Jaroslav Obermajer vidí ve svém komentáři souvislosti mezi kvalitou a davem v teorii dramatika G.B. Shawa.
Nejprve k tomu, co říkal velký dramatik a velký myslitel G. B. Shaw. Podle názoru tohoto geniálního umělce by zákony a podobná důležitá opatření měli tvořit lidé, kteří představují v tomto oboru tu nejvyšší kvalitu. Dále pak Shaw ve svých hrách a textech často porovnává KVALITU a DAV, ale vysvětluje, že nikdo z nás nepředstavuje kvalitu ve všech oborech lidské činnosti. Sám o sobě říkal, že se považuje za určitou KVALITU v oboru dramatické tvorby, ale že současně je zcela jednoznačně součástí DAVU v matematice, lehké atletice a řadě dalších oborů. A tak je to se všemi lidmi, včetně Zdeňka Svěráka.
Do divadla Járy Cimrmana jsem pravidelně chodil od roku 1969 a tak mohu říci, že jako spisovatel, herec i humorista je Zdeněk Svěrák opravdu geniální. Dobrý bude asi i v diktátech z českého jazyka. Kromě toho si myslím, že Zdeněk Svěrák je i veskrze slušný člověk. S jeho politickými názory ovšem zcela zásadně souhlasit nemohu. V této oblasti patří naprosto jednoznačně do DAVU.
Nedávno, v souvislosti s parlamentními volbami, se snažil oslovit mladou generaci, které doporučoval, aby usilovali o zachování současné demokracie v našem státě. I já považuji demokratické zřízení za správné, ale musela by to být demokracie, která by byla prospěšná skutečně všech občanům a nejen zbohatlíkům.
Zdeňka Svěráka bych chtěl upozornit na to, že lidé, kteří dokázali myslet mnohem důkladněji, než současní politici a novináři, nebyli ochotni přiznat demokracii monopol dokonalosti. Podle Aristotela i dalších moudrých lidí je třeba u každé formy vlády rozlišovat dvě polohy – DOBROU a ZVRÁCENOU.
Myslím si, že nemůže být pochyb o tom, že ta současná demokracie k těm dobrým určitě nepatří. Dostatečně o tom vypovídá mimo jiné fakt, že pouhé jedno procento lidstva již od roku 2016 vlastní stejné množství majetku jako zbývajících 99 procent lidstva.
Současní mocipáni sice neovládají občanskou většinu tak velkým násilím, jak tomu bylo v minulém režimu. Místo obušků ale používají nástroje jiné, k nimž patří vědecky prováděná propaganda, která dokáže zmanipulovat až osmdesát procent populace, a to včetně lidí s velmi vysokým IQ. Je to levnější i účinnější než ty obušky.
Podle názoru současného amerického vědce Noama Chomského například v USA žádná demokracie (vláda lidu) není, ale jednoznačně se jedná o PLUTOKRACII. Bez miliard dolarů totiž nelze v USA založit žádnou další politicky významnou stranu ani kandidovat v prezidentských volbách. Vládnou tam jedině peníze. Noam Chomsky také upozorňuje, že nejméně dvě třetiny amerických občanů jsou prakticky zbaveni volebního práva, tím, že si u voleb mohou vybírat pouze mezi DEMOKRATY a REPUBLIKÁNY, přičemž ani jedna z těchto dvou stran nehájí zájmy lidí, živících se normální, obyčejnou prací, ale jednoznačně obě stojí na straně bílých bohatých Američanů, a to především mužů. Jedním z důsledků takovéto politiky je i to, že v letech 1970 až 2010 se reálné mzdy obyčejných Američanů nezvýšily skoro ani o jediný dolar a to přestože, v téže době vzrostla produktivita práce na dvojnásobek.
Nemyslím si, že u nás by to bylo o něco lepší, i když stran a politických hnutí máme téměř dvě stě. Jednak je jedna horší než druhá, a navíc si navzájem házejí klacky pod nohy, takže něco rozumného u nás prosadit bývá obtížné až nemožné.
Pan Svěrák by si také měl uvědomit, jak se současný neoliberalismus nedokázal uplatnit prakticky nikde na světě. Dopadl úplně stejně jako socialistická centrálně řízená ekonomika, nebo jako fašismus. Nevím, zda si Zdeněk Svěrák uvědomuje, jak příšerně se zhoršila úroveň našeho školství a že to není vinou učitelů, ale politiků, kteří zavedli systém přidělování peněz školám takzvaně „na žáka“. Tento systém třicet let nutil školy přijímat ke studiu i žáky nenadané a líné, kteří kazí výuku i výchovu i těm, kteří předpoklady ke studiu mají (těch je zhruba stále stejný počet ale rychle narůstá počet těch neschopných). Obávám se, že o skutečném životě toho Zdeněk Svěrák, podobně jako mnozí další umělci, ví jen velice málo. Mezi divadlem a skutečným životem je dosti podstatný rozdíl.
Zcela odlišný názor než pan Svěrák, měl například veterán francouzského protinacistického odboje Stéphane Hessel, který naopak nabádal mládež, aby se ROZHOŘČILA, například nad tím, jak boháči stále bohatnou a chudí stále více chudnou, nebo nad obrovskou korupcí a také nad ekologií a nad palčivými problémy třetího světa (bohatý SEVER a chudý JIH) a neokolonialismem.
Na závěr bych chtěl připomenout názor dalšího velkého myslitele a humanisty Karla Čapka, který říkal, že království lži není tam, kde se lže, ale tam, kde lidé těm lžím věří. Komunisté nám sice z rozhlasu a televize i na stránkách novin lhali od rána do večera, ale nikdo tomu ve skutečnosti nevěřil. Nevěřili jsme dokonce ani tomu, co, jak se později ukázalo, byla pravda pravdoucí. Současní mocipáni umí lhát mnohem rafinovaněji a jak ukazuje výsledek nedávných parlamentních voleb, získala prolhaná, neschopná a neuvěřitelně neúspěšná pětikoalice dokonce více hlasů než před čtyřmi roky. Chápu přitom, že někteří z jejich voličů těm propagandistickým blábolům a pravicovým pohádkám nevěří a volí pravičáky proto, že se na jejich často podvodně získaných penězích určitou měrou podílejí. Vlastní zisky na úkor svých spoluobčanů je to jediné, co příznivce pravice doopravdy zajímá. Zájem celé společnosti jim může být ukradený.
Ilustrační foto: Kombajn, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons