Kostas Tsivos píše v souvislosti s druhými parlamentními volbami o takřečené „orbanizaci“ současné řecké politiky i o neúspěších levice.
Během jednoho měsíce jsou řečtí voliči dvakrát vyzváni k parlamentním volbám. Výsledek, kterým skončily volby z 21. května, neumožnil sestavení vlády s nadpoloviční podporou poslanců, takže v neděli 25. června se volby budou opakovat. Řecko dnes používá komplexní posílený volební systém poměrného zastoupení, který znevýhodňuje malé strany a zajišťuje, že vítězná strana získá v parlamentu většinu křesel. Podle všeho tyto volby vyhraje konzervativní strana Nová demokracie se ziskem víc než 40 % hlasů a vytvoří jednobarevnou vládu pod vedením současného premiéra Kyriakose Mitsotakise.
Květnový volební výsledek popřel předpovědi průzkumů veřejného mínění, které straně Nová demokracie předpovídaly velmi těsné vítězství nad levicovou koalicí SYRIZA bývalého premiéra Alexise Tsiprase (ta nakonec získala pouhých 20 % hlasů a oproti roku 2019 ztratila deset procentních bodů). Nečekaná, a to i pro samotné vládní představitele, byla pohodlná volební převaha Nové demokracie v době, kdy se předpokládalo, že konzervativní strana bude výrazně zatížena nespokojeností řecké společnosti. Ta se zmítá v těžkých ekonomických problémech, jež se nahromadily během desetileté krize a pandemického období, vyvolaly pokles kupní síly a zintenzivnění exodu vzdělaných mladých Řeků do zahraničí.
Zvláště znepokojivé bylo pro Novou demokracii a premiéra Mitsotakise osobně odhalení systematického sledování telefonických hovorů nejen jeho politických oponentů a novinářů, ale i členů jeho vlastní vlády, velitele řecké armády atd. Novou ránu důvěryhodnosti vlády pak přinesla březnová vlaková tragédie v Thesálii s šedesáti mladými obětmi, která odhalila žalostný stav řecké infrastruktury. Řecká vláda je rovněž v současně době silně kritizována za kontroverzní postup při nedávném ztroskotání lodi, která převážela stovky uprchlíků z Afriky, při němž zahynulo více než 80 lidí a stovky dalších se pohřešují.
Jak lze vzhledem k těmto skutečnostem interpretovat pohodlné volební vítězství Nové demokracie a posílení menších krajně pravicových uskupení ve vztahu k volebnímu propadu SYRIZY a ztrátě parlamentního zastoupení strany Janise Varoufakise DiEM25? Porážka levice je spojována se „zradou“ z roku 2015, kdy Alexis Tsipras „zneuctil mandát“, který mu dali řečtí občané v referendu v červenci 2015, když přistoupil na realizaci mstivých podmínek, které na Řecko kladlo tehdejší vedení EU.
Druhý důvod propadu řecké levice je spojen s tím, že v období 2015–2019 spoluvládla s malou pravicovou, homofobní stranou a realizovala politiku, která neuspokojila velkou část středních vrstev řecké společnosti, a zároveň zmařila očekávání řady levicových voličů na odlišnou politiku. A třetí důvod souvisí s tím, že SYRIZA po roce 2019 nevybudovala jednotnou organizační strukturu a proměnila se ve stranu „jednoho muže“, který se důrazně nepostavil proti škrtům a dalším autoritářským opatřením vlády, ale vyčkával, až bude moci těžit z domnělé ztráty důvěryhodnosti pravice.
Na druhé straně volební úspěch Nové demokracie a menších pravicových stran souvisí s důvody, které vedou k ideologické převaze pravice, nacionalismu a xenofobie, k celkové „konzervatizaci“ společnosti, což jsou jevy, které jsou dnes běžné v celé Evropě. V případě Řecka pravice využila ve svůj prospěch nacionalistický výbuch vyvolaný kompromisem, jehož dosáhla Tsiprasova vláda v otázce názvu Severní Makedonie. Dalším pilířem všeobecného konzervativního posunu je působení řecké pravoslavné církve, která intervenuje do politického života posilováním konzervativních reflexů a tradičních patriarchálních struktur řecké společnosti.
Nová politická scéna, která se formuje od roku 2019, tak nabývá charakteru tzv. „orbanizace“, neboť u moci bude jednobarevná konzervativní vláda, která po zajištění absolutní kontroly nad médii bude zemi vládnout autoritářským způsobem. Politická strategická rozhodnutí pravice budou realizována bez skutečného oponenta, neboť proti ní bude stát vnitřně oslabená levicová opozice, jejíž tři strany (SYRIZA, socialistický PASOK a komunistická strana KKE) se budou mezi sebou hádat o hegemonii v opozici, aniž by ve skutečnosti byly schopny předložit nějaký důvěryhodný alternativní vládní návrh. Navíc v rámci EU bude Mitsotakis pěstovat image liberálního vůdce, zatímco doma si řečtí občané zmanipulovaní kontrolovanými médii budou myslet, že žijí v zemi zaslíbené.