Přečetli jsme: Víc obrázků než slov, víc slov než činů, tak hodnotí prvních sto dní nového prezidenta Francie komentář na prestižím politickém webu Politico.
Pierre Briancon píše pro politický server Politico o tom, že nový francouzský prezident Emmanuel Macron sice zapůsobil v zahraničí, ale doma ztratil popularitu rekordně rychle.
Macron už při kandidatuře říkal, že bude vládnout „v dlouhém období“, bude ignorovat krátkodobé šumy a nebude se dívat na volatilní průzkumy popularity. A také nechce být souzen podle svých prvních sto dní. Jak se tak ukazuje, píše ironicky Briancon pro Politico, tohle byl to dobrý nápad.
V pondělí 21. srpna to bylo sto dní: nový prezident Francie zapůsobil na mezinárodním hřišti, ale doma se dopustil chybných kroků. Nový parlament, v němž je řada nezkušených poslanců ze strany, kterou vytvořil, byl už kritizován za amatérský přístup k legislativě.
Série faux pas a propad popularity
Výsledkem je, po sérii letních faux pas, že průzkumy prezidentovi ukazují nižší popularitu, než měl dokonce jeho nepopulární předchůdce socialista Francois Hollande – také po sto dnech v úřadě. Žádný prezident od dob Jacquese Chiraca neklesl v průzkumech tak rychle.
Macronovi obhájci říkají, že se stále učí a že už ukázal, že se učí rychle. Nikdo se prezidentem nerodí, řekl Cohn-Bendit ze strany Zelených. A vyzval, ať se všichni podívají na to, jaké chyby dělal Barack Obama či Angela Merkelová, když začínali.
Pesimisté ovšem tvrdí, že na vině je samotný Macronův styl vládnutí. Dokáže mladý prezident, který chtěl změnit národ, změnit sebe? A varují, že skutečné problémy teprve přijdou, až začne proces zavádění reforem, které byly slíbeny – proces, který ještě ani nezačal.
Protože bylo jasné, že ne vše jde dobře, svolal Macron zvláštní strategickou schůzku s nejbližšími politickými spojenci na konec července. Macron chtěl zřejmě korigovat svůj kurz, protože první dva měsíce, píše dále komentář Politico, vypadaly jako chaos ve výcviku.
Vláda byla překvapena nepřátelskou reakcí kvůli – jak se domnívala – velmi malým škrtům v dávkách na bydlení. Pak tu byla rezignace náčelníka štábu ozbrojených sil. Rovněž kvůli škrtům v rozpočtu. A Macron nenalezl vždy shodu se svým vlastním premiérem. Ministr práce, který se má pustit do reformy na podzim, se dostal do problémů kvůli etice.
Chyby se hledají ve „špatné komunikaci“, či v tom, že když je tak nepatrná opozice, pak „všechno zaměření je na vládnoucí stranu.“ Rovněž následuje přiznání, že začátečníci dělají začátečnické chyby. Nicméně podařily se schválit zákony na „úklid politického systému“ a také dát vládě pravomoci k reformě trhu práce.
Macronův politický styl je problém
Jenže je tu i styl prezidenta. Asi nepomáhá, tvrdí Briancon, když prezident kárá ministry za rozhodnutí, která se ukáží jako nepopulární – i když to byl on, kdo je v první řadě schválil. Vždyť jak povyk kolem dávek na bydlení či kolem vojenského rozpočtu vyplývají z rozhodnutí vlády udělat cokoliv, aby francouzský rozpočet byl udržen pod 3 % HDP.
Zaznívá kritika, že Macron mohl jet do Bruselu a tvrdit, že to je deficit Hollande a ne jeho. Jenže on místo toho udělat chybný strategický výběr. A když uděláte špatný strategický výběr, nemůžete z něj mít dobré politické rozhodnutí. Protože škrty se staly prioritou, pak premiér musel oznámit, že daňová reforma je odložena. Jenže po veřejné nespokojenosti, musel Macron obojí znovu dát na agendu, i když jen šest dní předtím byl Parlamentem schválen program premiéra.
A právě toto ukazuje na omezení Macronova vládnoucího stylu, kterému se říká „přístup Jupiter“ – pojmenování je po římském bohovi a označuje vzdáleného prezidenta, který se zaměřuje na otázky zahraniční politiky a dlouhodobá velká téma, ale ne na spletitost politiky.
Jenže, ozývá se další kritik, když necháte kabinet dělat politiku a nestaráte se o to, aby se věci dotáhly do konce, pak nakonec zpochybňujete své ministry i premiéra, a to jim bere důvěryhodnost.
Naopak, v mezinárodní aréně, je patrné, že Macron byl schopen obnovit diplomatickou prestiž země. Uvnitř EU Macronovy sliby zavést závažné ekonomické reformy umožnily, aby Francie hovořila s Německem s určitou důvěryhodností. Mimo Evropu už tu bylo potřesení ruky s Trumpem a testovací oběd s Putinem na ukázku toho, že je Francie znovu ve hře.
Jeden z francouzských diplomatů pro Politico ovšem uvedl, že „…koneckonců 40 % diplomacie je divadlo a my teď máme prezidenta, který tomu rozumí opravdu dobře. Jenže, teď čekáme na těch zbylých 60 %.“
Teď se ovšem Macron rozhodl, že bude více přítomen u dennodenních rozhodnutí. Zdá se, že se přiklání k silnější centralizaci rozhodnutí v Elysejském paláci.
Macronovo prezidentství bylo zatím dáno více obrázky, než slovy a více slovy, než činy. Však také fotky a videoklipy s prezidentem převyšují jeho projevy, jeho tiskové rozhovory téměř neexistují. A jeho hlavní činy byly často v rozporu s tím, co dělá jeho kabinet.
Prý se vše může změnit v září – až Macron „promluví“ k národu (možná to bude tisková konference). To neudělal od té doby, kdy byl zvolen.
Začal mluvit, ale musí začít konat. A k tomu bude potřeba víc než jen dobře připravené potřesení rukou.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Remi Mathis – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=20483417