Dialog napříč: Sedm osobností z různých názorových směrů se v novém vydání ankety vyjadřuje k výsledkům německých voleb.
Poslední zářijový víkend ukončil šestnáctiletou vládu Angely Merkelové a její CDU utrpěla historickou porážku. Ještě před několika měsíci by málokdo předvídal, že ve volbách zvítězí SPD vedená do voleb centristou Olafem Scholzem. Zelení si polepšili, ale zdaleka ne tak, jak očekávali, strana Levice se propadla. Liberální FDP mírně posílila, pravicová AfD lehce oslabila. Současná velká koalice (CDU-CSU s SPD) může pokračovat, ale nyní pod vedením SPD, případně do ní mohou ještě přibrat někoho třetího. Rýsují se však také možnosti mimo tento půdorys: semaforová (SPD, Zelení, FDP) a Jamajka (CDU-CSU, Zelení, FDP). Vrací se sociální demokracie? Měla by nás nějaká koalice znepokojovat?
Většina účastníků našeho dialogu se shoduje, že nová konstelace nepřináší žádný velký zvrat, ale prohloubí úpadek tradiční sociálně orientované levice a posílí devastující, zelené zásahy do ekonomiky. Samotné volby byly rovněž poznamenány dvěma znepokojivými skutečnostmi. Podle některých odhadů se více hlasovalo korespondenčně než u uren. Nový standard, který nezaručuje anonymitu volby, je pro demokracii nebezpečný. Podobně jako volební chaos v Berlíně, kde selhávala organizace, souběhu s regionálními volbami. Byla porušována pravidla, zneplatňovány hlasy. Jakoby naše přeorganizované a přetechnizované společnosti přestávaly zvládat základní logistiku.
Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!
Andrea Cerqueirová, novinářka
Všechny možné koalice budou o umění domluvit se, hledat spojnice a kompromisy. Ukáže se, jak moc bude chybět stmelující osoba Angely Merkelové. Nejstabilnější by podle mého názoru bylo pokračování současné koalice s obměněnými pozicemi, třeba klidně s přibráním Zelených, u kterých mě ale nemile překvapilo, že v průzkumu mapujícím vztah politických subjektů k řešení pandemie covidu vyšla u jejich příznivců podpora restrikcí. Zelené liberální politice restriktivní přístup nesluší, proto doufám, že pokud budou Zelení v německé vládě, tyto choutky obrousí, a dají přednost důvěře v občany. Pro Česko a Slovensko by dle mě bylo pokračování současné pozměněné koalice stabilním prvkem, jakousi sázkou na jistotu, byť ani v jiných variantách nevidím katastrofu.
Eduard Chmelár, politický analytik
Parlamentné voľby v Nemecku, najmä historický kolaps CDU, ukončili éru veľkých ľudových strán v tejto časti Európy. Bez ohľadu na to, kto bude stáť pri kormidle, nová centristická federálna vláda bude do značnej miery pokračovať v doterajšej politike. Keďže účasť pravicovej FDP je prakticky nevyhnutná, nerovnosť sa bude naďalej zvyšovať, lebo CDU i FDP požadujú zníženie daní pre bohatých, nezavedie sa ani minimálna mzda, ani zmysluplná dedičská daň, ani nový dôchodkový systém, ktorý by odstránil chudobu seniorov. Najväčšie obavy mám zo zahraničnej politiky. SPD už dávno nejde v šľapajach nositeľa Nobelovej ceny za mier Willyho Brandta, ktorý sa usiloval o uvoľnenie napätia medzi Východom a Západom, odzbrojenie a nahradenie Severoatlantickej aliancie novou bezpečnostnou štruktúrou za účasti Ruska. S výnimkou Die Linke, ktorá úplne prepadla, takmer všetky nemecké parlamentné strany podporujú rast zbrojenia a úzke väzby na USA. To, čo vedel Charles de Gaulle, to, čo vedel Brandt a čo vie, napokon, aj Macron (totiž, že Európa potrebuje nezávislú zahraničnú politiku), to nevie ani Scholz, ani Laschet. Navyše, od novej vlády sa dá očakávať zvýšený tlak na strednú Európu, predovšetkým na Poľsko a Maďarsko.
Jan Keller, sociolog
Především se potvrdil trend příznačný pro naši dobu. Klasický střet pravicové a levicové strany, který utvářel půdorys politiky, změnil svůj charakter. Obě strany už nesoupeří o to, která z nich dosáhne přesvědčivého vítězství. Předhánějí se v tom, která dokáže ztrácet oblibu u voličů pomaleji. Důsledkem je, že sílí strany, jež byly dříve marginální. To má dva další dopady. Jednak se komplikuje tvorba vládních koalic, jednak se v téže koalici objevují strany, které mají jen málo společného. To zpětně oslabuje věrohodnost programů stran, jež koalicím vévodí, ať již se jedná o SPD či CDU/CSU. Ve srovnání s významem tohoto trendu se mi nezdá pro nás příliš důležité, jaká konkrétní koalice vznikne. Vždy bude složena ze stran, které iniciovaly politiku známou pod šifrou „bruselská agenda“. Jejími prioritami je co nejužší propojení EU, podpora čehokoliv, co podnikne NATO, a prosazování zeleného dealu, tedy opatření, jejichž prospěch pro velké firmy bude pokud možno vyšší než tempo poškozování přírody a krajiny.
Martin Muránsky, filozof, Inštitút ASA a Filozofický ústav SAV
Otázka zloženia budúcej koalície je dnes podriadená novej istote ďalších neistôt v nemeckej politike: jej odsúdenosti na trojkoaličné vládnutie. Symbolicky prvé rozhovory o novej vláde neviedol víťaz volieb (!), ale dve malé a programovo protikladné strany: Zelení a Liberáli. Dve malé strany, prestali byť malými nie kvôli ich spoločnému súčtu hlasov (26, 3 % ), ale dlhodobému trendu oslabenia oboch povojnových hegemónov CDU/CSU (24,1 % ) a SPD (25,7 %.) To znamená (1) vyššiu prepojenosť možnej nestability vnútornej politiky so EU-politikou Nemecka. K jej nárastu prispieva (2) závoj nevedomosti o top otázkach vývoja EU pre náš región ako energetická politika, migrácia, dlhová klietka v časoch korona krízy, o ktorých predvolebná kampaň nebola. Kľúčovým je pre nás je (3) novy politický konsenzus o zelenej agende medzi voličmi a vo väčšine strán (s výnimkou nevládnej AfD) a s ním úzko spätý nedemokratický etos apokalyptického neo-dirigizmu – zdroja najväčšej obavy z premeny pasívneho ekonomického hegemóna na vývozcu vlastných politických a kultúrnych vzorcov – nezávisle na zložení novej koalície.
Kateřina Smejkalová, politoložka
Výsledek německých voleb jako nějaký levicový obrat spíše nelze hodnotit – voliči si naopak se zkušeným, středovým kandidátem Olafem Scholzem zvolili největší možnou kontinuitu s érou velkých koalic Angely Merkelové. Že země není připravená na žádný výraznější obrat koneckonců dokládá i nakonec jen neslavný výsledek Zelených a předně pak vyslovený debakl Die Linke, které nakonec ani početně neumožňují společnou jednoznačně levicovou vládu. SPD a Zelení nyní budou muset do svazku nalákat (neo)liberály z FDP, a to se podaří zřejmě jen za významnějších ústupků v socioekonomických otázkách, jakými jsou mzdy a daně, které už tak obě strany narýsovaly ve svých programech na poměry krotce. Koalice má podle pozorovatelů šanci vzniknout v podstatě jen na lidskoprávním půdorysu, což při nedostatečném pokrytí klasických materiálních témat může úpadek německé levice jen dál posílit. Členská základna SPD se ale výhledem na kancléřské křeslo, tak nečekaně nyní na dosah, jistě k ústupkům donutit nechá.
Ivo Šebestík, novinář, historik a překladatel
V parlamentních volbách v Německu zvítězila těsným rozdílem sociální demokracie (SPD) před koalicí CDU/CSU, jejíž kancléřka Angela Merkelová vedla německou politiku 16 let. Je však otázka, zda sociální demokraté mohou připsat toto vítězství zvýšené atraktivitě své politiky a svých lídrů, nebo spíše snížené přitažlivosti CDU/CSU a oslabené pozici Angely Merkelové v důsledku především dopadů její otevřenosti vůči migraci, která v Německu působí už od roku 2015 značné problémy. Sociální demokraté, ale i druzí křesťanští demokraté budou mít ambice sestavit vládu a získat kancléřské křeslo. Je pravděpodobné, že se koaliční jednání (pokud se tyto dvě nejúspěšnější strany nedohodnou na velké koalici) neobejdou bez přizvání FDP a (nebo) Zelených, jejichž volební výsledek necelých 15 procent jim zajistil třetí místo. Z pozice koaličního partnera budou mít Zelení dost prostoru k prosazování alespoň části svého programu, což může mít negativní dopady na celou EU. Pravděpodobnost, že se Zelení ocitnou v koaliční vládě, ať už ji sestaví vítězná SPD nebo druhá CDU/CSU, je téměř stoprocentní, což není pro ČR a asi ani pro Slovensko dobrá zpráva.
Ilona Švihlíková, ekonomka
Prozatím je na tahu Olaf Scholz, který si jako centristický liberál bezesporu oddychl, že Die Linke je početně ze hry. Jeho preferovaná varianta je spojení se Zelenými a s pravicovou, podnikatelsky zaměřenou FDP. Druhá varianta je, že se nakonec lépe dohodne CDU se Zelenými a FDP (což vzhledem k oslabení pozice Lascheta nepovažuji za příliš pravděpodobné), třetí varianta je pak obnova velké koalice, jen by tentokrát silnější byli sociální demokraté. Budu-li se držet prozatím preferované varianty „semafor“, pak se obávám, že oč méně sociální tato koalice bude (neboť FDP má v ekonomice v řadě témat přesně opačné názory než SPD), o to více bude liberální. Očekávám masivní podporu Green dealu, což bude mít vzhledem k rychlosti dramatické dopady na spotřebitele i na evropský průmysl. Scholz už se nechal slyšet, že bude chtít v EU rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, což znamená ještě posílení německého politického diktátu. Nejméně děsivá by pro ČR byla varianta obnovení velké koalice, ale tu považuji prozatím za málo pravděpodobnou.