Architektka Marie Švábová (ASORKD) píše o tom, že návrh nového výtoňského mostu nerespektuje kompoziční jedinečnost Pražské památkové rezervace.
Letošní soutěž na řešení výtoňského železničního mostu předvedla především návrhy nového mostu, pokusy o záchranu původní konstrukce zřejmě nepřesvědčily. Porotou vybraná první cena také asi mnoho příznivců mezi veřejností nezíská. Betonové oblouky na Výtoň „tak nějak“ nepatří.
Pražská památková rezervace (PPR), jejíž je Výtoň součástí, je soudržný jedinečný kompoziční celek – kompoziční vztahy jsou základem její identity a podstatou krásy Prahy. Každý projekt na území PPR by měl být řešen jako součást tohoto kompozičního celku, to znamená z hlediska celkového panoramatu, dále vzhledem panoramatickému i strukturálnímu celku, do kterého patří, nakonec vzhledem k městskému prostoru, v němž se nachází.
Výtoňský most se výrazně uplatňuje jak v celoměstském panoramatu, tak v panoramatu prostoru řeky. Vltava na území PPR je charakteristická masivními zdmi nábřeží, z nichž vychází i těžká konstrukce mostů kamenných, betonových, i ocelový most Čechův. Všechny tyto mosty vyjadřují důstojnou stabilitu těžké hmoty, která k významu historického centra tisícileté metropole patří.
Sled železobetonových oblouků se uplatní ve volné přírodě – do historického městského centra nepatří. V pohledech od jihu by rušil monumentalitu hradčanského panoramatu svou dynamičností, v pohledech z hradní rampy by zcela potlačil vyšehradskou skálu, významnou součást městské kompozice.
Pražská památková rezervace má tři základní panoramatické celky: dramatický levý břeh s dominantou Hradčan, klidnou pravobřežní plochu s dosud poměrně jednotnou strukturou zástavby a jižní uzávěr jejich kontrastu – vyšehradský ostroh, jehož uplatnění je na pravém břehu poškozeno zastavěností albertovské kotliny, v pohledech z Hradčan ho potlačuje i současný železniční most. Výrazné betonové oblouky by jeho úlohu v panoramatu eliminovaly úplně. Tmavá nižší ocelová konstrukce by byla z panoramatického hlediska příznivější.
Otázka snížení výšky mostní konstrukce je z panoramatického hlediska zcela legitimní. Kontinuita prostoru Výtoně má svou hodnotu, ale uplatnění celé jedinečné kompozice reliéfu PPR je nadřazeno jejímu přesnému zachování.
Požadavek na 3 kolejnice na mostě posouvá možnost zachování stávající konstrukce na místě opět dále mimo realitu. Jednoznačně by ale měly být zachovány pilíře. Způsob, jakým jsou posilovány přistavěnými sloupy, je nevhodný jak z hlediska smyslu zachování, tak vzhledově. Varianta řešení s betonovými oblouky má jednu nespornou přednost – zachovává původní pilíře bez přidaných podpor mostovky, neměl by tudíž být problém docílit téhož s ocelovou konstrukcí. Pokud by rozšíření nosné plochy pilířů bylo nezbytné, měl by pilíř zachovat kompaktnost i za cenu změny původního tvaru.