Teoretik médii Petr Žantovský rozebral na základě datové analýzy sledovanost České televize a jejích publicisticko-zpravodajských pořadů. Co nám říkají poslední čísla za duben/květen 2017?
Opakovaně jsem na různých místech, v článcích či na konferencích, upozorňoval na jednu okolnost, která se notoricky zanedbává, mluví-li se o smyslu existence veřejnoprávní České televize v podmínkách naší dnešní společnosti. Tím přehlíženým fenoménem je iluze a zdání významu a vlivu této televize na politickou a společenskou realitu kolem nás. Často jsem říkal, spíše v poloze prosté úvahy, aniž bych měl k dispozici všechna tzv. tvrdá data, že bychom se možná divili, jak malý vlastně dosah mají politicko-publicistické pořady České televize. A jak jsme viděli na nedávné volbě staronového generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, jen eskamotérství jejího managementu dokáže sugerovat politickým špičkám představu, že bez podpory ČT je jejich politická budoucnost nejistá, ba ohrožená. Zatímco s Českou televizí za zády je jejich triumfální pochod trajektorií vedoucí do poslaneckých nebo dokonce vládních lavic předem garantován.
Obvykle jsem při takových zamyšleních právě žehral, že nemáme k dispozici ona „tvrdá data“, skutečná čísla sledovanosti jednotlivých pořadů, v televizní hantýrce „formátů“, které jsou politikům prodávány ze strany televizního vedení jako nosné a zásadní. Nyní se věc změnila a čísla leží přede mnou. Nedá mi to, abych se s vámi o ně nepodělil. Plynou z nich totiž docela zajímavé závěry.
Rizika sběru a hodnocení dat
Dostal jsem do ruky přehledy sledovanosti jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů českých celoplošných televizí, tedy nejen České televize, ale i TV Nova, FTV Prima a TV Barandov za období cca posledního měsíce, konkrétně od 24. dubna do 28. května t.r.(1).
Úvodem je třeba poznamenat tři věci nezbytné pro pochopení souvislostí a porozumění některým číslům, které vyhlížejí na první nezasvěcený pohled podivně, ba podezřele. Předně: hezky detailně vyhlížející numerické výsledky jsou samozřejmě jen aproximativní, protože jsou produktem přepočtů z měřící metodiky prostřednictvím tzv. peoplemetrů. Nikdo v ČR (a ani jinde na světě) nedokáže doopravdy reálně vypočíst, kolik lidí se na který pořad právě dívá či dívalo. Elektronické měření pomocí peoplemetrů stále pracuje do jisté míry s deklarací účastníka tohoto měření, a samozřejmě výběrovost výzkumu (zapojeno je něco kolem 2000 domácností, majících tvořit reprezentativní socio-demografický vzorek) také generuje nutnou statistickou nepřesnost či chybu.(2) Berme tedy, prosím, níže uvedená data opravdu jen jako výsledek vzorkového šetření, a i to za podmínek ne úplně standardních.
Druhé „ale“ je skryto ve faktu, že střešním producentem těchto čísel (prostřednictvím pomocné agentury) je Asociace televizních organizací ATO, kde jsou nejdůležitější české televize podílníky. Nutně tedy mají zájem na tom, aby výsledky pro ně dopadaly dobře. Už proto, že na jejich základě prodávají reklamní čas, alespoň privátních televizí se to týká stoprocentně. Veřejnoprávní televize by tento ohled vlastně vůbec neměla aplikovat. O tom, že tak navzdory všemu dlouhodobě činí, se může přesvědčit každý, kdo čte různá vyjádření šéfů managementu ČT, kteří se sledovaností ohánějí jako jedním z klíčových parametrů smyslu jejích činění v ČT. Jsme tedy v situaci, kdy – s jistou nadsázkou řečeno – podílníci eseróčka kontrolují sami sebe, zda hospodaří podle dohodnutých pravidel. A ty, milá veřejnosti, nám prostě musíš věřit, že to, co tvrdíme, aspoň trochu odráží skutečnost. A pokud jde o ČT, vyjádříš svou důvěru nejlépe tím, že nám nepřestaneš posílat své desátky v podobě tzv. koncesionářských poplatků.
Času je málo a voda stoupá
Konečně třetí specifika sledovaného období spočívá v tom, že společnost je enormně excitovaná a politizovaná tím, jak premiér Sobotka vyvolal krizi vládnutí. Nikoli ústavní krizi, jak se pak snažil občanům předestřít. Celá věc přece spočívala v tom, že při pohledu na rostoucí předvolební preference Babišova hnutí ANO ztratil Sobotka a jeho lidé nervy a pustil se do boje proti Andreji Babišovi s cílem vyhnat jej z politiky, a od možnosti překážet dalšímu kýženému sociálnědemokratickému (přesněji řečeno: Sobotkovu) volebnímu sukcesu. Protože to činil jednak dosti nešikovně a hlavně na pokračování, možná dokonce i záměrně, přitahoval tím na svou akci pozornost mainstreamových médií, včetně televizí, víc než v jiných obdobích předchozích let relativně klidného vládnutí. Proto i čísla označující sledovanost je třeba v duchu vydělit zhruba na polovinu, a dostali bychom se zhruba k realitě běžných nevzrušivých dní, jakých byla v období této vlády docela dlouhá řada. Jenže jak se blíží podzimní volby, „času je málo a voda stoupá“. I sledovanost televizních pořadů zabývajících se politikou tím pádem roste, někdy je to patrné dokonce v řádu dnů, jak dále uvidíme.
Kdo chce být autorem našich názorů
A nyní tedy k těm číslům. Zvláštní pozornost jsem věnoval České televizi, neboť si ji platíme, jak výše řečeno, z nepřímých, zákonem stanovených daní. Čísla týkající se privátních televizí jsou uváděna jen pro srovnání a uvedení do kontextu. Z produkce České televize jsem pak zvláštní pozornost věnoval tzv. opinion-making formátům, tedy pořadům na pomezí zpravodajství a publicistiky, které mají jistou šanci – pokud by byly ovšem provozovány v patřičné profesionalitě a nestrannosti – být vodítkem pro orientaci občana v problémech společnosti. Realita však, jak mnozí diváci dennodenně mohou zaznamenat, je spíše tomuto vznešenému cíli na hony vzdálena a připomíná spíše pavlač, na níž se propírá špinavé prádlo dopředu pojmenovaných „třídních“ nepřátel. Zejména moderátoři „vlajkové lodi“ českotelevizní politické publicistiky v pořadu Události komentáře (vysílá se ve všední dny, nikoli o víkendu a svátcích) se chovají podle dobře známé leninské teorie o tisku jakožto „kolektivním agitátorovi, propagandistovi a organizátorovi“. Na mnoha konkrétních příkladech lze toto nařčení zdokumentovat. Sám jsem tomuto fenoménu věnoval celou knihu, příznačně nazvanou Černá kniha České televize (vyšla letos zjara v Olympii). Proto nyní nechme stranou výčty pochybení a zabývejme se spíše jen dopadem na diváckou ochotu věnovat jim svůj drahocenný čas.
Máme-li jmenovat nejdůležitější vlivotvorné formáty v ČT, pak to jsou nepochybně již uvedené Události komentáře, pak podvečerní Interview ČT 24 (vysílá se rovněž pouze ve všední dny), a pak samozřejmě asi nejčastěji kritizované nedělní dvouhodinové politické talk-show Otázky Václava Moravce.(3) Všimněme si tedy jejich čísel sledovanosti. Možná nám leccos napoví.
Události komentáře vykázaly v daném období konce dubna až konce května 2017 průměrnou sledovanost 149 tisíc. Jsou zde ovšem patrné značné výkyvy. Nejvyšší sledovanost (303 tisíc diváků) vidíme 2. května, kdy premiér Sobotka oznámil úmysl podat demisi, a proto tato zpráva zaplnila právem všechna média (4). Druhý nejvyšší počet diváků přilákaly Události komentáře o dva dny později, 4. května (265 tisíc diváků). Byl to ten den, kdy premiér Sobotka přijel na Hrad s úmyslem nepodat demisi, o níž ještě den předtím tvrdil, že ji podá, pročež však prezident Zeman přichystal oficiální přijetí demise, a vznikl z toho divácky velmi atraktivní, ale politicky neobyčejně trapný lapsus. Pro srovnání: v týchž dnech se na svá maxima vyšplhala sledovanost i standardní zpravodajské relace Události ČT – 2. 5. činila 911 tisíc, 4. 5. pak 864 tisíc. Tyto v podstatě neregulérní a statistiku silně ovlivňující výkyvy se možná částečně podepsaly na celkovém průměrném „skóre“, kdy sledovanost zpravodajských Událostí činila průměrně 736 tisíc diváků a publicistických Událostí komentářů 149 tisíc. Kdybychom odečetli tyto dna dny, celkový průměr by klesl o mnoho tisíc.
Jak je na tom soukromá konkurence
Výsledky sledovanosti zpravodajských pořadů uvádím spíše pro srovnání, neznamená to, že se odchyluji od hlavního tématu, a to sledovanosti pořadů publicistických. Ale v tomto okamžiku není od věci připomenout, jakých výsledků dosahovaly další konkurenční zpravodajské pořady privátních televizí. TV Nova jako nejsilnější soukromá TV má v daném období (ale platí to dlouhodobě) sledovanost hlavního (každodenního) zpravodajského pořadu Televizní noviny cca. 1,3 mil. diváků. K tomu ale je třeba připočíst sledovanost relativně mladého zpravodajského formátu Novy, Odpoledních Televizních novin (ve všední dny od 17:00 hod). Ta činila ve sledovaném období bezmála 400 tisíc diváků (přesně 394 tisíc). Zhruba tedy lze dovodit, že zpravodajství Novy má denně cca půldruhého milionu diváků. U Novy je to procento dosti pohyblivé – záleží na mnoha okolnostech – od aktuálního počasí po – například – souběžně probíhající mistrovství světa v hokeji na jiném kanále. Proto nejnižší číslo Novy v tomto období je 843 tisíc (27. května), a nejvyšší 1.620 tisíc (1. a 2. května – opět v už zmíněném období vládní krize). Z těchto výkyvů lze dovodit snadný závěr: divák Novy není systematický a příliš věrný. Jeho divácké chování je impulsivní a podléhá vnějším vlivům.
Mnohem stabilnější výsledky vykazuje FTV Prima (průměr 525 tisíc diváků jejich hlavní prime-timové relace Zprávy). Od tohoto průměru se dlouhodobě vzdaluje cca o plus mínus maximálně 10-15 %, což svědčí o poměrné konzistenci diváků Primy i její zpravodajské a publicistické produkce. Trochu stranou dosud byla v tomto kontextu vnímána TV Barrandov, ale ani její čísla nejsou úplně nezajímavá. V průměru se na jejich hlavní večerní zpravodajský pořad Naše zprávy dívá 198 tisíc diváků, což není zanedbatelné. A také zde jsou výkyvy jen v řádu nějakých plus mínus 10-15 %. Dá se tedy říci, že i zde se pomalu profiluje trvalejší divák, který ví, proč jde pro informace právě k tomuto zdroji.
Nastolovači agendy?
Leč zpět k publicistice České televize. Ukázali jsme nejvyšší čísla Událostí komentářů, daná extrémně napjatou vnitropolitickou situací. V „běžném“ období se Události komentáře ve sledovanosti pohybují kolem sta tisíc, ale není výjimkou, kdy sledovanost klesne i na zhruba 80 tisíc (např. 28. dubna). To je pak důvodem k opravdu vážné úvaze, zda je oprávněný požadavek České televize inkasovat zákonem daných skoro 8 miliard ročně, jestliže to hlavní, co tvoří obsah veřejné služby v tomto médiu, a to i dle zákona (5), je zpravodajství a publicistika sloužící k utváření pluralitního názorového prostředí a svobodných demokratických parametrů veřejného diskursu. Jak je vidět, je tento úkol vlastně plněn víceméně okrajově a bez náležité rezonance.
Ještě hůře je na tom další „pýcha“ publicistiky ČT, a to Interview ČT 24 – vysílá se denně kromě víkendů a svátků před hlavní zpravodajskou relací Události, tedy cca od 18:30 do 19:00 hod. Tento pořad (jemuž kdysi dala „výslechový“ charakter někdejší pracovnice ČT Daniela Drtinová a v jejích šlépějích usilovně kráčí neméně „srdnatá“ Zuzana Tvarůžková a další kolegyně) sklízí někdy až tristní sledovanost, či spíše nezájem diváka. Statistiku opět „kazí“ data 2. a 4. května (183 resp. 193 tisíc diváků), ale jinak je zde běžný interval mezi 50 a 100 tisíci diváky (průměr včetně těch nečekaných vzestupů je v daném období 101 tisíc). Přičemž nejsou výjimkou ani pořady sledované nějakými 38 nebo 50 tisíci diváky (26.5. resp. 24.4. 2017). To už s prominutím připomíná jakýsi televizní „samizdat“. Jen s malou chybou na kráse: platíme si jej my všichni bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme jeho konzumenty.
A konečně onen etalon „nastolování agendy“, neboli Otázky Václava Moravce. To je specifický pořad, který běží vždy v neděli v poledne první hodinu na dvou kanálech ČT zároveň (ČT 1 a ČT 24) a druhou hodinu pak jen na ČT 24. Na číslech, která tento pořad vykazuje, je také možno mnohé demonstrovat. Ve sledovaném období se odehrálo těchto pořadů 5, přičemž první (30. dubna) měl sledovanost 391/122 tisíc (první číslo znamená součet diváků první hodiny na obou programech, druhé jsou diváci, kteří sledovali druhou hodinu pořadu na ČT 24, přičemž samozřejmě nelze vyčíslit, zda se jedná o diváky nové, či o ty, kteří prostě vydrželi původní pořad dosledovat až do konce dvouhodinové stopáže – nicméně tato interpretace je pravděpodobnější). První uvedený pořad nabídl vcelku standardní dialog zástupce koalice (Hamáček) a opozice (Němcová). Obdobně lze definovat i poslední sledovaný pořad OVM tohoto období (28. května), který dosáhl čísel 281/254. Hosty byli opět po jednom z koalice (Pilný) a opozice (Kalousek). Čísla mezi 200-300 tisíci zhruba odpovídají běžnému průměru sledovanosti OVM.
Jen opět v týdnech plných mediálně přefukovaného politického napětí čísla stoupla skoro na dvojnásobek: 7. května to bylo 602/440, 14. května už jen 488/332. Přičemž ale nesmíme zapomenout, že právě toho 7.5. byl pořad věnován velmi specifickému žánru, který by se dal bez nadsázky označit jako politický lynč. Hosty Václava Moravce byli šéfové většiny parlamentních stran – opozičních i koaličních, a cílem bylo nabrousit si předvolební ostruhy na Andreji Babišovi, který se tohoto představení zjevně ve správné předtuše odmítl zúčastnit. Spektákl sice přilákal dosti diváků, ale je nejisté, zda stejné množství voličů odlákal terči pořadu a přilákal jeho samosoudcům. Možná, že podzimní volby ukážou mnohé. Třeba i to, nakolik směrodatné a skutečně agendotvorné jsou pořady typu OVM a jaký je skutečný vliv toho, co se v nich říká, na občany jdoucí k volebním urnám a rozhodující se vlastním rozumem o vlastním osudu. A v odpovědi na tuto otázku bude nutně skryta i odpověď, k čemu vlastně máme veřejnoprávní televizi, pro koho vysílá a komu slouží.
Poznámky:
(1) Zdrojem dat je ATO – Nielsen Admosphere, jejich zpracovatelem je Médea a.s. ve spolupráci s Médea Research, k.s. Data zahrnují vzorek diváků starších 15ti let.
(2) Názorného průvodce metodikami zjišťujícími sledovanost najdete v materiálu Proměny televizního světa za 18 let, dostupné zde.
(3) Ostatně právě pořad OVM se nijak netají tím, že hodlá „nastolovat agendu“ a být spolutvůrcem společensko-politického diskursu. Ve své prezentaci se pyšní reklamním sloganem „Témata, o kterých se začne mluvit.“ – viz www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/
(4) Např. http://neovlivni.cz/vlada-pada-sobotka-babise-neodvola-ale-sam-poda-demisi/
(5) Jde o zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi, dostupný mj. zde.
Ilustrační obrázek: Autor – Rudolphs no uno – Own work, CC0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=23640777 (Parabola u budovy České televize v Praze)