V souvislosti s listopadovou konferencí COP27 v Egyptě podává Fatma Khafagyová analytický přehled feministických bojů v arabském regionu, které úzce souvisejí s problematikou klimatu.

Arabský region pociťuje důsledky změny klimatu, včetně nárůstu teplot, který ohrožuje život na Zemi. Projevuje se to nárůstem krizí způsobených klimatem, nedostatkem vodních zdrojů, stoupající hladinou moří, znečištěním řek a dalšími faktory, které ovlivňují jak společnost jako celek, tak konkrétně ženy. Ženy trpí riziky a důsledky změny klimatu uprostřed probíhajících ozbrojených konfliktů a válek v arabském regionu a pokračující izraelské vojenské okupace okupovaných palestinských území (OPT) od roku 1967. Arabské vlády se opožděně zabývaly otázkami změny klimatu a jejími dopady na marginalizované a chudé komunity v těchto regionech.

Větší potíže ve válečných oblastech a přeshraničních regionech

Na okupovaných palestinských územích kontroluje Izrael 80 % vody z vodonosných vrstev Západního břehu Jordánu. V Gaze je lidem odepřen přístup k orné zemědělské půdě v pohraničním „nárazníkovém pásmu“ vymezeném Izraelem, které blokuje 20 % celkové úrodné zemědělské půdy. Na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě představuje špatná regulace ovzduší, půdy a vody způsobená izraelskými osadami další ekologické hrozby. V Palestině bylo v letech 2012-2013 zničeno 118 vodních a hygienických zařízení. Potravinová nejistota se v současnosti týká třetiny Palestinců. Očekává se, že se bude zvyšovat, protože 85 % zemědělství v Palestině závisí na deštích a 28 % s prognózami očekává pokles srážek o 30 % ve východním Středomoří.

Reakci na klimatickou krizi komplikují přeshraniční závislosti mezi zeměmi v regionu. Závislost Iráku na Turecku a Íránu, pokud jde o stálé dodávky vody, zvyšuje jeho zranitelnost. Sýrie je rovněž závislá na vodě z Eufratu a Turecka. Když Turecko během války postavilo přehrady a omezilo přítok vody do Sýrie, země pocítila velký nedostatek vody. Palestinci jsou závislí na vodě nakupované od okupační moci, což je staví do zranitelné situace. Levanta, Maghreb a státy Perského zálivu navíc potřebují udržovat stabilní politické vztahy, aby ochránily potenciální společné přeshraniční elektrické sítě.

„Feminizace zemědělské práce“

V arabském regionu je většina ženské pracovní síly zaměstnána v zemědělství. V těchto zemích pracují miliony žen na zemědělské půdě, která není jejich vlastní. A to i přesto, že ženy pracující v zemědělství jsou nejkvalifikovanějšími pracovníky pro ochranu půdy a vodních zdrojů i životního prostředí obecně.

Ženy vykonávají v zemědělství mnoho úkolů. Většinou pracují jako neplacené rodinné pracovnice nebo jako placené zemědělské dělnice s minimálním a sezónním příjmem. Odhaduje se, že ženy v arabském regionu vlastní pouze 5 % zemědělské půdy. V Egyptě, přestože má nejstarší zemědělský systém, vlastní ženy pouze 5 % půdy. V Tunisku vlastní ženy méně než 14 %. V Libanonu vlastní 7,1 % a v Saúdské Arábii vlastní ženy 8 %. Podíl žen na zemědělské pracovní síle v arabském regionu v posledních desetiletích prudce vzrostl z přibližně 30 % v roce 1980 na 45 % v roce 2010, což je rychleji než v kterémkoli jiném regionu světa. V některých zemích regionu tvoří ženy v důsledku migrace mužů a ozbrojených konfliktů více než 60 % zemědělské pracovní síly, což vede k tzv. feminizaci zemědělské práce.

Stejně jako v mnoha jiných regionech jsou i v arabském regionu ženy zodpovědné za produkci 60-80 % potravin, a přesto jen zřídka vlastní zemědělskou půdu. Pracují s nízkou jistotou vlastnictví, malou rozhodovací pravomocí a omezenou kontrolou nad využíváním půdy. Sociálně konstruované genderové role, nerovný přístup ke správě půdy a diskriminační praktiky dále omezují přístup žen k půdě a kontrolu nad ní. K tomu přistupují určité běžné, s půdou související vzorce odrážející zvykové a náboženské zákony a praktiky v arabském světě, které utvářejí způsob, jakým mohou ženy k půdě přistupovat a kontrolovat ji.

Břemeno (neplacené) pečovatelské práce

Utrpení žen se navíc zvyšuje v důsledku neplacené pečovatelské práce v domácím prostředí, neboť nesou břemeno zajišťování potřeb všech členů rodiny a hospodaření s omezenými zdroji, které mají k dispozici při zajišťování jejich bezpečnosti a zdraví. Tuto zátěž zhoršují klimatické změny a také selhání veřejných politik a programů, které nezohledňují potřeby nejvíce marginalizovaných skupin, včetně potřeb žen a dívek.

Vyhlídky do budoucna

Ženy potřebují mít kontrolu nad ekonomickými zdroji, jako je půda a voda, aby si zajistily bezpečí, možnost rozhodovat a aktivně se zapojit. Potřebují mít také přístup k technologiím a službám, které jim mohou ulehčit pracovní zátěž.

Po uzavření COP27 a vzhledem k tomu, že se COP28 se bude konat v arabském regionu, jsou arabské feministky přesvědčeny, že ženy a dívky mají právo účinně se účastnit úsilí o dosažení klimatické spravedlnosti a vést je jako rovnoprávné nositelky práv a hybatelky změn. Bohužel většina opatření na zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně nebere v úvahu úlohu žen a jejich zásadní přínos. Ani pokračující ignorování role a působení žen, ani dosud přijatá opatření pravděpodobně nepřinesou účinná nebo trvalá řešení klimatické krize. Ženy v arabském regionu nejsou pasivními oběťmi klimatických změn; již nyní stojí v čele klimatických opatření jako katalyzátory změn, jejichž rozmanité znalosti a dovednosti jsou pro transformační opatření v oblasti klimatu zásadní.

Bibliografie:

Egypt’s first updated nationally determined contributions – 8 June 2022

Egypt National Strategy for Climate Change 2050. Prepared by Integral Consult

Khafagy, Fatemah, Impact of Climate Change on Women in Egypt. 2022

National Strategy for Mainstreaming Gender in Climate Change in Egypt. EEAA, CIUCN, CEDARE. June 2021

 

Tento článek vydáváme ve spolupráci s transform!europe.