Napětí ve Francii ohledně připravovaného státního rozpočtu na rok 2026 sílí. Ve čtvrtek 2.10. vyšly do ulic desetitisíce demonstrantů.
Nový francouzský premiér Sébastien Lecornu, který dosud sestavuje svůj kabinet, čelí náročnému úkolu – stabilizovat veřejné finance druhé největší ekonomiky eurozóny. S rozpočtovým deficitem, který loni dosáhl 5,8 % HDP a téměř dvojnásobně tak překročil evropský limit 3 %, je Francie pod drobnohledem Evropské unie, ratingových agentur i finančních trhů. Zatímco vláda argumentuje nutností rozpočtové disciplíny, odborové svazy požadují opak – zvýšení investic do veřejných služeb, zrušení nedávného zvýšení důchodového věku a spravedlivější daňový systém, zejména vyšší zdanění majetku bohatých. „Musíme konečně ukončit všechny oběti, které jsou po pracujících požadovány v návrzích rozpočtových škrtů,“ uvedla generální tajemnice odborových svazů CGT Sophie Binet v rozhovoru pro francouzskou televizi. Vyjádření nesouhlasu s plánovanými škrty ve veřejných výdajích a protivládní nepokoje zavládly v zemi galského kohouta plánovaně ve čtvrtek 2. října. Protesty, svolané hlavními odborovými svazy napříč Francií, mířily přímo proti nové vládě premiéra Sébastiena Lecornu a prezidenta Emmanuela Macrona.
Ministerstvo vnitra oznámilo, že se protestů účastnilo přibližně 85 000 lidí, což je výrazně méně než při předchozích zářijových demonstracích. Přesto se podle odborů konaly akce na více než 240 místech, včetně měst jako Dijon, Poitiers, Metz nebo Montpellier. V Paříži studenti zablokovali vchod do střední školy a podobné akce se objevily i jinde po zemi. Na udržení pořádku bylo nasazeno přes 76 000 příslušníků bezpečnostních složek. Premiér Lecornu, již pátý za Macronova působení v Elysejském paláci, se snaží získat parlamentní většinu pro schválení návrhu rozpočtu. Balancuje přitom mezi podporou středopravicových spojenců a levicových poslanců, jejichž hlasy mohou být klíčové. Shoda na potřebě snížit deficit sice mezi stranami panuje, konsenzus o způsobu provedení však chybí. Lecornu přislíbil větší „daňovou spravedlnost“, avšak současně odmítá návrat k dani z majetku, což část veřejnosti vnímá jako pokračování stávající politiky. Přestože byla účast nižší než dříve, někteří účastníci se nechystají ustoupit. „Každý protest nás něco stojí. Ale takto se přece demokratické změny prosazují,“ řekl médiím 59letý stavební dělník Dominique Menier v Nantes. Francie tak stojí před dalším klíčovým testem – zda se podaří najít cestu ke konsensu bez dalšího prohlubování společenského rozkolu a ekonomické nejistoty.