Anglistka Alice Tihelková komentuje nejnovější vývoj kolem sociální politiky toryů před červnovými volbami v Británii.
Ten, kdo v uplynulém týdnu poslouchal nejoblíbenější britskou diskusní radiostanici LBC, musel zaznamenat vlnu nebývale rozhořčených telefonátů, jimiž posluchači reagovali na právě zveřejněný volební manifest konzervativců, konkrétně jeho části týkající se reformy sociální péče. Série plánovaných opatření, promptně označená jako „daň z demence” (dementia tax), počítá s tím, že každý, kdo vlastní majetek v hodnotě nad 100 tisíc liber, si bude muset v budoucnu sám financovat dlouhodobou sociální péči; stát na ni již přispívat nebude. Toto opatření bylo do manifestu včleněno na poslední chvíli z podnětu šéfa administrativy Nicka Timothyho, údajně za zády členů Kabinetu s výjimkou nejužšího jádra.
V praxi „daň z demence“ znamená zejména to, že senioři bydlící ve vlastním bytě či domě budou muset svou střechu nad hlavou prodat, aby zaplatili pečovatelské služby při onemocněních jako je například stařecká demence či Alzheimerova choroba, jejichž výskyt je v Británii na prudkém vzestupu.
Theresa Mayová ústup státu od financování péče o osoby postižené demencí obhajuje jako „přímé a čestné“ opatření vzhledem k problémům, které na veřejné finance klade stárnoucí britská společnost. Zároveň se však tímto rozhodnutím pouští na velmi tenký led.
Jádrem problému je zde zásadní role, jakou v britském kontextu hraje vlastnictví nemovitosti a možnost předat ji potomkům. Mít vlastní střechu nad hlavou je historicky jednou z nejsilnějších sociálních ambicí Britů; jde o jakési potvrzení plnohodnotného místa ve společnosti s velmi vysokou měrou materiální i citové investice [1]. Navíc za současné bytové krize, kdy se ceny nemovitostí šplhají do astronomických výšin a pro mladou generaci (přezdívanou též Generation Rent) je pořízení bydlení z vlastních zdrojů stále větší chimérou, nabývá možnost zdědit nemovitost na důležitosti; často je to jediný způsob jak kýženého statusového symbolu dosáhnout. Vidina toho, že senioři, kteří v produktivním věku tvrdě pracovali a šetřili, aby mohli svůj majetek předat potomkům, budou nyní donuceni k prodeji vlastního obydlí, neboť péče o ně není vládní prioritou, vzbuzuje v Britech silnou nevoli. Opatření se nevyhne ani té části dělnické třídy, které měla možnost za vlády Thatcherové se slevou odkoupit státní byty a tím se materiálně zajistit; nelze tedy hovořit o tom, že odepření sociální péče cílí pouze na majetnější skupiny.
Ostrá kritika opozice
Proti chystanému opatření ostře vystoupili labouristé; podle lídra Jeremyho Corbyna „útočí na všechny staré lidi v naší společnosti”. Kritika zaznívá ale i z řad samotných konzervativců a různých pravicových uskupení. Konzervativně orientovaný think-tank Bow Group varoval, že „až voliči z řad středních tříd pochopí, co to znamená, vyvolá to strašlivý hněv”. Lídr středolevých liberálních demokratů Tim Farron zase vyslovil domněnku, že daň z demence by mohla pro Theresu Mayovou znamenat stejné fiasko jako kdysi nepopulární daň z hlavy (poll tax) pro Margaret Thatcherovou. „Moje předpověď je, že to bude její pád,” uvedl [5].
Podle průzkumu veřejného mínění pro vysoce sledovaný pořad stanice ITV Good Morning Britain se náskok konzervativců před labouristy v minulém týdnu propadl z 18 % na 9 %. Jako primární důvod je uváděna právě chystaná reforma sociální péče. V pondělí 22. května pak deník Independent zveřejnil čerstvé výsledky průzkumu z Walesu, podle nichž zde Corbynovi labouristé nad konzervativci dokonce o 10 procentních bodů vedou. Tentýž deník pak přinesl zprávu, že premiérka v panice z vlny protestů, která se po zveřejnění volebního manifestu zvedla, učinila spěšnou “otočku” a přislíbila zavedení stropu nákladů na dlouhodobou péči. Zároveň však výši tohoto stropu odmítla stanovit, čímž na sebe přivolala další kritiku. Volební koordinátor labouristů Andrew Gwynne k tomu poznamenal: „Svého vlastního manifestu se nedokáže držet víc než čtyři dny. A neschopností vyčíslit strop nákladů na sociální péči jen prohloubila nejistotu miliónů seniorů a jejich rodin. Toryům se nedá věřit – pokud takto nakládají se svým manifestem, jak si poradí s vyjednáváními o Brexitu?”
Sloganem, s nímž jdou konzervativci do červnových voleb, je “silné a stabilní vedení” (strong and stable leadership). Dojem, že má premiérka věci pevně v rukou, však dějovým zvratem kolem „daně z demence” utrpěl vážnou trhlinu.
Odkazy
[1] Danny Dorling. All That Is Solid: The Great Housing Disaster. London: Allen Lane 2014.