V zemi existují decentralizovaně fungující skupiny marginální mládeže s islamistickým a zločinným zázemím. Nyní se staly „lídry“ masového hnutí ve velkých městech, kam odcházejí lidé z vesnic.
Ruský politolog Andrej Kazancev považuje konflikt, který začal v Kazachstánu, za „částečně předvídatelný“. V komentáři pro ruské noviny Vědomosti rozebral domácí vývoj v této středoasijské zemi. Zdejší sociální a ekonomická situace byla již dlouho velmi napjatá, projevilo se to v roce 2010 povstáním v Žanaozenu nebo napětím kolem privatizace půdy ve prospěch Číny, které se dotklo celé země v roce 2016.
Kazancev píše, že v Kazachstánu se už dávno zformovaly decentralizovaně fungující skupiny marginální mládeže s islamistickým a zločinným zázemím. Nyní se staly „lídry“ masového hnutí ve velkých městech, kam odcházejí lidé z vesnic. Sympatie tyto skupiny budí u městské mládeže, která je z velké části sama urbanizovaná teprve v první generaci. Politolog dále připomíná význam kočovnické mentality a s ní spojených tradic, kterou se obyvatelstvo liší od sousedů (například Turkmenistánu či Kyrgyzstánu).
Teoreticky je pro Kazachy tvrdá autoritářská moc nikoliv tradicí ale anomálií. Normou pro kazašskou společnost je spíš situace, ve které národ není zticha. Nyní se kultura decentralizovaných mládežnických zločinných a islamistických skupin sešla se stavem sociálně-ekonomické únavy, únavy z dvojvládí (Tokajev-Nazarbajev) a autoritářství. Moc nešli svrhávat klasičtí islamisté, ale „banditi-vyděrači“ s islamistickou ideologií. Mluví-li tedy prezident Tokajev v oficiálních projevech o „teroristech“, některé aspekty zamlčuje, například že tyto skupiny zatím nemají jasnou strategii, jako je budování islámského chalífátu nebo emirát.
Další črtou kazašských protestů se stala nepřítomnost jasné politické opozice, která byla aktivní například během revoluce (revolucí) v Kyrgyzstánu. Jedná se spíše o důsledek vyčistění politiky za Nazarbajeva. To je hlavní důvod, proč došlo k povstání zdola.
Elita, zdá se, nebyla na podobný vývoj vůbec připravena. Navíc se v momentu sociálního výbuchu nacházela v situaci rozkolu mezi „dvojvládím“ a „tranzitem“. Sledovali jsme tak, píše politolog, jak kazachstánští silovici (česky bezpečnostní orgány) reagovali na situaci v ulicích neochotně, dokonce se vzdávali bez boje.
Rusko má v Kazachstánu své zájmy, minimálně zdejší rusky mluvící populaci. Je zde nebezpečí, že vstup mírotvorců do Kazachstánu vyvolá etnickou nenávist vůči místním rusky mluvícím lidem. Ve městech ovšem žije ruskojazyčná tradice a je zde velká skupina rusky mluvících Kazachů, takže účast Rusů na řešení situace nebude v blízké budoucnosti (bez ohledu na sporadické projevy nenávisti) vyvolávat násilí, jako tomu bylo v místních konfliktech v 90. letech.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.