Waltz for Debby, Ah George, We Hardly Knew You a Dybbuk Suite jsou tři jazzové kompozice, které nabídne průvodce jazzem Jana Schneidera.
Něco pro ty nejzarputilejší fanoušky klavírního jazzu: Trio pianisty Billa Evanse hraje jeho slavnou kompozici Waltz for Debby. Přepečlivě pořízená notová transkripce obsahuje i basovou linku, jak ji zahrál Chuck Israels. Bubny Larry Bunkera v přepisu chybí, což jen potvrzuje diskriminaci bubeníků, vyjádřenou proslulou hláškou, zaslechnutou v zákulisí: „Prosíme hudebníky i hráče na bicí nástroje, aby nastoupili na pódium.“ Ještě jsem si vzpomněl na další vtip, potvrzující naznačenou tezi: Zkouška České filharmonie. Dirigent klepe taktovkou a říká: „Tak prosím pánové, začátek třetí věty. Raz-dva-tři…“ Hudebníci hrají, náhle se z orchestru ozve mohutné: Uffff!!!! „Ale pánové, prosím soustřeďte se a nevyrušujte. Ještě jednou: raz-dva-tři…“ Odehrají pár taktů a najednou se znovu ozve: Ufff!!!! „No tak pánové, nebuďte jako malí kluci, za pár dní je koncert. Ještě jednou: raz-dva-tři…“ Z orchestru opět: Uffff!!! „No tohle už přestává všechno! Vysvětlí mi někdo, co se tu děje?“ Přihlásí se trianglista a povídá: „Pane dirigente, pojďte se podívat, já mám v osmém taktu napsáno Ohne Triangel!“
Teď již vážněji, neboť v další skladbě budou hrát dva bubeníci. Pianista Don Pullen napsal nádhernou kompozici Ah George, We Hardly Knew You. Na saxofon se blýskl Carlos Ward (as, fl), rytmickou sekci vytvořili basista Nilson Matta, perkusista Mor Thiam a bubeník Guilherme Franco.
Famózní newyorská kapela The Klezmatics se inspiračně napájela ze starých a ještě starších zdrojů, naslouchala ale jazzovýma ušima a mezi nimi nezvladatelně probleskoval čertíkův úsměv. Důkazem je živá nahrávka Dybbuk Suite. Lorin Sklamberg zpíval a hrál na akordeon a piano, ty nádherné dechy jsou dílem flétnisty, klarinetisty a saxofonisty Matta Darriaua a trumpetisty, hornisty a klávesisty Franka Londona. Skvělou basu hraje Paul Morrissett, ovládající též cymbál. Na housle hraje Lisa Gutkin, bubnují Richie Barshay a můj největší oblíbenec David Licht. – Douška: když hráli Klezmatici v Praze, velmi se v hovoru rozsvítili, když přišla řeč na Plastic People. Samozřejmě, že tu kapelu znali, vždyť se v NY pohybovali v těch správných kruzích!