Ekonom Josef Novák upozorňuje na to, že kolem českého lithia je mnoho nejasností. Například: matka firmy, která podepsala memorandum s českým státem, sídlí na Britských Panenských ostrovech. A nejen to.
S opravdovým zájmem jsem si přečetl článek v !Argumentu o diskusi o lithiu v České republice. Diskutuje se, podle mého soudu, trochu o něčem jiném, než by bylo dobré diskutovat. Někdo si možná myslí, že memorandum nic neznamená, že je možné ho zrušit atd. To je samostatný problém a nebudu se k němu vyjadřovat.
Mě zajímá něco jiného. Jsem udiven, jak někteří diskutují o tom, jak zbohatneme… Možná, že se jako bohatnoucí vidí někdo úplně jiný a možná, že jím bude ten, kterého velmi dobře známe.
Především mě překvapuje, že se vůbec nikdo nezajímá o to, kdo je partnerem české vlády, resp. ministerstva průmyslu a obchodu, a tedy s kým vlastně – v dobré víře – podepsal ministr Havlíček ono známé memorandum.
Adresa oné australské EMH firmy je Suite 12, Level 1, 11 Ventnor Avenue, WEST PERTH, WA 6005. Zkusil se někdo podívat např. na Google – když je to tak moderní – a najít sídlo té firmy? Čekáte snad velký areál, moderní mnohopatrový dům apod. Vůbec nic takového – je to zřejmě jedna kancelář v obytné čtvrti, v nízkém třípatrovém domě, kde se pronajímají kanceláře. Obávám se, že z místních tam tu firmu nikdo nezná.
Někdo u diskutujících tvrdil, že ta firma je trochu podivná. Jenom trochu? Mě překvapuje, že s takovou schránkovou firmou může podepsat ministr české vlády memorandum. Skoro mi to připadá podobné tomu, jak přijížděli bílí kolonizátoři někam do kolonií a tam sjednávali prodeje území za pár lesklých cetek.
Ale to není zdaleka vše. Na této adrese najdeme ještě jednu zajímavou adresu odkazující na Registered Address and Place of Incorporation – BVI Rawlinson & Hunter Woodbourne Hall, PO Box 3162, Road Town Tortola, VG1 110, British Virgin Islands.
Já myslím, že to je ta hlavní adresa – a jak typické – je to PO box, tedy poštovní schránka – a tady už bychom se měli mít hodně na pozoru. Jinak řečeno matka celého řetězce, který se snaží získat české lithium, sedí na Britských Panenských ostrovech!
A to je už podle mého názoru hodně podivná adresa, která v soudném člověku musí vyvolávat tolik podezření a pochybností, že by se měl sebrat a okamžitě ukončit jakákoli jednání. To nikomu na ministerstvu nevadilo? Ví vůbec ministerstvo průmyslu a obchodu, kdo je konečným vlastníkem této firmy?
Není špatné se začíst i do oné výroční zprávy – tam se konstatuje, že firma vlastní Cínovecká ložiska lithia a uvádí, jeho velikost, obsah kovu, a to završuje konstatováním, že „This makes Cinovec the largest lithium deposit in Europe, the fourth largest non-brine deposit in the world and a globally significant tin resource“. (česky: “To činí Cínovec největším nalezištěm lithia v Evropě, čtvrtým největším na světě a globálně významným zdrojem cínu.”)
Na první pohled možná, že o nic nejde, když si promítnu onu diskusi, o které se v článku píše. Ale toto konstatování je zásadní cenotvornou informací pro investory do cenných papírů atd. To je to hlavní poselství směrem k trhu, k investorům. To je pozvánka k úpisu dluhopisů atd. O tohle především oné firmě jde.
Nakonec ještě malou poznámku. Jedním z ředitelů australské firmy a také českého Geometu je ing. Richard Pavlík. V jeho životopise je jedna zajímavá etapa. Řadu let působil ve společnosti New world resources, v naší veřejnosti spíše známá pod svojí zkratkou NWR, bezpochyby v úzké spolupráci se Z. Bakalou.
Právě v souvislosti s NWR je dobré si připomenout, že i NWR přišla před lety na kapitálové trhy s tvrzením, že jí patří i velké zásoby černého uhlí v Polsku, kde působil ing. Pavlík. Na tyto projekty pak vydala dluhopisy, které se staly příjmem NWR, které tím vytvořily velké zisky firmy a z nich pak byly vyplaceny jako dividenda jejímu vlastníkovi. Později to bylo označeno jako tunelování…
Skoro to tak vypadá, že je zde další pokus to zopakovat – tentokrát s lithiem.
Možná, že je to jinak. Možná, že opravdu jsou v EMH dobrodějové a lidumilové, kteří nemyslí na nic jiného než na dobro tohoto státu.
Proto bych před všechny diskuse o tom, co dělat s lithiem, předřadil především to vyjasnit si, zda vůbec toto lithium ještě patří našemu státu a jaká bude cena získat ho zpět pod kontrolu. V neposlední řadě bychom se měli ptát, kdo toto vše zosnoval a jaká tam byla úloha jednotlivých účastníků tohoto obchodu století.
Dost dobře ani nechápu, že se nejvíce o lithiu mluví v Lidovém domě, odkud pochází ti, co u toho byli – je to pozdní lítost nebo pokus zapomenout, k čemu všemu byli někteří členové této strany (v dobré víře) využiti – nebo snad zneužiti?
A úplně poslední otázka – kdo a jak vlastně chrání ekonomické zájmy tohoto státu, může-li ministr jeho vlády podepsat dalekosáhlou dohodu se schránkovou firmou z Britských Panenských ostrovů?
Ilustrační obrázek: Autor – Dnn87, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3280544