Francouzský ministr školství před začátkem školního roku zakázal dětem nosit ve státních školách abáju – volný, celorozepínací šat, který nosí některé muslimky.
Abája je tradiční muslimský oděv, jehož účelem je zakrýt celé ženino tělo. Je volně splývající, nejčastěji černý. Francouzskými médii nyní rezonuje rozhodnutí francouzského vedení, které si stojí za tím, že do škol tento oděv nepatří. Po dlouhých měsících debat o nošení abájí ve francouzských školách tedy přišel nový krok, který zakazuje její nošení do vzdělávacích zařízení. V zemi je již dlouho zakázáno nošení muslimského šátku hidžábu. Pro Francii takové smýšlení není ničím novým. Země galského kohouta uplatňuje přísný zákaz náboženských znaků ve státních školách od 19. století, kdy zákony odstranily jakýkoli tradiční katolický vliv z veřejného školství. Země se nyní snaží aktualizovat tato pravidla, aby se vypořádala s rostoucí muslimskou menšinou. Ve francouzských veřejných školách není povoleno nosit velké kříže, židovské kipy ani islámské šátky. V roce 2004 země zakázala nošení šátků ve školách a v roce 2010 přijala zákaz nošení muslimských šátků zakrývajících obličej na veřejnosti, což rozzlobilo mnoho členů pětimilionové muslimské komunity.
“Rozhodl jsem, že abája se již ve školách nosit nemůže,” řekl ministr školství Gabriel Attal v rozhovoru pro francouzskou televizi. “Když vejdete do třídy, neměli byste být schopni určit náboženství žáků pouhým pohledem.” Tento zákaz prosazuje i pravice a krajní pravice, naopak podle části levice taková rozhodnutí zasahují do občanských svobod. Obrana sekularismu je ve Francii heslem, které rezonuje napříč politickým spektrem, od levicových voličů hájících liberální hodnoty osvícenství až po voliče krajní pravice, kteří hledají obranu proti rostoucí roli islámu ve francouzské společnosti. Samotní muslimové se rozhodnutí brání. Francouzská rada muslimské víry (CFCM), národní orgán zastřešující mnoho muslimských sdružení, k problematice uvedla, že samotné součásti oděvu podle nich nejsou “náboženským znamením”.