Hugo Monteiro rozebral příčiny neúspěchu levicových stran v předčasných volbách v Portugalsku. Proč se politické odhady a průzkumy nenaplnily?

Socialistická strana (PS) dosáhla v Portugalsku absolutní většiny, levice musela čelit výrazné porážce. Zatímco Socialistická strana dosáhla své druhé absolutní většiny ve své historii (41,5 %, 119 z 230 křesel), Bloco de Esquerda (Levicový blok neboli Blok) i Komunistická strana (PCP) výrazně ztratily (PCP polovinu svých parlamentních křesel, Blok ztratil 6 z 12). Pravice vyšla z lednových předčasných parlamentních voleb posílena.

Pro pochopení výsledku voleb je klíčové porozumět specifické době a okolnostem, za nichž se hlasování konalo. Disproporce v rozložení sil v současném parlamentu vyžaduje napravit zásadní nedorozumění: Přestože portugalská krajní pravice (Chega!, což znamená česky Dost) vzešla z voleb jako třetí politická síla a krajně liberální strana (Iniciativa Liberal, IL) výrazně zvýšila své zastoupení v parlamentu, pravice nedosáhla očekávaného (a obávaného) vzestupu. Celkově se výsledek obou stran podobá nejlepším výsledkům konzervativní křesťanské strany (CDS-PP), která před nynějšími volbami kapitulovala a v parlamentu již není zastoupena. Je však třeba přiznat, že symbolická váha výsledků je značná a že tento výsledek pravice byl možný jen díky drtivé porážce radikální levice.

Čas volebního hlasování

Předčasné volby, které si levice nepřála, jsou důsledkem dvou důležitých událostí: za prvé odmítnutí schválení státního rozpočtu. V případě Bloku toto odmítnutí odpovídá jeho postoji vůči hlasování o předchozím rozpočtu, který byl schválen pouze socialistickou stranou v menšinové vládě; a zdržení se hlasování komunistické strany. Zadruhé, rozpuštění parlamentu prezidentem republiky, když se setkal s naprostým odmítnutím vlády zahrnout jakýkoli z pozměňovacích návrhů předložených levicí do jednání o státním rozpočtu. Vládní Socialistická strana již dříve signalizovala, že touží po většině, která by jí umožnila eliminovat politický vliv stran na levici. Tváří v tvář poklesu popularity na konci roku 2021 zvolila strategii „teď, nebo nikdy“ a do rozpočtu vložila body s vědomím, že je levice nemůže přijmout. PS tak využila politického postoje levicových stran a prakticky jim znemožnila podporu státního rozpočtu. Ve snaze získat co nejvíce hlasů pak Socialistická strana svalovala veškerou vinu na levici. Nakonec se tato nebezpečná strategie ukázala pro PS jako úspěšná.

Okolnosti voleb

Volby se konaly v kontextu, který byl pro vládu relativně příznivý: nízká míra nezaměstnanosti, rostoucí ekonomika a celkově dobré hodnocení její reakce na pandemii. Zejména premiér António Costa (PS) se i nadále těšil příznivému mínění, a to navzdory některým závažným epizodám osobní a veřejné diskreditace několika členů vlády. Popularitu vlády potenciálně podpořilo mediální zpravodajství vytvářející iluzi zcela nestabilní politické situace, z níž byly obviňovány levicové strany.

Vyhlášení předčasných voleb a zahájení kampaně akcentovalo Costovo volání po absolutní většině, byť v rozporu s jeho předchozí politickou praxí a prohlášeními, a především s průzkumy veřejného mínění, které možnost takové většiny postupně vylučovaly. Naopak všechny průzkumy stále více naznačovaly úbytek voličů Socialistické strany, stejně jako průběžné znevýhodňování stran na její levici. Narativ o možné volební remíze mezi socialisty a středopravicovou stranou nabýval na síle, zasahoval do kampaně stran a ovlivňoval stávající kandidáty. V kontrastu s možností získat plnou většinu vše nasvědčovalo tomu, že vládní strana se nachází na sestupné křivce, a to v opačném směru než středopravá strana, která byla dokonce označována za potenciálního vítěze. Pravděpodobnost změny vlády se zvyšovala. Navíc, pokud by volby skutečně skončily nerozhodně, mohla by se krajní pravice dokonce ocitnout v klíčové pozici pro sestavení pravicové vlády.

Od komplexního vyprávění k taktickému hlasování

Během volební kampaně se levice musela neustále ospravedlňovat za to, že nepodpořila státní rozpočet, přestože krize byla důsledkem postupu Socialistické strany. Což se fakticky promítlo do situace vydírání levice. Možný vzestup krajní pravice, přízrak její účasti ve vládě byly argumenty, které zakrývaly nepružnost a strnulost těch, kteří v čele vlády nikdy nehodlali vyjednávat: to, co levicové strany vládě předložily, mohlo představovat minimální platformu porozumění, umožňující posílení národního zdravotního systému a vytrvalé zrušení trojkových opatření, která byla zavedena v zákoně o práci. Představovalo to pokračování cesty, kterou v roce 2015 nastoupila koalice zvaná „Geringonça“ a kterou sama Socialistická strana prosazovala v předchozích vládních programech. Levice zůstala otevřená vyjednávání – za předpokladu, že bude skutečné a účinné – jak při jednáních o rozpočtu, tak během volební kampaně. Přesto značná část levicových voličů vyčítala Bloku a komunistické straně, že zdánlivě ukončili spolupráci s PS, čímž ještě více zatížili volby, které si nepřáli. Vyvrácení takového vnímání vyžadovalo komplexnější narativ než zjednodušující teze, které inzerovala a prodávala současná vláda. Vnímání možného volebního nerozhodného výsledku bylo poslední kapkou pro „taktického hlasování“, jehož cílem bylo udržet pravici mimo mocenské koridory.

Kráčení proti strachu

Parlamentní dohody z roku 2015, díky nimž Bloco a PCP obnovily naději a investovaly svou politickou váhu do demokratické debaty v Portugalsku, byly pro levici rozhodující a zůstávají referencí mezi progresivními voliči: tyto dohody umožnily odstavit pravici od moci, přinesly účinné změny v životě pracujících a lidí a donutily PS k přepracování nejpravicovějšího politického programu, jaký kdy představila. Na hlasech levice ještě nikdy tolik nezáleželo.

Vybudovaná cesta byla velmi cenná a byla výsledkem rovnováhy sil, která vnutila liberalizující se sociální demokracii jednání, jež zpravidla není ani chtěné, ani žádoucí. Budoucí úkoly Levicového bloku teď spočívají v tom, aby znovu nastavil svou politiku pro lidi, kteří navzdory výsledkům voleb zůstávají mobilizovaní a přesvědčení o hodnotě těch, kteří vytrvali v jejich obraně a nikdy se nevzdali. Mimo volební místnosti, strach z pravice a taktické hlasování zůstává politická naléhavost. Taková situace není pro Blok bezprecedentní. Nabídne příležitost přiblížit stranické hnutí potřebám a požadavkům, které se formují a vyjadřují daleko mimo parlamentní šachovnici.

Ilustrační foto: Esquerda.Net Flickr, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons