Další pokračování jazzového okénka Jana Schneidera dnes nabízí skladby St James Infirmary, Congo Calls a Jeff To The Left. Krásnou neděli s jazzem!
lavná lidovka St James Infirmary v podání velmistry nadupaného kvartetu (nu, není nad skromnost, říkali si The Gifted Ones). Ale je to pravda, slyšet je to od samého začátku – sólo trumpetisty Dizzy Gillespieho, pak úžasně skromné sólo bigbandového leadera a pianisty Counta Basieho, pod tím nádherně skotačivá basa Ray Browna, která dává celé skladbě dynamiku a ráz (a přesně taková je moje představa o úloze kontrabasu v jazzu) – a potom zase ten Dizzy, který umí náladu vypnout až k samým vrcholům, a pod tím se trochu rozvášní i do té doby decentní bubeník Mickey Roker.
Flétna je v jazzu zvukově nesmírně osvěžující nástroj. Důkazem je Prince Lasha a jeho kvintet. Congo Calls je v jejich podání nádherná průzračná hudba (ano, bez klávesového „smogu“), zato však s přebohatou a dynamickou rytmikou (dva kontrabasy, moje zamilovaná kombinace, zde v podání Gary Peacocka a Marka Proctora, plus Gene Stone na bubny). Altsaxofon hraje Sonny Simmons.
Občas se i největší freejazzoví divočáci uklidní a předvedou přemýšlivou lahůdku, takovou freejazzovou dumku, jako třeba „Jeff To The Left“. Na trombón dominuje Steve Berry, je to ostatně i jeho kompozice. Citlivě ho podbarvují basista Darius Savage a bubeník Isaiah Spencer, chorusy s ním hrají kapelník a saxofonista Ernest Dawkins a trumpeťák Maurice Brown.