvoří jen v samotném zpracovatelském průmyslu, ale také ve sužbách a používají stále více služeb pro průmyslový proces. Díky zvýšené obchodovatelnosti služeb se toto děje jak ve vyspělých, tak rozvíjejících se zemích. Počet pracovních míst ve službách, které jsou závislé na poptávce zpracovatelského průmyslu globálních řetězců rostl jak početně, tak i jako podíl na celkové zaměstnanosti.
Údaje za rok 2011 za čtyřicet dostupných zemí ukazují, že asi 96,6 milionů lidí, neboli 4,5 % celkové zaměstnanosti je v sektoru služeb, které závisejí na zpracovatelském průmyslu. Jedná se o téměř dvounásobný nárůst ve srovnání s rokem 1995.
7) Gender gap ohledně participace na trhu práce se v dalších 15 letech nezmění
V roce 2016 ženy tvořily 50 % globální populace v pracovním věku. Ale méně než půlka z nich je na pracovním trhu aktivní, což kontrastuje se třemi čtvrtinami mužů. Následně tedy globální mezera v míře participace mezi ženami a muži tvořila v roce 2016 více než 26 procentních bodů – číslo v arabských zemích. Jižní Asii a Severní Africe ovšem překračuje i 50procentních bodů. S pohledem do roku 2030, založeno na současných trendech, nelze očekávat příliš mnoho zlepšení v gender gap na globální úrovni. Zatímco u některých regionů se očekává zlepšení, např. arabské státy, ostatní uvidí spíše nárůsty (Východní Asie). Ale i v těch regionech, kde se očekává zlepšení, je mezera stále příliš velká.
Jsou zde důvody pro domněnku, že nízká účast žen na trhu práce má spojitost s kvalitou nabízených míst. Dalším kritickým faktorem za nízkou účastí žen je to, že neplacená práce je vykonávána především ženami jako výsledek ekonomických, sociálních a kulturních omezení. Nízká míra participace žen se pak přenáší do menšího počtu možností zaměstnání, což negativně ovlivňuje možnost žen si vydělat a jejich ekonomickou bezpečnost. Je potřeba tyto bariéry řešit, zlepšit míru participace na trhu práce a uzavřít tuto mezeru rychleji, než se nyní očekává – to pomůže snížit zpomalení růstu pracovní síly.
8) Klesající míra participace na trhu práce zhorší demografické změny
Zpomalení v populaci v pracovním věku a následné implikace budou zhoršeny klesajícími trendem participace v různých regionech. Díváme-li se na rok 2030, očekává se, že míra participace bude pokračovat v dlouhodobém poklesu. Na globální úrovni se očekává, že míra participace klesne o 1,6procentních bodů mezi lety 2015 -2030 (a v řadě regionů se očekává pokles o více než 2 procentní body). Významnou výjimkou je v tomto ohledu Afrika, kde se naopak očekává nárůst míry participace o 1,4procentního bodu.
V některých případech je klesající míra participace výsledkem zlepšeného vzdělání a tím pádem i snížení v míře participace mladých. V určitém ohledu je to dobrá zpráva, ale plné dopady mohou být omezeny mírou, v níž tyto ekonomiky tvoří pracovní místa, která jsou schopna začlenit tyto zlepšené dovednosti a tak vést k nárůstu produktivity a růstu. Na druhé straně, vysoká míra participace může být výsledkem nedostatku jiné možnosti živobytí – např. omezené sociální ochrany. Ať tak či tak, pokud nebude dostatečná politická reakce, kombinace stárnutí populace a trend poklesu míry participace bude mít negativní dopad na růst skrze nižší investice a menší tvorbu pracovních míst.
9) Demografické změny do roku 2030 – regionální pohled
Vzhledem k různým mírám toho, jak jednotlivé regiony budou zasaženy poklesy míry růstu populace, se budou některé posuny v celkovém podílu globální populace v pracujícím věku odehrávat v následujících desetiletích. Afrika zažije nárůst svého podílu na globální populaci v pracujícím věku dosti podstatně – asi o pět procentních bodů. Jiné regiony, s výjimkou Evropy a Střední Asie zpomalí podobným způsobem, a tak se tedy jejich podíl v příštích letech nebude moc měnit. Ovšem Evropa zažije pokles o 4 procentní body, spadne na 12 % v roce 2030 ve srovnání s 16% v roce 2000.
V roce 2030 Afrika a Asie budou zdroje asi tří čtvrtin populace v pracujícím věku. Ovšem v roce 2000 tyto dva regiony tvořily jen asi dvě třetiny globálního podílu.
Je tedy potřeba vzhledem k budoucnosti práce řešení globálního nedostatku ve slušné práce bude vyžadovat zvýšenou pozornost vůči těmto demografickým pohybům a dalšími implikacemi, např. migrací a růstem globální pracovní síly „v pohybu.“
10) Demografická změna do roku 2030 – globální pohled
Na pozadí stárnoucí populace (tj. nižší porodnost a vyšší věk dožití) bude globální populace v pracujícím věku růst podstatně pomaleji v příštím desetiletí a o polovinu pomaleji do roku 2030 ve srovnání s posledními 15 lety. Pokles bude významný zejména v arabských zemích, s výjimkou Afriky, každý region bude čelit – i když v různé míře – problémům spjatým se stárnoucí populací a výsledkem, kterým je zpomalení růstu populace v pracujícím věku.
Je zde mnoho diskusí o tom, jak tyto změna ovlivní svět práce. Někteří to vidí jako potenciální zdroj pomalého růstu (tj. tzv. setrvalá stagnace), zatímco jiní to vidí jako vývoj vedoucí k novým možnostem pracovních míst (zejména v sektoru péče) a dále i stimulující technologické změny.