Právník Miroslav Tejkl hodnotí poslední kroky prezidenta Miloše Zemana z hlediska výkladu české ústavy.
O Zemanově zpupnosti ve vztahu k ústavě se už napsalo dost, ale pokud člověk zachová chladnou hlavu, musí si všimnout jedné věci. I právníci, kteří jdou prezidentovi na ruku, ho upozornili, že pokud Staňka neodvolá, poruší tím ústavu. Ústava ČR, Článek 74 totiž zní: „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ A neexistuje žádný gramatický výklad, který by prezidentovi umožňoval Staňka NEODVOLAT.
A výsledek: Staněk odvolán byl.
Stejní právníci, prezidentovi blízcí, ho ohledně jmenování upozornili, že tady je situace poněkud odlišná – a jeho možnosti větší.
V čl. 68 Ústavy ČR, zní odstavec 2 následovně: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ A odstavec 5 takto: „V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“
Tady už existuje gramaticky možný výklad, že prezident pouze nemůže jmenovat ministra bez návrhu předsedy vlády, na svou pěst, že to vždycky musí být někdo z okruhu těch, které předseda vlády navrhl. S tím, že ale navrženého jmenovat nemusí – jenom nemůže jmenovat nikoho předsedou vlády nenavrženého …
A výsledek: Šmarda jmenován nebude
Zemanovi je jedno, co říkají ústavní právníci a že v případě čl. 68/2 s výše uvedeným výkladem prakticky všichni nesouhlasí. Na rozdíl od regulérního soudního rozsudku se ani ti nejvěhlasnější ústavní právníci neliší od kohokoli z nás. Nemají větší moc než kdokoli z nás – pokud nepatří mezi ty, kteří mohou vynést rozsudek nebo nález…
A ještě něco – například ústavní právník Jan Kudrna prohlásil:
„Prezident má podle ústavních formulací a zvyklostí určitou míru možností, řekněme, konzultovat. Má možnost sejít se s kandidátem na ministra. Ale na konci je stejně povinnost jej na návrh premiéra jmenovat. Pokud by náhodou nezjistil něco ve smyslu, že by se jednalo o nějakého kanibala. Zločince, který je těsně před usvědčením. Analfabeta. Ale nic takového tady není.“
Bez ohledu na text ústavy, který se tím nezabývá, si ale tento ústavní právník sám a svévolně stanovil jakési pocitové hranice, kdy prezident tedy jmenovat nemusí. Neopírá se však při jejich stanovení o nic jiného než o vlastní pocit, kdy by jmenování takového ministra bylo už podle něho nesnesitelné. Podle někoho jiného by ovšem ta hranice mohla být ještě dál – třeba u člověka odsouzeného za úmyslný trestný čin atd. Proč by měla být právě tam, kde ji narýsoval doktor Kudrna ?
Proč by neměla být jinde, proč by neměla být přísnější nebo naopak volnější (zločinec před usvědčením za pouze nedbalostní trestný čin může být problém, ale taky nemusí)?
U odvolání samozřejmě tyto problémy odpadají, protože odchází někdo, kdo už tím ministrem byl…