Balkánské zápisky píší o postavení Srbska jako jednoho z největších výrobců (Evropě chybějící) munice.
Mnohá česká média citují Jiřího Hynka výkonného ředitele Asociace obranného a zbrojního průmyslu ČR, že „Evropa nemá náboje ani na třicet dní“. Dále to vysvětluje: „V Evropě jsou jenom tři výrobci nitrocelulózy. Což je základní surovina k tomu, abyste mohli vyrábět munici. Jeden výrobce je ve Francii, a ten je momentálně mimo provoz, protože tam došlo k havárii. Jeden je v Česku, Synthesia v Pardubicích, a jeden je v Srbsku. Jiný významný výrobce nitrocelulózy v Evropě není.“ K tomu dodává, že Evropa „není připravená“ na potenciální eskalaci konfliktu s Ruskem.
To mnohé vysvětluje ohledně postavení Srbska v konfliktu na Ukrajině. Zřícení ukrajinského letadla plného srbské munice údajně určené pro Bangladéš není bezvýznamným faktem. Po této události jsme mohli číst komentáře všeho druhu. Nikdo dodnes nevysvětlil a ani nevysvětlí skutečnost, ke které došlo. Vše zůstane na fámě o převozu nevinných cvičných školních min.
Řetězec náhod je velký: Výbuch ve Vrběticích, výbuchy v zařízeních patřících firmě Emco (bulharského zbrojařského obchodníka Gebreva), nebo opět v červenci 2022 výbuch ve francouzské továrně vyrábějící podstatnou složku pro střelný prach v Bergeracu. Vše vede k tomu, že Evropa je omezená ve výrobě střelného prachu a munice vůbec. Nyní v tomto oboru v Evropě kralují Česká republika a Srbsko.
Není divu, že se srbský prezident Aleksandar Vučić účastnil zbrojního veletrhu IDEX 2023, který nyní probíhá v Abú Dhabí. Českou republiku stran munice zastupuje společnost MSM Group zastřešující několik výrobců s celou škálu moderní středorážové a velkorážové munice. Srbský prezident po příletu ze Spojených arabských emirátů zářil spokojeností, že Srbsko má co prodávat. Jednotlivosti nejmenoval, ale jak bylo uvedeno, nedostatek munice bude zřejmě klíčový a srbská média píší o vývozu granátů a min. Mimochodem Vučić pronesl po příletu závažnou větu: „Čekám, že za den nebo dva a dojde k velkým změnám na bojišti Ukrajiny. Lze očekávat značné změny v další politické orientaci vůči Srbsku a to ze strany Západu i dalších sil.“ Jak uvedl, takto uvažuje na podkladě včerejšího prohlášení Putina, o kterém řekl: „Znamená to eskalaci konfliktu, která ztíží pozici Srbska politicky, vojensky i jinak.“
Z toho také vyplývá opatrná a dvojatá srbská zahraniční politika. Srbsko obvykle díky orientaci svého průmyslu v době válečných konfliktů na nich vydělá značné finance. V současném konfliktu srbští novináři na podkladě videozáběrů identifikovali u ukrajinských vojáků útočné srbské pušky M-70AB2 a 60mm minomety M-57. Video ukazuje různé ukrajinské jednotky vyzbrojené zbraněmi ze zbrojovky Zastava. Nelze potvrdit, že jde přímo o dodávku ze Srbska, ale může jít o dodávky z různých balkánských zemí. Chorvatsko potvrdilo, že na Ukrajinu poslalo pěchotní zbraně a munici. Ale chorvatské pušky VHS ráže 5,56 mm nebyly pro ukrajinské síly vhodné, neboť Ukrajinci tuto munici nepoužívají. Proto byly z Chorvatska poslány srbské pušky Zastava ráže 7,62 mm. Reportér moskevského listu Komsomolska Pravda pak uvedl, že Rusové objevili na obsazených územích 60mm minometné granáty M-73 vyrobené v srbské zbrojovce Krušik ve Valjevu.
Zájem o srbské zbraně potvrdil již loni prezident Vučić: „S tím, jak válečné konflikty trvají, nacházíme kupce pro naše zbraně po celém světě.“
Zájem však není jen o lehké srbské zbraně. Nyní v Abú Dhabí vystavovalo Srbsko také samohybné haufnice „Nora-B52“ (s cenou kolem 1,5 milion eur), obrněný transportér „Lazar“ nebo také výcvikové letadlo „Lasta“ (v ceně kolem 700 tis. eur).
Největší zájem je však stále o srbskou munici a Vučićova slova to potvrzují: „Veškerou munici, kterou vyrobíme můžeme během tří dnů prodat. Na každý náš granát, bombu nebo raketu stojí ve frontě deset zájemců.“
Sud s prachem
Takto se říká Balkánu především pro boje a války, které se zde konaly. Především se to vztahovalo a vztahuje na Srbsko a Srby. Ovšem málokdo ví, že v Srbsku je největší továrna střelného prachu na Balkáně v Lučanech v jihozápadním Srbsku, která nese jméno „Milan Blagojević – Namenska“. Byla založena v roce 1949. Blagojević byl slavným jugoslávským partyzánem a účastníkem bojů ve španělské občanské válce. Tradice výroby střelného prachu a munice v Srbsku je daleko starší a datuje se do roku 1833, kdy trojice mužů v okolí Kruševca zde začala u vesnice Svatý Anděl (Sveti Andjeo) vyrábět střelný prach z dřevného uhlí, ledku a síry. Byla to první srbská „barutana“ – prachárna. Ve výrově zbraní má tradici u nás známá továrna Zastava v Kragujevci, kde se v roce 1853 začaly odlévat hlavně pro děla. Koncem devatenáctého století se z továrny stala skutečná zbrojovka, která před druhou světovou válkou zaměstnávala kolem dvanácti tisíc lidí.
Zdroje článku
Ukrainian forces using Serbian weapons
Rat u Ukrajini puni skladišta oružja u Srbiji
Článek vychází ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.