Martin Lampter ukazuje důležitost zvolení Luize Inácia Luly da Silvy nejen v brazilském kontextu.
Současné brazilské volby jsou důležité i pro mnohé za hranicemi země. Brazílie posílila novou levicovou vlnu v Latinské Americe a spolupráci v rámci celého globálního Jihu, která nyní čítá 134 rozvojových zemí a mohla by představovat sociální alternativu v době, kdy západní země čelí nadcházející recesi a krizi.
Ačkoli se většina komentářů zaměřuje na brazilské volby jako na národní záležitost, je třeba je chápat také v kontextu latinskoamerického a celosvětového vývoje, neboť Brazílie hraje zásadní roli v makroregionálním a globálním měřítku. Po nedávném zvolení levicových vlád ve většině latinskoamerických zemí zvítězil 30. října ve druhém kole prezidentských voleb s 50,9% podporou bývalý brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Obstál tak proti svému soupeři, krajně pravicovému současnému prezidentovi Jairu Bolsonarovi, který získal 49,1 %, tedy téměř o dva miliony hlasů méně než Lula. Druhé kolo voleb bylo „jen rozšířením“ toho, co se dosud podařilo, řekl Lula. Vítězství však nebylo jisté, protože mohlo dojít k řadě manipulací nebo násilí, které by Bolsonaro použil, aby zvrátil dosavadní výsledky.
Prezidentské volby byly událostí, kterou v Brazílii silně pocítily stovky milionů lidí. Nejen proto, že Brazílie je největší zemí Latinské Ameriky s více než 210 miliony občanů a 156 miliony oprávněných voličů. Ani proto, že volby v latinskoamerických zemích jsou obvykle emotivnější než volby v Evropě. Hlavním důvodem je, že letošní brazilské volby byly politicky extrémně polarizované. Ideologický střet mezi současným krajně pravicovým prezidentem Bolsonarem a sociálně orientovaným Lulou, který byl dříve prezidentem v letech 2003-2011, byl pro občany velmi patrný. Navenek Lulovo vítězství výrazně posílilo novou levicovou vlnu v Latinské Americe a vyjednávací sílu rozvojových zemí ve světě.
Ačkoli jsou prezidentské volby v Brazílii z pochopitelných důvodů nejsledovanější, neboť mají největší vliv na budoucí vládu, v současných volbách nešlo jen o výběr prezidenta. Vedle prezidenta se volil také viceprezident, poslanci a senátoři dolní a horní komory federálního Kongresu a guvernéři a poslanci jednotlivých brazilských států. Volba prezidenta však určuje základní politické trendy pro nadcházející roky.
Latinskoamerický a globální dopad brazilských voleb
Brazílie je velká země s vysokým počtem obyvatel a velkou ekonomikou, proto mají volby velký význam i za hranicemi země. Brazílie samozřejmě hraje důležitou roli v Latinské Americe, kde představuje třetinu obyvatelstva. Lulovo vítězství v prezidentských volbách je třeba vnímat v kontextu nové, druhé vlny levice (španělsky marea rosa, brazilsky portugalsky onda rosa), která se v latinskoamerických zemích postupně rozvíjí od roku 2018. Lula byl již jedním z hlavních vůdců první levicové vlny, která začala zvolením Huga Cháveze ve Venezuele na konci 90. let a trvala symbolicky až do ústavního převratu v Brazílii v roce 2016. Posílení nové růžové vlny ovlivní také vývoj latinskoamerických regionálních hospodářských institucí, jako jsou Mercosur a ALBA.
Brazílie má vliv i v globálním měřítku. Hraje významnou roli v uskupení hlavních rozvojových zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) a v dalších mezinárodních institucích. Vzhledem k tomu, že rozvojové země jsou citlivé na globální ekonomické výkyvy, má BRICS také vliv na dynamiku reakcí rozvojových zemí na současný vojenský konflikt na Ukrajině a na protiruské sankce Spojených států a zemí EU.
Zástupci latinskoamerické levice mají pro spolupráci zemí globálního Jihu ještě širší rámec. Při příležitosti zasedání OSN letos v září si vedoucí představitelé skupiny G77 plus Čína, seskupení původně 77 rozvojových zemí, které nyní čítá 134 rozvojových zemí, tedy dvě třetiny států zastoupených v OSN, zvolili Kubu, aby je od ledna 2023 vedla, a posílila tak vliv Latinské Ameriky ve světě. Nový levicový proud v Latinské Americe tak bude mít spolu s téměř všemi rozvojovými zeměmi světa příležitost posílit svůj antihegemonistický mnohostranný politický hlas a ukázat vlastní sociální alternativy během nadcházející recese a krize v západních zemích. To je velká výzva, v jejímž rámci je třeba chápat znovuzvolení Luly brazilským prezidentem.
Bolsonarovo neslavné dědictví a Lulův návrat
Bolsonarova vláda během pandemie způsobila, že mnoho lidí se propadlo do chudoby. S tímto úpadkem se nyní vyrovnává přibližně 33 milionů Brazilců. Rozsah skupin, na které se Bolsonaro během svého prezidentství v posledních letech zaměřil, je obrovský. Zaprvé, škody, které Bolsonaro napáchal, jsou antisociální povahy a poškozují většinu občanů s nízkými příjmy a také střední třídu. Za druhé, škody jsou násilné povahy, projevující se například brutálními nájezdy ve favelách, rasovou a etnickou diskriminací Afro-Brazilců a původních obyvatel a agresí vůči ženám. Za třetí, škody jsou také dehumanizující, protože deformují politickou kulturu tím, že deklasují chudé, ženy, různé etnické skupiny atd. Za čtvrté jsou to škody na životním prostředí, zejména v tom, že Bolsonaro zmocnil těžební společnosti k větší devastaci Amazonie. Za páté, mnohé z těchto excesů začaly vadit i podnikům a poškozovat rozvoj brazilské ekonomiky.
Přesto se Bolsonarovi podařilo ve volební kampani získat větší podporu veřejnosti, než se očekávalo. Samozřejmě získal podporu své Liberální strany (PL = Partido Liberal) a pravicových guvernérů jednotlivých brazilských států. Současně posílil svou pozici úřadujícího prezidenta tím, že zneužil státní správu pro svou kampaň. Bolsonaro také vyhrožoval převratem, když před prvním kolem voleb prohlásil, že doufá, že jeho příznivci budou ochotni obětovat své životy. To bylo interpretováno jako výzva k násilnému převzetí moci, což je úspěšnější verze obsazení vládních úřadů, než k jaké došlo při okupaci amerického Kongresu 6. ledna 2021. To znamená nejen možné obsazení vládních institucí Bolsonarovými příznivci z řad občanů, ale také potenciální akci části armády, u níž má Bolsonaro podporu. Má však podporu pouze části armády a situace na takový scénář zatím není připravena. Vojenský převrat je proto přinejmenším prozatím nepravděpodobný.
Pro Lulu musí být úspěch ve volbách nesmírně uspokojivý, neboť předtím čelil těžké křivdě. V minulých volbách na něj pravicová vláda podala vykonstruovanou žalobu, aby potlačila jeho kampaň, a znemožnila mu tak účast ve volbách. V roce 2018 byl odsouzen ke 12 letům vězení, ale po 19 měsících byl osvobozen, když soud rozsudek zrušil. Poté se mu podařilo plně se vrátit do hlavního politického proudu.
V prvním kole prezidentských voleb v neděli 2. října získal Lula z Dělnické strany (PT = Partido dos Trabalhadores) více než 48 % hlasů, zatímco Bolsonaro 43 %. Z dalších devíti kandidátů pouze dva další překročili jedno procento: Simone Tebetová z Brazilského demokratického hnutí (MDB = Movimento Democrático Brasileiro) získala 4,16 % a Ciro Gomes, místopředseda Demokratické strany pracujících (PDT = Partido Democrático Trabalhista), přes 3 %.
Lulův výsledek v prvním kole se očekával. Podle průzkumů veřejného mínění se jeho podpora v době narůstající dramatičnosti a emotivnosti kampaně dlouho pohybovala těsně pod 50 %. Za Lulou stála široká středolevicová koalice politických stran odhodlaná čelit Bolsonarovu znovuzvolení.
Po prvním kole vyjádřili Simone i Ciro podporu Lulovi ve druhém kole. Lulu podpořila také skupina bývalých prezidentských kandidátů a bývalých prezidentů, například bývalý prezident Fernando Henrique Cardoso. Lula získal podporu také od dalších významných osobností a levicových politických stran – kromě vlastní strany PT především od Strany socialismu a svobody (PSOL = Partido Socialismo e Liberdade) a Komunistické strany Brazílie (PCdoB = Partido Comunista do Brasil).
Oživení Lulovy sociální politiky v Brazílii a inspirace pro zahraničí
Druhé kolo voleb se konalo poslední říjnovou neděli. Lulovo vítězství bylo pravděpodobné, i když samozřejmě ne jisté. Jeho charismatické vystupování na mnoha setkáních s občany během kampaně bylo velmi důvěryhodné a působivé. Politicko-geografické rozdělení Brazílie však přetrvává. Zatímco chudší severovýchod hlasoval převážně pro Lulu, bohatší jihozápad většinou volil Bolsonara.
Dřívější Lulovy sociální programy pomohly mnoha chudým a střední třídě. Například programy Rodinná kapsa (Bolsa familia) a Můj dům, můj život (Minha casa, minha vida) byly dva z jeho nejúspěšnějších. V době svého největšího rozmachu využilo program Bolsa familia až 55 milionů Brazilců z více než 200 milionů. Kromě toho program Nulový hlad (Hambre Cero) odstranil podvýživu téměř u všech dětí.
Za Lulovy vlády dosáhla Brazílie průměrného ročního růstu HDP o 4,1 %. Podařilo se mu také snížit nezaměstnanost z 10 na 5 procent. Ztrojnásobil rozpočet na vzdělávání a založil nové veřejné univerzity. Velkou část vládních výdajů hradil národní ropný průmysl. Zároveň zajistil vyšší úroveň ochrany životního prostředí, zejména amazonského deštného pralesa. Brazílie také získala větší globální vliv v mezinárodní politice. Stala se příkladem hodným následování pro mnoho zemí po celém světě, pokud jde o sociální experimenty, jako jsou participativní rozpočty a Světová sociální fóra, která za Lulovy vlády získala větší význam.
Nyní chce Lula navázat na své předchozí zaměření s důrazem na sociální programy a vzdělávání, pomoc ženám a marginalizovaným černošským a domorodým obyvatelům, odstranění násilí atd. Jeho levicový vliv však nebude tak výrazný kvůli širší koalici levicových a středových stran. Například viceprezident Geraldo Alckmin se sice částečně posunul doleva, ale jeho pozice zůstává odlišná od Lulovy.
Nicméně Lulovy zkušenosti mu umožní soustředit se na klíčová politická rozhodnutí, která by mohla podpořit strategický rozvoj infrastruktury a významná sociální opatření, jež budou trvat i po skončení jeho prezidentství. Zároveň by mohl posílit sociálně zaměřenou mezinárodní spolupráci, zejména s rozvojovými zeměmi Latinské Ameriky a globálními organizacemi, včetně BRICS a OSN. Nová levicová vlna v Latinské Americe a sociálně členité seskupení většiny rozvojových zemí v G77 plus Čína by mohly být inspirací i pro vyspělé západní země, kam začíná přicházet hospodářská recese a krize. Rozvojové země mohou být sice také ohroženy krizí, ale země globálního Jihu mohou plněji spolupracovat a nabízet sociální alternativy. Řečeno Lulovou terminologií, jedná se o návrat naděje: pro Brazílii, Latinskou Ameriku a mnoho zemí světa.
Článek vychází ve spolupráci s transform!europe.