Sociolog Ján Mišovič píše o několika posledních kvalitativních výzkumech o české společnosti. Co nám sdělují?
Čtenářům, zajímajícím se o postoje české společnosti k jejímu vlastnímu fungování, se dostává do rukou publikace s názvem Jedna společnost, různé světy, s podtitulem Poznatky kvalitativní studie o fragmentarizaci české společnosti, vydaná Masarykovou demokratickou akademií z.s ve spolupráci s českým zastoupením nadace Friedrich Ebert Stiftung v červnu 2021. Obsahuje poznatky získané agenturou STEM. Zástupci vydavatelů v úvodu (na pozadí konstatování, že politika přestala zastupovat kolektivní zájem) na jedné straně oceňují podporu demokracie ze strany velké většiny české společnosti, na druhé straně vnímají absenci opravdové vize budoucnosti u mnoha obyvatelů. Práce si klade za cíl svými výsledky přispět k posílení soudržnosti a k překlenutí sociálních a kulturních rozdílů ve společnosti.
Autoři české publikace se inspirovali německou studií, s názvem Auf der Suche nach dem verlorenen Dialog (Hledání ztraceného dialogu – s podtitulem Poznatky kvalitativní studie o fragmentaci německé společnosti). I když se v titulku zdůrazňuje fragmentace, k hlavním poznatkům studie patří zjištění, že rozkol ve společnosti je hluboký a polarizované skupiny těžko hledají společnou řeč. Třem segmentům, které byly identifikovány v rámci německé reality autoři přisoudili určité základní charakteristiky. První skupina v rozsahu čtvrtiny populace, nazvaná otevření světu, je charakterizovaná konstruktivní kritikou, pro část pohyblivého středu, tvořenou polovinou občanů, je typické zdůrazňování sociálně tržního hospodářství a pro nacionálně orientované, reprezentující čtvrtinu obyvatel, heslo země nad propastí. Mezi skupinami se ukázalo propojení společnými tématy a celek prokazuje určitou myšlenkovou kontinuitu.
Zdejší autorský tým volil odlišnou výzkumnou strategii. Nechci se vyjadřovat ke dvoutřetinovému zastoupení účastníků výzkumu s maturitou nebo vysokoškolským vzděláním nebo k třetinovému podílů 60letých a starších, spíše bych se zaměřil na tvorbu postojových východisek. Na základě míry souhlasu s následujícími třemi tezemi, uplatňovanými v rámci kvantitativních výzkumů 1) společnost se po roce 1989 ubírá správným směrem, 2) silný vůdce je důležitý pro ČR, i když nebude vždy jednat v souladu se zavedenými pravidly, 3) v ČR pracuje příliš mnoho cizinců, byly vytvořeny tři skupiny respondentů, kritičtí, pozitivní a názorový střed. Určitě byla možnost jednotlivé části postojového spektra kvantifikovat, ale nestalo se. Už zde je první odlišnost. V analýze se pracovalo s jednotlivými vyjádřeními a ta se spojovala se stanovenými typy. Z celkového počtu téměř 190 interpretovaných výroků uvedených v publikaci 41 % patří kritickým, 30 % názorovému středu a 29 % pozitivním.
V německé studii se postupovalo jiným způsobem. Autoři identifikovali ve vyjádřeních kategorie typické pro jednotlivé účastníky, a na základě jejich zobecnění a utřídění byly nazváni jejich nositelé. To je další rozdíl ve srovnání s německou prací.
Jedna z kapitol české publikace představila okruhy, které rozdělují společnost. Přehled začíná obavami z migrace 59 % (nejvyšší), a pokračuje dalšími, vnímáním nerovností (51 %), prozápadním směřováním (46 %) a končí rozdělením studentů podle nadání (12 %) a patriotismem – hrdosti na vlastní zemi (10 %).
V rozsáhlém výzkumu (realizovaném v roce 2019 agenturou CVVM pro potřeby Českého rozhlasu) se vyskytují další témata, která by možná rovněž stála za pozornost, např. „Příslušníci menšin by se měli přizpůsobit českým zvykům a tradicím“ (89 % souhlas), „Ekonomické a společenské nerovnosti v Česku jsou příliš velké“ (68 % souhlas), „Společnost je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory“ (54 % souhlas).
Je potřebné připomenout další šetření, uskutečněné v roce 2018 agenturou Median, pro Nadaci R. Luxemburgové, které rovněž mapovalo názory celé společnosti. V průběhu roku 2019 byla zpráva, pod názvem Deklarativní a postojová levice, publikována. I když s autory výzkumu nemusíme ve všem souhlasit, výsledky stojí za pozornost. Rovněž přibližují převládající stanoviska ve společnosti, např. „Dnešní politika je plná úplatků a podvodů“ (70 % ano), „Stav našeho životního prostředí je velmi vážný“ (60 % ano), „Úpadek naší společnosti může být zastaven pouze prosazením tvrdších zákonů“ (44 % ano).
Výzkum Institutu české levice, Společnosti pro evropský dialog a Klubu společenských věd za podpory Transform! Europe se na podzim roku 2020, který byl součástí širšího projektu – Politické postoje příznivců české radikální levice v ČR (viz zde) se zabýval názory sympatizantů levicového názorového spektra. Rovněž v tomto prostředí se objevují převládající stanoviska. Např. 72 % respondentů má za to, že v ČR je ohroženo fungování demokratických principů. Při hodnocení zahraničně politické orientace vlády ČR už taková jednota nepanuje. Souhlasí s ní 43 % a nesouhlasí 37 %. Samotní levicově smýšlející občané však tvoří velmi heterogenní skupinu. V tomto případě je možné oprávněně hovořit o fragmentaci. Potvrdily to i odpovědi na dvě otázky, které indikují rozdělení společnosti a týkají se politického sebezařazení na pravolevé škále a na základě světonázorového proudu. Výzkum agentury Median, stejně jako výzkumy CVVM používají tyto dvě otázky jako diferencující proměnné.
Stručná ilustrace některých dalších výzkumných údajů zjištěných Medianem naznačuje, že se vyskytují obecná témata, s dalším převažujícím většinovým hodnocením. V těchto případech existuje převládající názorová soudržnost. Jiné, např. týkající se směřování společnosti po roce 1989 už nejsou tak jednoznačné, protože jako správné jej vnímá 47 % obyvatel, jako nesprávné 43 %. To už je případ polarizace názorů našich občanů. V závěrech kvalitativní studie autoři konstatují, že i skupina pozitivních vnímá polarizaci společnosti do velké míry jako přirozenou.
Nejen tento, ale i další poznatky v jednotlivých kapitolách zmíněného projektu, spolu s doporučeními, určitě stojí za pozornost. Z nich bych chtěl zdůraznit zejména tři témata společná pro celou populaci, bez ohledu na názorové směřování. Problematika Romů je negativně vnímána všemi názorovými skupinami, rovněž se u všech klade důraz na zásluhovost a politický konflikt je pro všechny skupiny iritující. Ještě jedno zjištění z mnoha bych chtěl podtrhnout. Týká se artikulace českých postojů a konfliktních linií směrem ven. Autoři konstatují, že existuje určité vnější nepochopení specifického českého kontextu a spolu s tím chybí i ambice tato specifika vysvětlovat.
Nedávno vydaná výzkumná studie přináší i porovnání vlastních poznatků s charakteristikami německé veřejnosti. Jde o vhodný příspěvek k mezinárodní komparaci, který ukazuje společné i rozdílné pohledy na vývoj v rámci národních společenství i nadnárodním měřítku.
Na pozadí nejnovější studie o fragmentaci či polarizaci české společnosti je potřebné připomenout ale i fakt, že téměř dvě třetiny respondentů (63 %) jsou velmi zneklidněny nepředvídatelností vývoje dnešní společnosti, což je určitou vizitkou nejen domácí politiky, ale i evropského a světového směřování.
Nejnovější výzkumné poznatky je možné chápat jako další kamínek do mozaiky společenského poznání a jako takové vyžadují určitý kritický přístup k současným i minulým, navazujícím zjištěním.