Cesta dějinami jako problém kontinuity nejstarší české politické strany (17. díl)

Jiří Malínský Komentáře

Jiří Malínský v dnešní části připomněl první vnitrostranické referendum v roce 2014 a zmínil také neúspěch ČSSD v krajských volbách před šesti lety, narůstající pasivitu a klesající preference strany.

Počátek cesty ke dnu

Krajské volby 2016

Vážná porážka v krajských volbách, která znamenala mj. podstatné ztenčení přívodu státních peněz do rozpočtu ČSSD, stranou i jejím vedením nesporně otřásla. Z dosavadních 24 % hlasů strana klesla takřka o 46 % na 15 %, z celkem 205 dosavadních mandátů na 125 křesel v krajských zastupitelstvech. Nejúspěšnějším krajem se stal Jihočeský, jehož hejtmanem byl potřetí zvolen Jiří Zimola následován krajem Vysočina. Celkově však strana ztratila svou vedoucí pozici ve prospěch ANO. Výsledek to byl o to varovnější, že přitom stranou voleb zůstala v ČSSD tradičně nejslabší Praha (vůbec nejvyššího počtu hlasů tu r. 2002 tu dosáhla jako vůdkyně volební listiny Petra Buzková – 25,85 %, byl to vůbec historicky nejlepší volební výsledek ČSSD v hlavním městě republiky). Už nebylo možné tvrdit, že výsledek odpovídá dlouhodobě hájeným polistopadovým pozicím, příznačným pro tuto stranu. Existovaly sice snahy tento propad přehlížet, ale vzrůstající křeč Lidového domu byla patrná i navenek. Jednu z jeho možných příčin naznačili olomoučtí politologové Pavel Šaradín a Dana Vašátková: „Regiony nebyly dostatečně pevně přesvědčeny o vhodnosti ústřední kampaně, nelibě nesly její centralizovanou podobu a omezení svého vlastního manévrovacího prostoru. Aby mohl být potenciál kampaně zcela využit, musela existovat symbióza krajů s centrálou. Jinak řečeno: respektování jisté míry centralizace ze strany regionů, a naopak větší pochopení centra pro specifika v jednotlivých krajích. Tzn. centrální kampaň vedená na posílení celkového obrazu značky ČSSD, regionální kampaně zaměřené na programové priority v jednotlivých krajích.“ Obdobně dopadly senátorské volby, v nichž se podařilo obhájit pouze 2 mandáty.

Zprvu pocity, později náhodná fakta a posléze propracované výstupy v rovině odborných zpráv, zdaleka nejen analýz volebních kampaní, jež završovaly negativní (kvalitu ztrácející) změny v chování členstva (členské základny) i sympatizantů a elektorátu. Volby a horké fáze volební kampaně se měnily – a mění – v trapnou podívanou (show), která splývá od strany ke straně do změti, jíž namnoze nerozumí ani politici sami (více či méně trapné koktání v rámci různých televizních relací, jež se přemnožují natolik (televize, televizičky, soukromé elektronické kouty a koutky na YouTube, případně sociálních sítích typu Facebook). Lidový dům kolem let 2015–2017 na to reagoval, jak ukáží následující řádky, nejrůznějším – zůstává otázkou, zda vždy nejšťastnějším – způsobem. Rozhodně pro většinu lidí z této změti nevyčníval.

Poměrně stroze byla odbývána sebereflexe strany, z níž zmínku zaslouží třetí vydání populární stranické encyklopedie Průkopníci a pokračovatelé (2013) historika Josefa Tomeše, monografie politologa Martina Poláška Revizionisté, progresivisté a tradicionalisté. Programové diskuse v Československé sociální demokracii 1924–1938 (2013) a vydání dlouhodobě odkládaného druhoodbojového programu Za svobodu Masarykovou demokratickou akademií. Literatura věnovaná tomuto tématu je dnes sice přepočetná, ovšem současně také nevypočitatelně buď kvalitní, nebo špatná a množstevně vždy obtížně zvládnutelná. V hnutí není ale dnes nikdo, kdo by byl s to tuto produkci soustavně sledovat a současně to nejdůležitější prostředkovat do sociálně demokratického vnitrohnutevního a vnitrostranického života. Tato absence absorpční schopnosti úzce souvisí s všeobecně dlouhodobě klesajícími parametry kvality vnitrostranické práce.

Vnitrostranická činnost a odborné zázemí

Nicméně obraz činnosti strany a její vládní skupiny byl pestřejší. Ústřední odborná sociální komise soustředila své úsilí do činnosti meziresortní důchodové komise (působila od května 2014 do listopadu 2017), kterou řídil prof. Potůček, předseda tohoto stranického odborného grémia. Trvalým výsledkem její práce zůstal nový, pro penzisty podstatně spravedlivější způsob valorizace důchodů; příznačné je, že tímto výsledkem se téměř neprezentoval Lidový dům, ale o to více Andrej Babiš a ANO. Při té příležitosti Potůček naléhavě zdůraznil základní princip sociálně demokratické sociální politiky, který však nejdůsledněji, byť ne nejdokonaleji z voličova pohledu paradoxně doposud naplnil Andrej Babiš: „Když se podíváme po Evropě, tak vývoj výdajů na důchody v jiných zemích je naprosto opačný. Český důchodový systém rozhodně není štědrý, rozhodně není rozhazovačný. My máme kapitalistické ceny, ale pořád máme socialistické důchody. Je velký prostor pro to, aby důchodci mohli žít důstojněji než dnes.“

15. března 2014 se v prostorách odborářského kongresového centra a hotelu Olšanka konalo ve spolupráci vedení ČSSD a Masarykovy demokratické akademie všečlenské shromáždění svolané na podnět ředitele MDA Vladimíra Špidly, jehož se účastnilo 253 členů ČSSD, kteří se hlásili do Lidového domu až do naplnění prostorové kapacity Olšanky. Bylo provázeno velkým zájmem aktivní části členů ČSSD, do dnešního dne však s výjimkou sekce, vedené Martinem Starcem, nejsou známy jeho výsledky; četné dotazy byly zodpovídány-nezodpovídány odkazy na stupeň zpracování v MDA (ústřední sekretariát) a nutnost souhlasu ústředního vedení ČSSD s jejich zveřejněním (tak odpovídala MDA). Bylo jen příznačné, že v přímém protikladu k tradici dřívějších programových konferencí byl fakticky zcela eliminován sekretariát odborného zázemí (odborných komisí) ústředního sekretariátu ČSSD. A tak výsledky, k nimž všečlenské setkání dospělo, až na výjimky přes mnohá naléhání aktivní části vnitrostranické veřejnosti nebyly publikovány ani pro straníky.

14. června 2014 bylo vyhlášeno vedením ČSSD historicky první vnitrostranické referendum věnované důležitým otázkám vnitrostranického života a demokracie. V seznamech členů strany bylo uvedeno celkem 22 577 jmen. První otázka navrhovala členům možnost přímého hlasování o „konečné podobě kandidátní listiny pro volby do zastupitelstva obce, města, kraje, Senátu a Poslanecké sněmovny“; druhá otázka se snažila prosadit oboustrannou možnost 40 % pohlavních kvót v krajských a poslaneckých volbách; třetí otázka formulovala potřebu radikálního omezení kumulace placených veřejných funkcí. Vlastní referendum probíhalo od 4. července do 3. srpna, sčítání hlasů 6. srpna. Celkem došlo 11 852 hlasů (52,5 % členů strany), z toho platných 8 731 (38,7 % členstva strany). Všechny otázky byly schváleny, nejtěsněji prošlo zavedení pohlavních kvót (pro 4 477 osob, t. j. 51,3 % z celkového počtu hlasujících platných respondentů). Výsledky referenda byly potvrzeny XXXVII. sjezdem strany, aby pak – bez korekce dalším referendem – na následujícím sjezdu bylo jejich začlenění do stanov podstatně změněno.

Diskusní stoly MDA posléze vyzněly jako opakovaně necitlivé jednání s předsedy ústředních odborných komisí; po poměrném úspěchu v Praze se jaksi mezi řádky předpokládalo, že budou jezdit jako řadoví účastníci i na další setkání pořádaná v ostatních krajských městech. To se spolu s viditelně klesajícím zájmem veřejnosti odrazilo v celkově velmi problematickém vyznění celého podniku. Navíc na základě ne zcela doložených fakt byla mezi červencem – zářím 2015 provedena usnesením politického grémia (nikoliv předsednictva, jak předpokládalo tehdejší znění stanov strany) rekonstrukce ústředního odborného zázemí (po straně byla nazývána čistkou). Administrativní zátěž pro předsedy ústředních odborných komisí (jednalo se o dobrovolné funkce) byla obtížná, ale pro politické grémium v každém případě nezvladatelná; právě proto tato rekonstrukce skončila via facti až v únoru 2017. Po tu dobu členy ústředního odborného zázemí byli výhradně předsedové ústředních odborných komisí. Ochromen byl i provoz sekretariátu ústředního odborného zázemí, a to tím spíš, že nepotvrzení dosavadní členové ústředních odborných komisí o ukončení svého členství v té které komisi nebyli kromě povšechné informace písemně vůbec zpraveni ani o aktu samém, ani o důvodech, které politické grémium k tomuto kroku vedly; předsedové ústředních odborných komisí k projednávání „svých“ členů zásadně nebyli přizváváni. Výsledkem tohoto nedomyšleného počinu, pro který by se zdůvodnění ve stanovách hledalo jen s krajními potížemi, bylo mnohaměsíční ochromení dobrovolné činnosti komisí, spojené s pozorovatelnou ztrátou kvality činnosti ČSSD vůbec.

Když 1. srpna 2016 zaslali místopředsedové ČSSD Michaela Marksová a Lubomír Zaorálek, pověření pracemi na aktualizaci dlouhodobého (základního programu), dopis členům ústředního odborného zázemí i další vnitrostranické veřejnosti, která se na těchto pracích rovněž aktivně podílela, „papírově“ vysoce ocenili jejich činný, takřka roční podíl na tomto úsilí. V této souvislosti výslovně zdůraznili: „Děkujeme jmenovitě za Vaši účast na tematických kulatých stolech, které probíhaly v minulém roce, stejně jako za zpracované podněty k jejich dílčím výstupům, a v neposlední řadě za cennou odbornou podporu při přípravě programového zasedání ÚVV ČSSD, které se uskutečnilo 9. dubna letošního roku v Praze.“ (Zmíněné jednání ÚVV bylo rozděleno do sekcí a úloha předsedů ústředních odborných komisí vesměs redukována na úroveň řadových účastníků; někteří se podle všeho ani nedostali ke slovu, zatímco moderátory jejich jednotlivých bloků byli ad hoc vybíraní mladí, navíc takřka nepoučení lidé, které často nikdo neznal.) Text další redakce programu, přístupných dalším připomínkám, měl být k dispozici v průběhu září.

Takřka nic z tohoto zadání však nebylo splněno a řada komisí pracovala tak trochu doprázdna. Pověření organizační pracovníci, zabývající se koordinací těchto věcí, byli buď problematických kvalit, nebo virtuálně informovali o nikdy nezvládnutých vlastních aktivitách; navíc k tomu všemu přistupoval i nesporný formalismus v činnosti některých ústředních komisí. To ovlivnilo i kvalitu činnosti nepravidelně svolávaných setkání Rady předsedů ústředních odborných komisí a celé velké tematické celky, jejichž obsahem byla věcná kritika úrovně prací na aktualizaci dlouhodobého programu, byly ze zápisů z jejích jednání v rozhodných momentech záměrně vypouštěny.

Postupná ztráta jistoty a klidu

Defétismus a pasivita, které se v důsledku toho nejen z Lidového domu začaly šířit, postupně v ČSSD narůstaly a začaly se projevovat v činnosti řady krajských a okresních organizací. Rodil se, patrně neúmyslně, vnitrostranický antagonismus mezi mladší generací, blízkou politickému grémiu a Masarykově demokratické akademii, a střední a starší generací kolem ústředního odborného zázemí, některých poslanců a senátorů i nesoulad v zatím poslední delegaci ČSSD v Evropském parlamentu. Došlo také k jevu, charakterizovatelnému jako určitá skupinová privatizace práce na aktuálním dlouhodobém programu, která se prolínala se slibovanou programovou konferencí, jež tyto práce měla uzavřít. Do pozadí byla stavěna úloha národního státu i váha tradic historické ČSSD (tzv. modernisté/neomarxisté, přesněji leví liberálové také zvaní bobos/tj. bohémská buržoazie) začali pro zastánce programové i ideové kontinuity ČSSD slangově používat absurdní termín národní socialismus, který v českém prostředí evokuje odkaz osobností typu Edvarda Beneše a Milady Horákové. Tj. osobnosti, ke kterým se ČSSD vždy hlásila. Pro jejich povrchnost a zmatečnost, stejně nepoučeně přejímající podněty z ESSD, Rady Evropy i EU to bylo příznačné.

Další krach a doprovodné průvodní organizační zmatky působila sice vyhlášená, ale dále nerealizovaná akce po mapování sociálně demokratického hmotného a památníkového kulturního dědictví. Slib částečné úhrady finančních nákladů, které s touto prací byly spojeny, nebyl nikdy naplněn. Organizační diletantismus, který ji od počátku provázel, se mimo jiné vyznačoval vyřazením ústřední odborné historické komise a sekretariátu odborných komisí z její koordinace, aniž byla zjednána adekvátní náhrada.

Trvale klesající preference vedly Sobotkovo vedení k dalším veletočům. Především bylo patrné Sobotkovo úsilí o udržení se ve funkci a následně často nevybíravě probíhající boj o místopředsednická místa v politickém grémiu. Lenka Arnoštová, která se v uplynulém období 2015–2017 snažila pracovat co nejlépe, ustoupila po bouřlivých zákulisních diskusích na sjezdovém jednání Petru Dolínkovi, který ať už jako místopředseda, pražský volební lídr ve volbách r. 2017 bez zájmu o setkávání s voliči a posléze jako poslanec přesvědčil, že všech třech funkcích se ze strany ČSSD v jeho případě jednalo o politováníhodný omyl. Podobných případů bylo bohužel více. Totéž platilo i o programové diskusi, jež se omezovala co nejvíce (např. atypická panelová diskuse byla zařazena během nedělního závěrečného dne v průběhu sjezdového jednání).

Specifickým, ale pro celkovou spíše truchlivou bilanci Sobotkova vedení, se staly agendy spojené se sportem a tělovýchovou. Pozici ministryně Kateřiny Valachové neprospěla skutečnost, že zvýšené rozpočtové prostředky ve prospěch tohoto odvětví se pro administrativní rozvrat této sekce MŠMT dostávaly – pokud se dostaly – k sportovním klubům a svazům nejen České tělovýchovné unie obtížně, s dramatickým zpožděním, často také způsobem, který přímo znemožňoval jejich efektivní využití. Nejvíce to postihlo výkonnostní a rekreační úroveň tělocvičných volnočasových aktivit. Aféra Valachové náměstkyně Simony Kratochvílové (doposud není pravomocně vyšetřena a uzavřena) byla další časovanou bombou, která vedla k ministrynině demisi a proti ČSSD postavila většinu lidí zhruba dvoumiliónového sportovního hnutí, tj. výrazné části jejího tradičního elektorátu.

 Aktualizace dlouhodobého programu

V červnu 2017 se tyto sebevražedné momenty sociálně demokratické volební kampaně naplno projevily v oficiálně proklamované všestranické programové diskusi-konferenci, která měla uzavřít práce na aktualizaci dlouhodobého programu. Namísto toho byl dopředu vytištěn volební program, aniž by byl ve své finální verzi s kýmkoliv ve straně projednán; do Slovanského domu, kde se toto shromáždění konalo, byl distribuován až v ranních hodinách přímo do jednání předsednictva a ÚVV ČSSD i proklamované programové konference-nekonference. Nejprve ho schválilo, nečtouc jej, předsednictvo strany. Další výtisky dostali účastnící konference (členové ÚVV i hlasovací lístky) při prezenci.

Jednání této snadprogramové konference nestandardně moderoval párek již zralejších mladých sociálních demokratů; program jejího jednání zastala vystoupení předsedy Sobotky (sebechvalné líčení řady bezesporu kvalitních výsledků vlády, v němž však např. chybělo zdůvodnění nedávného nedomyšleného vytlačení Andreje Babiše z vlády na jaře 2017), obsáhlé vystoupení místopředsedy Lubomíra Zaorálka poněkud ospale burcující členy ČSSD k vystupňování úsilí ve volební kampani a posléze (bez diskuse) schválení vytištěného textu volebního programu (jen dva členové ÚVV se zdrželi hlasování). Bohuslav Sobotka při této příležitosti veřejně rezignoval na předsednictví strany (ale současně zůstal premiérem a jihomoravským krajským lídrem, přestože byl, jak uvedl Lubomír Zaorálek, vyšťaven); novým volebním lídrem ČSSD se stal právě Zaorálek a Lidový dům řídil statutární místopředseda Milan Chovanec (ministr vnitra, kajícný účastník tzv. lánského puče). Řada připravených diskusních příspěvků tak skončila v koši.

Duchovní opiát-konference/nekonference skončila, jak skončila a nejpozoruhodnějším výsledkem jejího jednání byla skutečnost, že nikdo nevznesl podnět na prozkoumání regulérnosti (stranou ponechávám její legitimitu) jejího svolání i průběhu jednání k ústřední kontrolní komisi. Po této psychické masáži se členové ČSSD rozjeli na letní rekreace.

Jedno bylo jisté: nastupující horká fáze volební kampaně ČSSD předposledních voleb do Poslanecké sněmovny byla zahájena nanejvýš politováníhodným způsobem.      

Předchozí části:

Ilustrační foto: Autor -Rachimbourg, CC BY-SA 4.0

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.