Občanská válka v Súdánu trvá již třetí rok a hrozí přerůst v jednu z největších humanitárních katastrof současnosti.
Přestože mezinárodní společenství apeluje na okamžité zastavení bojů a umožnění přístupu humanitární pomoci, konflikt v zemi se stal arénou mocenských rivalit regionálních i globálních hráčů. Podle odhadů OSN čelí hladu či akutní potravinové nejistotě v Súdánu téměř 25 milionů lidí. Zasaženy jsou zejména regiony Severního Dárfúru a Kordofanu, kde je přístup humanitárních organizací systematicky blokován. Civilní obyvatelstvo se tak ocitá v pasti, bez možnosti útěku i bez základních životních potřeb. Skupina ALPS, sdružující Spojené státy, Egypt, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a další státy, upozorňuje, že povinnost chránit civilisty a umožnit dodávky pomoci vyplývá přímo z mezinárodního humanitárního práva. Výzvy k příměří se však opakovaně míjejí účinkem – boje pokračují a obě strany konfliktu využívají blokování pomoci jako nástroj nátlaku. Súdánská armáda ovládá sever, východ a centrální část země, zatímco polovojenské Jednotky rychlé podpory (RSF) mají kontrolu nad Dárfúrem a částmi jihu. Toto rozdělení v podstatě vytvořilo dva paralelní státní útvary, z nichž žádný není ochoten ustoupit.
Historické kořeny konfliktu sahají hluboko do období po svržení dlouholetého autokrata Umara Bašíra v roce 2019. Nevyřešené spory mezi armádou a milicemi, etnické napětí a soupeření o přírodní zdroje, zejména zlato, se postupně proměnily v otevřenou válku a Súdán se stal dějištěm střetu zájmů regionálních mocností. Spojené arabské emiráty jsou opakovaně obviňovány z podpory RSF, údajně i prostřednictvím dodávek zbraní. Abu Dhabi tato tvrzení odmítá, avšak stín podezření přetrvává. Egypt naopak podporuje stálou armádu země a sleduje vlastní bezpečnostní zájmy na severní hranici. Tento stav ilustruje širší problém: humanitární katastrofa se prolíná s geopolitickými rivalitami, které brání jednotnému mezinárodnímu postupu. Výzva k ochraně civilistů přichází v době, kdy Spojené státy čelí ostré kritice za svou podporu Izraele během války v Gaze. Kritici poukazují na dvojí metr: Washington v případě Súdánu apeluje na respektování humanitárního práva, zatímco v Gaze přehlíží podobné blokády a hladomor. Tento kontrast oslabuje důvěryhodnost americké diplomacie a ztěžuje vytváření mezinárodního konsenzu. Súdánská krize ukazuje, že bez koordinovaného tlaku mezinárodního společenství a reálného závazku regionálních mocností k ukončení bojů hrozí další prohlubování utrpení. Pokud se nepodaří otevřít humanitární koridory a stabilizovat alespoň části země, může hladomor v Súdánu dosáhnout rozměrů, které připomenou nejtragičtější kapitoly afrických dějin. Zatímco diplomaté vydávají prohlášení a hledají cestu k mírovému jednání, civilní obyvatelstvo dál čelí každodennímu boji o přežití v zemi, která se stala symbolem selhání jak domácích elit, tak mezinárodního systému kolektivní odpovědnosti.