Balkánské zápisky komentují nedělní výsledky voleb v Srbsku: ty vyhrála s převahou strana prezidenta A. Vučiće.
Pro předčasné volby v Srbsku bylo typické, že strany a hnutí se představily ve svých volebních názvech jménem svých vůdců. Vedoucí parlamentní a vládní Srbská pokroková strana (SNS) šla do voleb pod názvem – sloganem: „Aleksandar Vučić – Srbija ne sme da stane“ (Srbsko se nesmí zastavit), a to přestože Vučić nekandidoval. Strana s převahou zvítězila, získala 47,95 procent hlasů, což představuje přes milion a šest set tisíc voličů.
Opozice, kterou především představovalo hnutí skládající se z několika stran a vzniklé na jaře po hromadné střelbě v jedné bělehradské škole a v městě Mladenovac nazvané „Srbsko proti násilí“, získalo 24,23 procent hlasů.
Nemá zde smysl uvádět další strany a jejich hlasy. Spíše se zaměřme na tendence, které volby ukázaly jako další směřování Srbska. Hlavní opoziční proud „Srbsko proti násilí“ projevující se od jara demonstracemi každou sobotu v Bělehradě, ukázal již na početně slábnoucí účasti demonstrantů, že Vučić se stranou SNS nebude mít ve volbách vážného protikandidáta. Opozice se může vymlouvat na neúspěch s tím, že Vučić ovládá většinu médií, ale je to spíše v něčem jiném.
V Srbsku vévodí nacionální pravice
Vučićovi se podařilo kolem sebe sjednotit konzervativní pravici, navíc protievropského směrování. Podařilo se mu sebrat voliče nejen straně křesťanského pravicového typu Dveri Boška Obradoviće a nacionálně-pravicové strany Přísaha (Zavetnici) Milice Stamenkovské, ale „vyluxoval“ také Socialistickou stranu Srbska Ivici Dačiće, který se nyní bude loučit nejen s předsednictvím „skupštiny“, ale zřejmě i své strany. Socialistické není Dačićova strana moc podobá, je to spíše další srbská nacionální partaj.
Vučićovi se jedině nepodařilo zcela získat pravicové a nacionálně orientované voliče uskupení Nada za Srbiju (Naděje pro Srbsko), která v sobě zahrnuje voliče a přívržence obnovy bývalého království a Novou demokratickou stranu spojenou se známým jménem premiéra v roce 2008 Vojislava Koštunici, který tuto stranu založil.
Velkým překvapením a mluví se o vítězovi voleb, je další nacionální strana Mi-glas iz naroda, Prof. Dr. Branimira Nestoroviće (My-hlas z lidu,…). Její vůdce lékař Nestorović se v Srbsku stal během Covid-epidemie velice populární a rozporuplnou osobností. Přes svoji profesi dětského plicního lékaře, úspěšného experta, propagoval hnutí proti očkování a přirovnával virus Covidu k nejsměšnějšímu viru v dějinách lidstva. Proslavil se tvrzením, že ženy díky hormonu estrogenu, jsou zcela proti Covidu imunní a mohou si dovolit cestovat za nákupy do tehdy epidemií masově napadené severní Itálie. I přes všechna další směšná tvrzení získal lékař Nestorović v předčasných volbách velké množství hlasů (4,83 %), a navíc se zřejmě stane jazýčkem na vahách pro zastupitelství v Bělehradě.
Co profesora Nestoroviće a všechny shora vyjmenované strany spojuje v oblibě u voličů s Vučićovou Srbskou pokrokovou stranou je několik bodů: Kosovo je Srbsko, podtržení až reminiscence velké srbské historie, vstup do EU není prioritou a úvahy o vstupu do BRICS, Srbsko nezavede vůči Rusku sankce.
Bezzubá opozice
Proti těmto stranám stojí v opozici blok hnutí Srbsko proti násilí jejímiž vůdci jsou bývalá novinářka devětačtyřicetiletá Marinka Tepićová a zemědělec, politik a předseda Lidového hnutí Srbska Miroslav Aleksić. Velkou osobností hnutí je bývalý náčelník generálního štábu armády v letech 2006-2008 Zdravko Ponoš. Hnutí bude ve skupštině po Srbské pokrokové straně druhým největším politickým uskupením, ale nebude mít díky jednoznačné skupině pravicových národních stran šanci prosadit své požadavky. Těmito požadavky opozice jsou: Vstup Srbska do EU, vedení proevropské politiky, domácí politika je vedena jako liberální „catch all strana“ s náklonem spíše k levici. Co se týče Kosova někteří politici (Aleksić, Lutovac) z opozice se vyjádřili proti Ohridské úmluvě o nezávislosti Kosova, ale jsou pro další vyjednávání s Prištinou. Kdyby se hnutí dostalo k moci slibuje rozsáhlé lustrace a zavedení protikorupčních opatření. Některé prorežimní TV-stanice (Hepi a Pink) by hnutí zcela zrušilo.
Opakování voleb v Bělehradě?
Jestliže hnutí nemá v parlamentu šanci, jiná situace je v hlavním městě Bělehradě. Zde má opoziční Srbsko proti násilí vůči Srbské pokrokové straně menší distanci v hlasech (35:39) a situace je nejasná. Hybatelem může být hnutí „My-hlas z lidu prof. Branimira Nestoroviće“, ale podle profesorova vyjádření, chce se svým hnutím jít vlastní cestou. Hnutí a aliance Srbsko proti násilí se rozhodlo protestovat proti volbám v Bělehradě a přišlo s udáním, že pro Vučićovu stranu volili voliči, kteří přijeli z bosenské Republiky srbské. Zdá se, že v Bělehradě se budou volby opakovat, což prezident Aleksandar Vučić připustil. Jako politický matador má s volbami velké zkušenosti, což dokázal i nyní. Opoziční hnutí Srbsko proti násilí věrné své tradici zahájilo hned večer po volbách před parlamentem demonstraci proti znevážení bělehradských voleb.
Článek vychází ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.