Dohoda o nákupu systému S-400 představuje masivní obrat v dříve ledových vztazích mezi Tureckem a Ruskem.
Noviny Financial Times jsou toho mínění, že jsme svědky geopoliticky významného kroku.
Prezident Recep Tayyip Erdogan se nechal slyšet, že dodávka ruského obranného systému S-400 je nejdůležitější dohodou v turecké historii.
Tato dohoda představuje jednak masivní obrat v ledových vztazích mezi Tureckem a Ruskem, stačí vzpomenout na sestřelení ruského letounu, který se pohyboval po hranicích Sýrie. Nyní je ovšem hlasitě vytrubováno to, že člen NATO koupí ruský obranný systém.
Jak vysvětlit tento obrat?
Určitou roli hraje osobní vazba mezi Erdoganem a Putinem. Ale velice důležité je i dlouhodobé napětí mezi USA a Tureckem.
Problémy nutily Erdogana hledat přátele „jinde“, ale nyní vřelé vztahy s Ruskem znamenají značný problém pro vztahy s USA, které se mohou dostat na nejhorší úroveň za celé dekády.
Bývalý turecký diplomat označuje posun za překvapivý, a pro FT tvrdí, že skutečným vítězem zde není Turecko, ale Rusko. Rusko bylo přeci historicky vnímáno jako silný nepřítel. Otomané zaznamenali kvůli Rusku řadu tvrdých porážek.
Oba dva, Putin i Erdogan, jsou autoritáři a spojuje je hluboká nedůvěra vůči Západu. Kreml uvádí jejich časté schůzky (23x od června 2016), i telefonické hovory.
Obě dvě země pracují na ukončení války v Sýrii, i když se nacházely na opačných stranách.
Po sestřelení ruského letounu, se vztahy uklidnily, když Erdogan napsal do Moskvy smířlivý dopis. Šlo především o tom, že Rusko uvalilo na Turecko tvrdé ekonomické sankce, nemluvě o turecké závislosti na zemním plynu.
V Sýrii se situace začala měnit, neboť USA podpořili kurdské milice, což bylo pro Turecko nepřijatelné, jejich důvěra k USA začala být nahlodána. A klíčovým momentem byl samozřejmě puč proti Erdoganovi.
Puč selhal. Obvinění směřována ke Gulenovi a stejně tak neochota USA pomoci ukazovala, že USA puč mohly i podporovat, či přímo k němu povzbuzovaly. Naopak Putin byl jedním z prvních, kdo se postavil za Erdogana. A pak už začalo prosakovat, že se jedná o nákupu ruského obranného systému S-400.
USA se snažily Turecko od tohoto kroku odradit. Někteří američtí úředníci se dokonce domnívali, že po minulých zkušenostech Erdogan chtěl, aby jeho prezidentský palác hlídal systém, který umí sestřelit stíhačky NATO.
Americká strategie tlaku a výhrůžek je něco, co na Turecko vůbec nefunguje. Tvrdí FT. Turecká veřejnost se přátelsky vůči USA tedy vůbec necítí. Ale tlak způsobil, že Turecko získalo systém S-400 velmi rychle, rychleji než Čína i Indie. A USA začaly Turecko „odstraňovat“ z programu výroby stíhaček F-35.
Je otázka, jaká je budoucnost Turecka v NATO, i když země oficiálně prohlašuje, že chce být aktivním členem aliance. Ale stíhačky F-35 jsou považovány za klíčové pro vzdušnou obranu.
FT citují ruského experta, Konstantina Makjenka, který uvádí, že při prodeji systému S-400 nejde jen o revoluci na trhu se zbraněmi. Jde prý o znamení možného tektonického posunu v globálních geopolitických vazbách.
A jak zareagovalo Rusko na to, že Turecko je vyčleněno z programu F-35? Nabídlo Turecku své Suchoje Su-35.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.