Michael Doubek se zamýšlí nad současnou politickou bezvýznamností levice a východisky z této krize.
Po komunálních volbách a volbách senátních, které se nedávno konaly, nám levice téměř všude zmizela z radnic i ze senátu. Kdysi jsem si naivně myslel, že v zemi, kde bylo roku 1989 1,7 miliónu členů KSČ, nebo kde ještě před deseti lety měla levice silné parlamentní zastoupení, se nemohou levicové preference voličů jen tak změnit. Ale ono k tomu došlo. Vysvětlení je několik. Mnohé už bylo napsáno i na stránkách !Argumentu. Přesto si jako zklamaný volič levice dovolím několik krátkých poznámek.
Zjišťuji, že většinoví voliči nikdy žádné vyhraněně levicové preference neměli. Volí toho, kdo jim nabízí jistoty, ale zároveň i toho, s nímž, když se identifikují, získávají pocit jisté prestiže, ba výjimečnosti, volí toho, kdo je utvrzuje v představě, že právě oni patří k těm schopným, kteří se o sebe umí postarat. Voliči přemýšlí jen v krátkodobém horizontu. Vize vzdálenější budoucnosti jsou jim víceméně cizí.
Současná levice nepředstavuje žádnou alternativu k ostatním politickým stranám. Liberální levice se chová jako B tým vládních stran či ANO, tak zvaná konzervativní levice je béčkem SPD.
Sami členové a představitelé levicových stran nejsou schopni levicové argumentace. Co je levicového na tom, že někdo adoruje předlistopadový režim, který už dnes majoritu voličů nezajímá? Co je levicového na tom, že se část levice zastává imperialistického Ruska? Co je levicového na snaze „polidštit“ liberální kapitalismus? Co je levicového na odmítání všeho evropského? Levice navíc témata, která jsou důležitá, představuje zastaralým a nenápaditým slovníkem.
Zmatenost kandidátů levicových stran lze demonstrovat na bizarním brněnském spojení KSČM a pravicových pidistran nazvaném Restart pro Brno. Daleko levicověji v Brně působilo uskupení B3! sdružené kolem strany Levice. Ani jedno z těchto uskupení ale nezískalo významnější podporu voličů.
Levice nemá osobnosti s autoritou ve společnosti. KSČM nestačí jediná Kateřina Konečná, byť se snaží sebevíc. Kdo například v mém regionu za KSČM v komunálních volbách uspěl? Většinou kandidát, kterého lidé už dlouhou dobu znají, kandidát vyššího věku. Nikoliv mladý. Proč je tomu tak? Mladí v KSČM dlouho nedostávali prostor, až tam nakonec žádní nezbyli, mladí levicoví kandidáti z dalších stran většinou nijak nepřevyšují kandidáty ostatní. Navíc mají kouli na noze v podobě loga levice.
Všem stranám roste konkurence v místních nebo regionálních sdruženích, které mají řadu levicových a ekologických témat. Já sám kandidoval za jedno takové. V obci s 2000 obyvatel jsme byli vcelku úspěšní (27 %). Pokud bychom hypoteticky chtěli kandidovat pod hlavičkou nějaké tzv. levicové strany, byl by náš výsledek třetinový, ne-li ještě nižší.
Současné levicové strany voličům nic nenabízí. Nic, co by nemohli získat jinde. To platí v celé Evropě. Proto řada lidí nevidí důvod k volbám jít a pokud jdou, ta volit levici. K senátním volbám nechodí obzvlášť. A tak tyto volby opanovala liberální pravice. K liberální pravici se hlásí i hlavní kandidáti na českého prezidenta, takže dokonce sama liberální pravice má problém vyhlásit za svého kandidáta jen jednoho z nich.
Má levice ještě šanci? Nevím. Jedině spojení pod novou, ale jasně čitelnou, hlavičkou by jistou naději dávat mohlo. Spojení všech zbylých levicových sil bez ohledu na osobní ambice a předsudky. Opuštění starých (a v očích většiny voličů zprofanovaných) značek a především řečí. Frází před dalšími volbami nabídnou ostatní subjekty nepočítaně. Hledat kandidáty, kteří mají širší společenskou prestiž. Pak snad…